VYBERTE SI REGION

Český poutník: Vstříc bunkrům a kremrolím

Cesta do českého a moravského pohraničí je vždy tak trochu výletem zpátky v čase. Nejinak tomu je i ve Starém Městě pod Sněžníkem na Šumpersku. Malebná příroda, stará stavení, ticho a klid. Moderní doba jako by sem ještě nestačila dorazit.

16.2.2011 1
SDÍLEJ:

Staré Město leží jen kousek od státních hranic. Foto: Miroslav Rendl

Do malého městečka, kde před druhou světovou válkou žilo převážně německé obyvatelstvo, mě přiváží malá lokálka z nedalekých Hanušovic. Vláček se proplétá malebným údolím říčky Krupé a po patnácti minutách jízdy zastavuje na konečné. Dál už koleje nevedou.

Od nedávno opraveného, ale už vandaly poničeného nádraží se vydávám do strmého kopce směrem k náměstí. Zdejší dominantou je farní kostel svaté Anny, který na místě původního dřevěného kostela nechala v roce 1618 vystavět Eliška Petřvalská. Ke kostelu náleží ohradní zeď s branou a kaplemi Kristovy korunovace a Olivetské hory.

Tyto památkově chráněné stavby pochází z druhé poloviny 18. století. Kolem kostela odpočívají vedle sebe zemřelí německé i české národnosti. Na tomto místě si už lidé na nic nehrají… Ze hřbitova je krásný pohled na okolní Rychlebské hory a vrchol Kralického Sněžníku. Až se můj život jednou dostane na cílovou pásku, na takovémto místě bych si přál odpočívat.

Náměstí: radnice a benzínka

Světskou dominantou náměstí je radnice vystavěná v pozdně renesančním stylu v letech 1618 až 1619. Na dnešní podobě radniční budovy se výrazně podepsaly dva požáry v letech 1725 a 1825, po kterých musela být kompletně zrekonstruována.

Náměstí má ale ještě jednu dominantu, byť asi ne úplně k chlubení. Každopádně jde pravděpodobně o český unikát. Hned vedle historické radnice stojí čerpací stanice. Vystavět ji zde nechali v padesátých letech minulého století soudruzi, kteří přišli měnit ráz zdejší německé krajiny. „Jéžiši, nám už to ani nepřijde. Stojí tu od nepaměti,“ diví se nad mojí otázkou sympatická paní čerpadlářka. „Když jsem tady tak v centru, alespoň se nemusím bát, že mě přepadnou nějací gangsteři,“ dodává s úsměvem.

Úspěšná kremrolárna

Staré Město je oázou odpočinku pro civilizací unavené lidi. Život místních usedlíků není ale jednoduchý. „Třetina našich obyvatel je bez zaměstnání, ti kteří nepracují v turistickém ruchu, musí dojíždět za prací desítky kilometrů,“ popisuje zdejší strasti tajemník městského úřadu Zdeněk Panský.

Přesto i zde mají někteří lidé podnikavého ducha. Například Olga Gřundělová začala před dvaceti lety vyrábět v bývalé hájovně Staroměstské máslové trubičky. Ty jsou dnes vyhledávanou specialitou nejen ve zdejším kraji, ale vozí se také do nedalekého Polska, vzdálenějšího Zlína a hodně vzdálené Prahy.

Čtyři pracovnice vyrobí za den kolem dvou tisíc lahodných trubiček. „Základem je starodávný recept, díky němuž je kremrole jemná a křupavá. Recept ale nesmíme nikomu prozradit,“ informovaly mě zaměstnankyně „kremrolárny,“ zatímco je kolega fotograf dlouze přemlouval k pořízení několika snímků.

Vzhůru do bunkru

Posilněn sladkou svačinou se rozmýšlím, zda se vydat na vrchol Kralického Sněžníku k prameni řeky Moravy, nebo vyrazit po stopách válečného opevnění. U pramene „svaté řeky“ každého Moravana jsem byl už několikrát, proto dnes vítězí druhá varianta. Na šestikilometrovém úseku poznávám několik bunkrů z opevnění budovaného v roce 1938.

Odhodlanost tehdejších českých obyvatel hájit svoji zemi proti Hitlerově fašistické armádě je fascinující. Možná i proto vedou mé další kroky do budovaného muzea Staroměstských patriotů. Zde se nachází nejen vše o historii vojenského opevnění, ale prakticky vše o historii zdejšího kraje od dávné minulosti až po žhavou současnost.

Unikáty hledám na půdách a smetištích

Duší i mozkem muzea je František Miko. Místní pábitel už dlouhá desetiletí sbírá po půdách, sklepích i skládkách staré předměty, fotografie a knihy, které vypovídají o životě v tomto těžkém kraji. „Snažím se zachytit život ve všech podobách. Nechci nic přikrášlovat ani přičerňovat,“ říká mi Miko nad fotografiemi nacistických funkcionářů bavících se v místních kasárnách. Hned vedle jsou zase rozjásaní komsomolci budující „novou zemi“.

V jednotlivých místnostech pronajaté budovy bývalých kasáren je k vidění například maketa vojenského bunkru nebo figuríny oblečené v typických oděvech pro daná století. Každý si může vyzkoušet, jak naši prapředci žili a hospodařili. „Jeden oddíl expozice je věnovaný také výstavbě železnice, která k nám v roce 1905 přinesla na tehdejší dobu nebývalý rozvoj,“ podotýká historik a muzejník v jedné osobě.

Kraj dětství zmizel

Díky Františku Mikovi se podařilo do českého jazyka přeložit také starou německou farní kroniku: „Kdybych to nezaplatil já, nejspíš by skončila někde na skládce, nebo v lepším případě by dál hnila na zaprášené půdě. Zdejší lidé se o historii svého domova bohužel moc nezajímají“.

Z objektu muzea, kde ještě před dvaceti lety sídlila neoblomná pohraniční stráž, se vydávám zpět do přírody. Rád bych ještě v nedalekém středisku zavzpomínal na pionýrský dětský tábor, který jsem zde před téměř třiceti lety absolvoval. Z desítek chatek jich ale zůstalo jen několik, z letní jídelny je restaurace. Dětský tábor se stal rekreačním střediskem. Škoda, další dílek mého mládí je nenávratně pryč…

René Flášar

16.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies