VYBERTE SI REGION

Studentka na humanitární misi: dostávaly jsme až čtyři nabídky k sňatku denně

Po sedmadevadesáti dnech pobytu v Gruzii a Ázerbájdžánu se vrátila zpět na Slovácko autorka série reportáží ve Slováckém deníku 21letá vysokoškolačka Kateřina Pijáčková z Vlčnova.

23.6.2014
SDÍLEJ:

Kateřina Pijáčková v oblečení „hidžab“, které nosí muslimky v Ázerbájdžánu.Foto: Archiv Kateřiny Pijáčkové

Se svojí spolužačkou Vendulou Zapletalovou tam pomáhaly sociálně slabým rodinám i jednotlivcům. Jejich hlavním záměrem výjezdu do těchto zakavkazských zemí totiž bylo v praxi si tam vyzkoušet sociální i humanitární práci, a samostatně se dokázat vypořádat s nástrahami a problémy, které se v této části světa mohou vyskytnout. Do jaké míry se to Kateřině a její kamarádce podařilo zvládnout, o tom se také dočtete v následujícím rozhovoru.

Pod záštitou jakých humanitární společností, jste měly v obou zemích pracovat?

V Gruzii jsme působily pod místní organizací Biliki, která pomáhá sociálně slabším rodinám a vnitrostátním uprchlíkům a v Ázerbájdžánu pod slovenskými Salesiány, kteří se tam starají o děti z chudších rodin.

Jak dlouho jste nakonec v každé zemi byly?

První měsíc jsme se pohybovaly v Gruzii a zbylé dva měsíce jsme pak působily v Ázerbájdžánu. Protože se nám tam ale nepodařilo prodloužit víza, musely jsme se na týden vrátit zpět do Gruzie, kde jsme si je vyřídily na poslední měsíc.

Váš plán byl ale původně jiný…

Ano delší část pobytu jsme měly naplánovanou v Gruzii, ale protože nám žádná z tamních organizací neodpověděla, vrátily jsme se do Ázerbájdžánu. Nakonec jsme ale za to byly rády, protože to pro nás bylo z pracovního hlediska přínosnější.

Čím jste se tam tedy zabývaly?

Učily jsme děti angličtinu, konverzaci i gramatiku, pak jsme spolupracovaly na projektech adopce na dálku, které v Ázerbájdžánu fungují skvěle.

A v Gruzii?

Tam se nám snažili spíše jen ukazovat, jak to u sociálně zaměřených organizací funguje, k ničemu nás samotné ale nepustili. To ale pro nás bylo z praktického hlediska nedostačující. Ze sedmadevadesáti dnů jsme proto většinu času strávily v Ázerbájdžánu.

Podle mých informací byl váš přílet do Evropy jakýsi zašmodrchaný, co se přihodilo a jak jste tuto situaci zvládly?

Z Tbilisi jsme odlétaly 27. května v pět hodin ráno, ale bohužel jsme si asi vybraly špatnou leteckou společnost. Už při startu mělo letadlo čtyřicet minut zpoždění. Jelikož ale naše zavazadla vážila o pět kilogramů víc, než bylo povoleno, i my jsme se zdržely v odbavovací hale. Bylo nám řečeno, že buď něco vyložíme, nebo musíme uhradit poplatek padesát euro, což bylo hodně drahé. Nakonec jsme kvůli zpoždění letu nemusely za nadváhu zavazedel platit nic. To jsme ale netušily, co nás čeká ve Varšavě. Tam nám po přistání sdělili, že náš spoj do Prahy, který jsme měly zaplacený, před pěti minutami odletěl. Z toho jsme byly obě hodně nervózní, protože jsme se do takové situace doposud nikdy nedostaly. Naštěstí jsem se při letu z Gruzie seznámila s jedním Čechem, dlouhodobě pracujícím v Tbilisi. Ten nám na základě svých zkušeností s leteckým cestováním vyjednal, že nám společnost LOT zaplatila nejen další let do Prahy, ale také nám poskytla snídani. No a nakonec nás ten dobrodinec vzal svým autem z Prahy až do Brna.

Kateřinu Pijáčkovou přivítali kamarádi ve vlčnovských búdách, jako při jízdě králů, kterou nestihla.

Kateřinu Pijáčkovou přivítali kamarádi ve vlčnovských búdách, jako při jízdě králů, kterou nestihla. Foto: archiv Kateřiny Pijáčkové

Slyšel jsem, že hodně netradiční prý bylo, jak tě přivítali tví kamarádi ve Vlčnově…

Musím přiznat, že jsem to vůbec nečekala. U nás v partě to bývá tak, že když se někdo vrátí z cest, tak se pro něj dělá přivítací večírek. No a vzhledem k tomu, že já jsem poprvé v životě musela oželet jízdu králů, kterou jsem o týden prošvihla, tak mi děcka přichystaly takovou speciální jízdu králů jenom pro mě. Pozvali mě do vlčnovských búd, kde na jedné z nich visel nápis „Vítej doma Kačenko". Kluci se oblékli do krojů, půjčili si rekvizitu koně od nás ze souboru, jeden krojovaný si na něho sedl a přivítal mně vyvolávkou „Před týmto domem voní tlačenka, že se nám dom vrátila Kačenka". Musím přiznat, že mi tekly slzy, už když jsem se ke kamarádům blížila – tak to bylo dojemné. Pak bylo veselo až do rána.

Určitě ses musela vrhnout na školní povinnosti, takže aklimatizace sis ani pořádně neužila… už se ti podařilo přepnout na evropský standard…nebo sis ještě na naše civilizační přístupy úplně nezvykla. Co ti dělalo po návratu z pod Kavkazu největší potíže?

Škola nás vrhla do reality prakticky okamžitě. Musím však přiznat, že jsem žádný kulturní šok neutrpěla. Přijde mi jen, že tady v Evropě řešíme spoustu nedůležitých maličkostí v porovnání s tím, co řeší lidi v Ázerbájdžánu nebo Gruzii. Z tohoto pohledu si na současný život stále nemohu zvyknout.

Mohla bys nám po svých třech měsících zkušeností přiblížit tvé vnímání Gruzie a Ázerbájdžánu?

Gruzie má obrovský potenciál, ale její obyvatelé toho neumí vyžít. Mají nádhernou panenskou přírodu, spoustu historických pamětihodností, ale neumí k tomu přitáhnout turisty.

A co se týká Ázerbájdžánu, tak tam bych nikdy nemohla žít s místním mužem, proto jak majetnicky se tam chovají ke svým manželkám. O to víc jsem si začala vážit českých mužů.(smích)

Ázerbájdžán je muslimská země, jak to tam mají s dostupností alkoholu?

Alkohol se tam vyskytuje běžně v obchodech. Muslimové by ho správně pít neměli, ale nepijí ho většinou jen ti z nich, kteří složili slib Namás.

Co dodržování takového slibu obnáší?

Absolutní zákaz konzumace alkoholu, povinnost několikrát denně se modlit, pro ženy i muže zákaz nošení přiléhavého oblečení a pro ženy to znamená, že musí chodit na veřejnosti zahalené, tedy musí nosit hidžab, tedy šaty, které nezakrývají pouze obličej. Těch, co jej tam nosí, je ale sotva jedna třetina. Ostatní ženy chodí v Ázerbájdžánu oblečené jako Evropanky, bez toho, že by je za to někdo perzekuoval.

V čem se lidé v těchto kavkazských zemích od nás liší, a v čem jsme si naopak blízcí?

V případě Gruzínců si troufám říct, že fatální rozdíl mezi nimi a námi tkví v jejich nedochvilnosti. Když nám tam řekli, abychom přišli v deset, tak jakoby to znamenalo, že máme přijít tak o půl dvanácté. Co mají stejného s námi ze Slovácka, to je zejména láska k tradicím a hodnotám. Oni kde mohou, tam všude zpívají národní písně. Také moc rádi tančí své národní tance. Na rozdíl od nás se to nemusí učit ve folklórních souborech, učí to své děti od malička doma.

A skoro stejné je to v Ázerbájdžánu.

Jsi mladá dívka a určitě jsi neunikla pozornosti tamních hochů, jací vlastně jsou…asi nejezdí na skateboardech se sluchátky na uších?

Muži v obou zeních jsou tmaví a my s Vendy jsme naopak plavovlásky. Já mám navíc pleť bílou, jako stěna. Z těchto důvodů jsme tam opravdu vybočovaly a působily na muže jako magnet. Připadaly jsme jim exotické a o to přitažlivější. Musely jsme se doslova chránit tím, že jsme nosily zásnubní prsten, aby bylo jasné, že jsme zadané. A to nás chránilo v mnoha nepříjemných situacích. Stávalo se nám tam běžně, že nás žádali o ruku, a někdy i čtyřikrát za den. Oni to prostě zkoušejí, i když ten zásnubní prsten na ruce máte. Rozhodně je ale lepší ho nosit. Je tam zvykem, že svatbu domlouvají rodiče, a nám se stávalo, že se nás ptali otcové třeba ve věku mého tatínka, jestli bychom si nechtěly vzít jejich syna. Prý je bohatý, zabezpečený a miloval by nás celý život. (smích)

V Ázerbájdžánu když někdo ubytuje cizince, je to velká sláva a chlubí se tím, chvílemi jsme si připadaly jako v ZOO. Chodili se na nás dívat sousedé, spolupracovníci, příbuzní.

Bydlely jsme u paní, která byla vdova. V jedné z rodin naší hostitelky, kam jsme se musely jet ukázat, se nám stala hodně nepříjemná situace. V závěru návštěvy, poté, co nás pohostili šašlikem, a kde jsme v pohodě rusky konverzovaly, si pán domu stoupl a řekl: „Stop a teď se budeme bavit na vážné téma." Posadil si Vendy před sebe, a že tedy jako, kdy bude svatba, že chce, aby si Vendy vzala za manžela syna té paní, u které jsme právě bydlely. A opravdu to myslel vážně. Přemlouvání trvalo patnáct minut a tehdy nás smích opravdu přešel. Nakonec se do toho vložil potencionální ženich a požádal strýce, aby toho nechal. Po této zkušenosti jsme konstatovaly, že už takové další návštěvy nehodláme absolvovat.

Pokud by někdo chtěl do těchto zemí vyrazit na dovolenou, co bys mu tam doporučila navštívit?

V hlavním městě Gruzie v Tbilisi si určitě přijde na své každý, kdo má rád moderní architekturu, nádherné je také starobylé město, za podívání stojí největší tamní pravoslavný kostel Svaté trojice. Za pozornost určitě stojí návštěva gruzínského městečka Gori, kde je muzeum Josipa Vissarionoviče Džugašvilliho, tedy Stalina. V Ázerbájdžánubych doporučila navštívit nádherné historické městečko Lahič. Také hlavní město, Baku, ohromí moderní architekturou. Velké množství luxusních staveb dává tušit, že Ázerbájdžán je země, velmi bohatá na nerostné suroviny, zejména na ropu. Centrum Baku je pro turisty, kteří nechtějí vědět nic víc o životě tamních obyčejných lidí, absolutně nádherné. Všechny budovy jsou nové, pořád se tam něco nového staví, všechno se tam třpytí, všechno je ze skla, všude jsou parky…

Jaká jídla se v těchto zemích vaří nejčastěji, a co ti tam chutnalo ze všeho nejvíc?

V Gruzii mi nejvíc chutnal losos s ořechovou omáčkou. Gruzínci používají speciální koření, které jinde než tam neseženete. V Ázerbájdžánu mi takto chutnalo více jídel. Ze sladkého například „baklava" což je ořechový zákusek prolévaný medem. Z hlavních jídel bych určitě zmínila „plov", což je vlastně dlouhozrnná rýže s šafránem jako příloha ke skopovému, které se vaří velmi dlouho dohromady s cibulí, kaštany a ovocem „alča", chutnajícím jako kyselejší šťavnatější sušená meruňka. Také mi chutnala „dolma", jídlo typické pro celý Kavkaz. Je to mleté maso smíchané s trochou vařené rýže zabalené v naloženém vinném listu a uvařené. Může se to zalít kefírem.

Které z našich pochutin ti naopak zoufale chyběly v tamním jídelníčku?

Chleba. Taky mi tam strašně chyběl obyčejný sirup. Oni pijí prostě buď vodu, nebo přeslazené nápoje.

Co mají místo chleba?

Něco, co chutná jako naše veka, a také moučné placky.

Mohla bys prozradit, v čem tě obohatil pobyt v těchto kavkazských zemích, a co všechno ti do budoucího života dal?

Odpověď bych rozdělila do dvou částí. Z profesního pohledu jsem se ujistila v tom, že jsem schopna vycestovat bez problémů do ciziny, že tam můžu strávit i delší dobu, že se s lidmi bez potíží domluvím rusky i anglicky, že jsem si zkusila sociální práci, která je pro ně typická, protože tam spousta rodin žije v chudobě. Získala jsem tam praxi v celé řadě činností, jako například v distribuci potravinových balíčků a oblečení. Neskutečně mě obohatily návštěvy u rodin, žijících v prostředí, které je pro nás katastrofální a nepředstavitelné. Získala jsem tam zkušenosti, z nichž pro mě samotnou vyplývá, že ani v takových podmínkách, jako jsou tam, nemám problém rozdělovat práci, ani se sama chopit lopaty.

V osobní rovině jsem si uvědomila, jak není automatické, že má člověk fungující a milující rodinu, stejně tak jako to, že já, se na tu svoji můžu spolehnout, ať se stane cokoliv a to je pro mě hodně důležité vědět. A Kamarádi, kteří vás doma vždycky uvítají s otevřenou náručí.

Vizitka Kateřiny Pijáčkové:
- Narodila se před 21 lety.
- Na Vyšší odborné škole Caritas v Olomouci a na Cyrilometodějské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci studuje ve 2. ročníku obor Mezinárodní sociální a humanitární práce.
- Bydlí ve Vlčnově.
- Má dva starší sourozence Petra a Ondru.
- Mezi její zájmy a záliby patří folklor, tanec, četba knih a kamarádi.
- Na podmínky, v jakých žila v Ázerbájdžánu, kde se běžně spí na matracích na zemi a osobní hygienu lze vykonat jen párkrát týdně, ji v dětství připravila uherskohradišťská organizace KUFR (Klub úplně fantastické rekreace), s níž jezdila na čtrnáctidenní tábory s polní kuchyní, hrami po celý den a ubytováním v podsadových stanech.

Autor: Pavel Bohun

23.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

Nádražka kvůli EET končí. Další bojují

Praha /FOTOGALERIE/ - Oblíbený podnik v Bubenči kvůli elektronické evidenci tržeb zavřel. Ostatní tradiční nádražky s administrativní zátěží zápasí.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies