VYBERTE SI REGION

Vzpomínky na Maroko: byla jednou jedna holčička aneb když maká oslík vedle bagru

Postřehy a zážitky redaktorky Nymburského deníku z třítýdenní expedice po Maroku, zemi, která v sobě spojuje nespojitelné a pro její obyvatele nic není problém …

1.9.2011
SDÍLEJ:

Pevnost Telouet a růžové město Foto: Deník/ Olga Havránková

Etapa 12. – O Červené Karkulce, o růžovém městě, o výbuchu v Marrákeši, o oslíku vedle bagru.

Po bouřlivé noci a dni v hotelu nám suchá rýže vařená v minerální vodě přišla vhod. Podle hostitele je to dobrý pokrm na stabilizaci zažívání. Dnes je 27. dubna 2011, jsme v polovině cesty.

O Červené Karkulce

S díky opouštíme hotel přítele a vyrážíme na cestu do vyhlášeného růžového města. Předtím ale musíme počkat na náš autobus na návsi u silnice. Pozornosti místních dětí prostě neunikneme. Situaci nám ztěžuje fakt, že jsme ověšeni batohy a nemůžeme nikam odejít kvůli autobusu.

Žebrající děti v evropském oblečení jsou dnes obzvláště dotěrné. Na jejich opakující se dotazy na karamely, bonbóny a peníze zareagoval Milan s naprostým klidem a na místě je odzbrojil. „Byla jednou jedna holčička, jménem Karkulka, která nosila červené šatičky, a tak jí začali říkat červená…“ spustil na děti Milan česky, otcovským tónem. Ještě se nedostal ani k vlkovi a děti se rozešly.

Odmítnutí v růžovém městě

Cestou míjíme marocké filmové ateliéry, kde poblíž zrovna natáčí nějaký film s koňmi. Také se zastavujeme v nejstarší kasbě v Maroku, což je pevnost uprostřed starého města. Vidíme také z hollywoodských filmů známou pevnost Ait Benhaddou.

Růžové město je alespoň v centru plné obchůdků s kosmetikou z růží, které rostou všude kolem. S dlouhým nákupem v ruce hledám ten nejsympatičtější. V něm vše očuchám, lituji, že mám jen dvě zápěstí na zkoušení parfémů, a při placení lituji, že jsem si toho nevzala víc.

U jednoho z krámků u silnice sedí asi tříletá roztomilá okatá holčička s maminkou. Ptám se jí, jestli holčičce můžu dát hračku. Maminka se usmívá, štrachám hračku v batohu, když přijde otec. Ptám se ho anglicky, ale on s vážnou tváří odmítá.

Výbuch v Marrákeši

Putujeme dál autobusem, nabízí se zastávka ve známém městě Marrákeš. Vedoucí Karel tam má oblíbenou kavárnu. Na zastávce před městem u pumpy zjišťujeme, že všechno je jinak. „Právě mi volal známý, že na náměstí došlo k výbuchu v kavárně, změníme program,“ oznamuje nám Karel. Vybuchlo patro sousedící se zmíněnou kavárnou. Být tam o půl hodiny dřív, ani nechceme domyslet.

Nakonec zjišťujeme, že šlo o bombu libijského radikála. Zemřelo asi čtrnáct turistů. Chodí nám esemesky z domova, zda jsme naživu. Večer jsou toho plná média.

Oslík vedle bagru

Jedeme tedy rovnou do nalezišť achátů. Cestou po horské silnici nás zastavuje zácpa. Tu by si v tu chvíli v jiném slova smyslu přálo několik lidí v autobusu. Dopravu omezuje stavba, rozšiřují silnici do skály. Pouští vždy jen jeden směr asi po dvaceti minutách.

Sledujeme, jak jim to jde od ruky, vedle bagru pomáhá oslík, vše v harmonii. Občas se na nás přiběhne podívat makak a také prodejci achátů nám ukazují skvosty nahoru do okýnek.

Touto cestou projíždíme ještě v následující dny a práce, kterou tady za tu dobu stihli s bagrem a oslíkem, by u nás trvala mnohem déle.

Autor: Olga Havránková

1.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies