VYBERTE SI REGION

Vzpomínky na Maroko: jak chutná dortík v mužském světě s Ali Babou po boku

Postřehy a zážitky redaktorky Nymburského deníku z třítýdenní expedice po Maroku, zemi, která v sobě spojuje nespojitelné a pro její obyvatele nic není problém …

11.7.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
24 fotografií
Posezení u místních hostitelů - Ali Baba.

Posezení u místních hostitelů - Ali Baba. Foto: Deník/ Olga Havránková

Etapa 6. – O váženém Ali Babovi, o běhu do kopce, o kavárně plné mužů, o nebezpečných stromech a o nadívaných kuřatech při svíčkách.

Na parkovišti u pramenů řeky Rbia se musím zhluboka nadechnout, abych vyčistila plíce od vůě benzinu unikající v našem autě. Úsměv na tváři mi ale nemizí při pohledu na údolí otevírající se před námi a šumící proudy vody, které nám téčou naproti.

Jen tak podvědomě mě zaujme krabička postavená na protějším svahu. Konstrukce je obalená pytlovinou a mezi čmáranicemi výrazný nápis WC. Celá budka i s nápisem působí v přírodě jako pěst na oko. Neztrácím úsměv.

Stoupáme proti proudu řeky, sledujeme ženy peroucí prádlo na druhém břehu, míjíme první stánky z klacků a klád, přehozené plachtou s nápoji v pet lahvích chlazenými v lavoru s vodou. Otevřené přístřešky, ve kterých prý místní obyvatelé spí i v zimě, jsou roztroušené všude kolem koryta řeky a odvádí si z ní vodu. Střechy mají propleteny z palmových listů.

Ali Baba při mě stál

Přijímáme pohoštění u jednoho z pánů domu, známého našeho průvodce Karla. Ve třech usedáme zutí na koberec dle zvyku třikrát naléváme marocký čaj. Kolem betonového posezení divoce proudí voda, jako v tobogánu. Kouřící tažin (typický marocký pokrm) jíme už s malým rodinným publikem.
„Ok, Ali Baba?“ zeptal se hostitel mého otce. Od té doby mu nikdo jinak neřekl. Tatínek spokojeně pokynul a bylo jasné, že se dokonale vžil do své marocké role vousatého muže, tedy moudrého staršího. A já jsem dcera Ali Babi.

Při odchodu se dcera Ali Babi odhodlala obdarovat malého syna našeho hostitele hračkou. Dle předchozích informací jsem se nejdřív zeptala otce klučiny, zda nic nenamítá a vzápětí už roztomilý chlapeček s nudlí u nosu držel malého plyšáka a leskla se mu tmavá kukadla. Maminka se usmívala a když jsme se otočili zpět a zamávali pohostinné rodině, už plyšáka zkoumala starší sestra.

Důstojnost často zapudí lidské potřeby. To jsem pocítila vzápětí a velký Ali Baba mě svižným tempem doprovázel. „Kde jsou tady záchody?“ „Nevím.“ Zněla Karlova odpověď, snad jedinkrát během celého zájezdu. Pak jsem si vybavila svůj první pobavený pohled na stráň nad parkovištěm a získala jasný směr a cíl. Po vyběhnutí strmého svahu mě pár metrů od budky neodradil ani štěkot psů s vyceněnými zuby opodál a zběsilé hýkání osla. Zřejmě místní hlídači. Na humbuk vyběhla z nedaleké chatrče slečna výběrčí, ale to už měl v režii Ali Baba.

Dortík v mužském světě

Město Azrou nás přivítalo posezeními na chodnících, obchůdky s výrobky z cedrového dřeva a vyšisovanými pohledy. V menším městě prý stejně nemá cenu je posílat, protože na poště čekají, až se těch adresovaných do Evropy sejde víc, než je pošlou dál. Takový je berberský systém. Žádný spěch.

A tak se necháváme zlákat kavárnou, kterou už má vedoucí Karel vyzkoušenou. Tři ženy a samozřejmě Ali Baba. Mlsně rentgenujeme pohledem vitríny plné malých i větších dortíků, barevných, nadýchaných, zkrátka k nakousnutí. Objednávám si hned dva a kafe ole, jehož název se mi tuze zamlouvá.
Takový vzácný pocit v cukrárně jsem snad naposledy zažila jako malá. Není divu, když jsem se ještě ráno vzbudila zmrzlá ve stanu uprostřed lesa a odpoledne se přede mnou v civilizaci rozprostře cukrové panoptikum.

Další nezvyklý pohled mě nenechává klidnou hned vzápětí. Dosedáme u jediného prázdného stolu v rozlehlé patrové kavárně do posledního místa zaplněné muži. Uklidňuje mě trochu přítomnost jediné místní ženy za pultem. Schází se u nás mnoho pohledů mužů, kteří popíjí kávu, mlsají, sledují zprávy v televizi a debatují.

V tomto prostředí mi cesta na dámský záchod minimálně ve dvojici připadá skutečně opodstatněná. Na pohled zřejmý fakt, že jsme cizinky, je asi nechával klidnými.

Horké chvilky pod nebezpečným stromem a nad nadívaným kuřetem

Cestou za slibovanou delikatesou, nadivaným kuřetem nejlepším široko daleko, se ve mně pere varování o nepřejídání se s neskutečně lákavou záplavou chutí. Odpolední incident mi připomenou i nebezpečné stromy, obsypané velkými bílými ptáky, pod kterými je radno přidat do kroku.

Bez úhony zasedáme ke společnému stolu, pijeme colu a opět se dozvídám víc o životech členů excpedice. Řešíme zběsile běžící klimatizace přímo nad námi, ze které nás mrazí. Rázem je po problému. Vypli proud. Romantika při svíčkách trvá jen slabou půlhodinku, ale na záchod chodíme s baterkou celou dobu večeře.

Smích nám těžkne až ve chvílích, kdy statečně dojídáme útroby obřího kuřete s hranolkami a olivami. Ach jo, zase jsem se přejedla. Naštěstí u stolu poznávám milou zdravotní sestru Péťu. Péťa se také přejedla.

Ráno v cedrovém lese naměřili tři stupně Celsia. Balíme stany a odjíždíme se ohřát směr Sahara. Štíra jsem nepotkala, zato z kufru vyháním škvory.

Autor: Olga Havránková

11.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
15 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies