VYBERTE SI REGION

Studentka na humanitární misi: A tak jsme do Baku jely vlakem o den později

Je 16.31 hod. a nám před minutou ujel vlak. Vendy ještě zmateně běhá po nádraží, protože jsme od průvodčí a pokladní dostaly dvě protichůdné informace. Vlak už bohužel opravdu vyjel a zastaví až na hranicích. Je to zvláštní, nepříjemný pocit. Vědět, že to, co jsme musely stihnout, jsme nestihly, a tím pádem se nám zhroutily veškeré plány.

20.5.2014
SDÍLEJ:

Ázerbájdžán fotoaparátem Vlčnovjanky.Foto: Kateřina Pijáčková

Bez peněz, bez telefonu, naprosto vyčerpané, hladové, mokré a zmrzlé z deště, který nás rozhodně nešetřil. Tak se sejdeme na nástupišti a snažíme se uklidnit. Vendy kapou slzy po tváři a já se už taky dávno nesměju. Sedíme v tichu a přemýšlíme, co jsme podcenily, kde jsme udělaly chybu. Hlavně musíme vymyslet, co budeme dělat. Je skoro pět hodin a my nemáme kde složit hlavu. Ale jak jsem psala, dobří lidé jsou všude. A pro nás, na štěstí, jsme zrovna v tento čas na správném místě.

Vedle nás sedí celou dobu pán, může mu být něco málo přes 40 let. Po chvíli se nás zeptá, co se nám stalo. Tak mu rusky vysvětlujeme naši cestu z Batumi až sem do Tbilisi. Pán se na nás usměje, představí se jako Gela a řekne nám: „Holky, tady máte 20 lari a jděte si na čaj a na něco malého na jídlo. Není to moc, ale na tohle vám to bude stačit." S Vendy se na sebe podíváme, poděkujeme, ale řekneme, že to nemůžeme přijmout. „Opravdu moc děkujeme, ale to nejde. Zkusíme to nějak vyřešit. Ale děkujeme opravdu moc." Pán se na nás usměje a znovu nám říká, ať si ty peníze vezmeme, přece jsme mu řekly, že 
u sebe teď nemáme ani jeden čaj. Pak jen tak jakoby náhodou pronese: „No víte, já tady čekám na syna. On se zrovna vrací z tréninku. Dělá řecko-římské zápasy za gruzínský olympijský tým. Když počkáte chvilku, něco vám sežene na ubytování. Je to moc hodný kluk."

My jen vytřeštíme oči a koutky nám začnou opět sklouzávat do úsměvu. Umíte si představit náš pocit, když ve stavu, v jakém jsme tam seděly, nám někdo řekl taková slova? Gela nám opět vrátil naději na to, že to všechno dobře dopadne. Po chvilce čekání se seznamujeme. Syn se jmenuje Gio a je to sympaťák. „Ahoj, ahoj! Promiňte, že meškám. Já jsem Gio a dneska vám pomůžu." Ten nádherný pocit, který jsme s Vendy cítily, se nedá popsat. Jak Gio řekl, tak i udělal. Obvolával kamarády, až si vzpomněl, že jejich doktor z týmu má známé v realitce a že ti by nám mohli na jednu noc jeden byt uvolnit. A taky že jo. Dojel za námi. Kluk, 22 let, menší postavy.

„Ahoj, já jsem Temu. Kdo se sveze autem?" Takový optimismus a vtip jsme dlouho neslyšely. Kluci se s námi bavili, jako bychom se znali už několik let. Vzali nám všechny batohy jako gentlemani a jeli jsme. Když nás viděli, jak vypadáme, tak jen oznámili, že první se určitě pojedeme najíst. Zastavili jsme u první slušně vypadající benzinky a konečně jsme se my dvě pořádně dosyta najedly. Pak nás kluci zavezli do bytu, který nám sehnali. Převlekly jsme se do posledních suchých věcí a šly jsme si sednout do obýváku. Tam nás čekali kluci s otázkou, jestli jsme už viděly staré hlavní město Mcchetu. Vyhrkly jsme ze sebe, že ještě ne, ale rozhodně se tam chystáme. „A nechcete tam jet teď? Co byste tady dělaly, máme čas, tak vás tam vezmeme." Tomu říkáme program podle našeho gusta. Vyrážíme do městečka nedaleko od Tbilisi. Je tam nejstarší kostel v Gruzii. A je nádherný. Všechny stěny ozdobené starými freskami, nádherný ikonostas je samozřejmostí.

Po tomto výletě se jedeme podívat ještě do kostelíka, který se tyčí nad tímto městem a jsme unešené. Zrovna je západ slunce, krajina vypadá, jako by se do ní měkké paprsky slunce vpíjely. Krásy přírody jsou nepopsatelné. Po chvilce opět sedáme do auta a kluci nás vezou na byt. Tam se s námi rozloučí a ještě nám řeknou, že druhý den v 11 už bychom měly být pryč. Se vším souhlasíme a zavíráme dveře. To krásné ticho a představa koupele vypadá jako skvělá budoucnost. Ráno vyrážíme z bytu, jak jsme slíbily. Jaké překvapení, když před bytem čekají kluci a oznamují nám, že nás zavezou na nádraží. Tak s námi čekají do čtyř hodin a pak odcházejí. Přesně o půl páté dojde sms. „Doufáme, že už jste ve vlaku a chystáte se na kontrolu na hranicích. Příště nás na nádraží nemusíte potkat. Šťastnou cestu, cestovatelky. Gio a Temu."

A tak jsme, sice o den později, odjely do Baku. Byla to ohromná zkušenost a pro příště vím, že existují i hodní lidé…

Kateřina Pijáčková

Autor: Redakce

20.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
4

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
14 22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Czexit na pořadu dne není, ale reforma unie je nutná

V Americe vládne populista Donald Trump, v Koblenci se scházejí nacionalisté kolem Marine Le Penové či Geerta Wilderse a britská premiérka Theresa Mayová zavelela k nekompromisnímu odchodu z EU.

Kardinál Vlk trpí rakovinou, čeká ho chemoterapie

Kardinál Miloslav Vlk trpí rakovinou plic s metastázami do kostí a čeká ho chemoterapie. Zdravotní problémy se u čtyřiaosmdesátiletého církevního představitele začaly projevovat zhruba na jaře loňského roku a o Vánocích se zhoršily natolik, že musel být na několik dní hospitalizován. Nemoc mu byla diagnostikována po Novém roce, nyní je v domácím ošetřování. Informuje o tom jeho osobní web.

Druhé kolo primárek francouzské levice: postoupil Hamon a Valls

Paříž - Do druhého kola takzvaných primárek francouzské levice postoupil bývalý ministr školství Benoit Hamon, který překvapivě zvítězil, a původně favorizovaný expremiér Manuel Valls. Hamona, představitele levicového tábora Socialistické strany (PS), podpořil z třetího místa Arnaud Montebourg, který tak Hamonovi zvýšil naděje na celkové vítězství příští neděli. Z druhého kola vzejde kandidát tradiční levice na prezidenta.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies