Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studentka na humanitární misi: Všechno vypadá skvěle. Ale je to tak?

Přijely jsme do Ázerbájdžánu a jsme ohromené. Čisté ulice, všude bezpečno díky policistům, skvělé tradiční jídlo i tance a nádherné oslavy nejvýznamnějšího svátku Novruz Bayrami.

5.4.2014
SDÍLEJ:

Nádherné oslavy nejvýznamnějšího svátku Novruz Bayrami. Foto: Kateřina Pijáčková

V organizaci Maryam Merkezi jsme teprve pár hodin a už se nám tady moc líbí. Saleziánská organizace na okraji Baku je plná dětí, rodičů hudby a tance. Všichni se veselí a těší se až si 3× skočí přes oheň. Říká se, že pokud to zvládnete, všechno zlé, špatné a nepovedené z minulého roku shoří v plamenech tohoto ohně a vy vkročíte do toho následujícího s čistým štítem. Tyto oslavy bývají týden v kuse, někdy i 14 dní.

Teď něco o životě tady. Bydlíme s místní rodinou v jejich domě, konkrétněji na jejich půdě. Na jeden dům docela dost obyvatel. My dvě, maminka Sedegat, syn Sarchan, dcera Gjurbet a další dcera Aida s manželem a s tříletým synem. Veškerý život probíhá ve dvou místnostech. V jedné žije Aida s manželem a v druhé Sedegat, Sarchan a Gjurbet. Odehrává se tam všechno. Spaní, jídlo, zábava, debaty či sedánky s čajem a pachlavou. V Další místnosti v domě pak žije v podnájmu ještě jedna rodina, která se přistěhovala z venkova. Muž, jako hlava rodiny si snaží najít práci, ale zatím se mu to nedaří. Je velmi těžké získat jakoukoliv práci, pokud nemáte doklady, vzdělání nebo kontakty na lidi z vyšších míst.

O životě v Baku je pro mě zatím těžko psát. Byli jsme se projít a viděly jsme krásu nového multifunkčního Baku, viděly jsme historickou krásku starého města a také jsme viděly místa, o kterých se v prospektech nedočtete, v nejchudších ulicích. Jsou tady neuvěřitelné kontrasty. Na jedné straně krásně upravené ženy, oblečené ve značkách jako je Dior, Versace, Louis Vuitton a na straně druhé lidi, kteří sice jsou pěkně oblečení, ale je na nich vidět, že celý den nejedli a snaží se nenápadně žebrat. Až když jsem se byla potřetí podívat v městě, rozsvítilo se mi a ptám se lidí z organizace, jak je možné, že jsem tady nepostřehla žebráky, bezdomovce nebo děti ulice. A najednou slyším tu hrůznou realitu. Oficiálně v této zemi tento problém neexistuje. Tady nejsou bezdomovci nebo děti ulice. A oficiálně? Je jich nesčetně. Dětí, bezdomovců, starých lidí, o které se nikdo nestará. Jenže jak to, že nejsou vidět? Je to jednoduché. Všechny tyto skupiny chodí přes den co nejvíce upravené a snaží se chovat co nejvíce přirozeně. Pokud by tito lidé nepoužívali toto „maskování" přijde policie a odveze je. Jinak policie zde ví o každém kroku kteréhokoliv obyvatele Baku. Kamery jsou nainstalované na každém rohu. Opravdu všude. Na semaforech, na ulicích, v metru, na každých schodech v každém parku a na každém náměstí. Je to neuvěřitelné. Slyšela jsem, že zatím je nainstalováno téměř 3 000 kamer a dalších 1 800 se plánuje nainstalovat do zbytku města.

Jak říkám. Baku je nádherné, ale rozporuplné město. Na jedné straně jsou zde nádherná místa určená pro turisty ale na té druhé, pro mě děsivé straně, jsou tady místa, kde se mi chtělo zvracet, jen když jsem procházela a viděla je. Nevím, jak bych to mohla vysvětlit a přiblížit, ale pokusím se na příkladu, když jsme si s Vendy hledaly ubytování. Prošly jsme několik nabídek s byty a celkem to ušlo. Sice bychom je musely vydrhnout savem od shora dolu, ale tekla teplá voda, což se velmi cení. A pak to přišlo. Šly jsme se podívat na jeden z bytů za rozumnou cenu. Byl to pokojík velký pět možná sedm metrů čtverečních. Byly tam rozkládací lůžka a topení. Co víc si přát. Pak přišla na řadu prohlídka koupelny a kuchyně. Místnosti vedle sebe, bez dveří. Všechno smrdělo výkaly, jen jak jsme se blížily, tuhl mi úsměv na rtu. Jakmile jsem si to prohlédla uvnitř, a jen suše konstatovala, že tady by ani dvacet litrů sava nepomohlo, vybíhala jsem ven a přemlouvala se, ať se nepozvracím. Nevím jak lépe to popsat. Prostě neuvěřitelné. Tento byt byl v nabídce za 150 manatů. Ani si nechci představovat, v jakých podmínkách žijí lidé, co platí 30 manatů za měsíc.

Ale ať nekončím tak smutně. Práce je tady potřebná všude. Takže chodíme, ptáme se, jak můžeme pomoci, učíme angličtinu a sháníme sponzory pro dětský domov, který poskytuje ubytování dětem ulice a naší organizaci Maryam Merkezi. Třeba se nám zadaří a něco seženeme.

Autor: Kateřina Pijáčková

Autor: Redakce

5.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Češi jsou ve srovnání s Evropany ranní ptáčata

Ilustrační foto.
15

Jaké budou moderní sklady? Plné robotů a 40 metrů vysoké

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Geolog: Sesuvy na trase přes České středohoří nikdy hrozit nepřestanou

Posudky geologické služby v 90. letech umístění dálnice právě sem zásadně zamítaly. Zároveň navrhovaly mnohem bezpečnější řešení. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení