VYBERTE SI REGION

Vzpomínky na Maroko: když vám v jeskyni dochází síly, podává se berberská čokoláda

Postřehy a zážitky redaktorky Nymburského deníku z třítýdenní expedice po Maroku, zemi, která v sobě spojuje nespojitelné a pro její obyvatele nic není problém …

21.6.2011
SDÍLEJ:

Jeskyně v Národním parku Taza. Foto: Deník/ Olga Havránková

Etapa 4. – O koncertu v chrámu přírody, o sestupu do nitra země v pyžamu, o berberské čokoládě a přivítání na slunci.

Ráno pátého dne jsme přinesli zavazadla k autobusu pozdě. Systém naloďování kufrů funguje od prostředka úložného prostoru, po stranách přichází na řadu spacáky, stany a karimatky. Sklízíme pár nevěřících pohledů a pohoršenou poznámku jedné soudružky o porušení pravidel expedice.

V lehce rozmrzelé náladě, i když za slunečného počasí, sleduji cestu. Má trvat celý den a zavede nás do cedrového lesa plného makaků a polodivokých psů. Zdechlá kráva kousek od naší tradiční fotografické zastávky mnoho optimizmu nepřidá. Napětí vzrůstá s blížícím se národním parkem Taza, zvláště u těch, kdo se rozhodli sestoupit do útrob podzemní jeskyně na dně propasti.

V pyžamu do jeskyně

Poslední rozloučení s jasným sluncem přišlo dopoledne před vstupem do jeskynního komplexu. Po upozornění na možné ušpinění oblečení v jeskyni jsem se navlékla do tátova starého pyžama a starých džínů na vyhození. Foťák jsem riskla vzít s sebou. Je prý možné, že místy narazíme na vodu.
Sestup po stovkách schodů s dírou ve skále nad hlavou mi připomněl naši Macochu. Jen trochu jiných rozměrů. Paprsky slunce sem tam pronikaly do hlubiny a odpovídat jim začaly tóny trubky. Ondra, člen expedice z Poděbrad, nám je posílal ze dna propasti s úžasnou grácií. V magickém koncertu pod africkou zemí zazněla melodie z Pulp Fiction i klasika. „Je tady úžasná akustika, nejradši bych sem chodil cvičit,“ chválil si hudebník Ondra.

Za doznívajících tónů trubky se hrstka z nás pomalu a nedůvěřivě soukala skrz velmi úzké hrdlo skály do podzemní jeskyně zhruba 230 metrů pod zemí. S novou přítelkyní čelovkou na hlavě jsem snaživě tápala nohama pod sebou, o jaký výběžek se zapřu. Pohyb úzkým tmavým vlhkým tunelem mi připomínal porod. Konečně jsem nahmatala našeho průvodce v oranžových montérkách a helmě, kterou kromě něho nikdo jiný neměl.

Jeskynní prostor se otevřel a vynořily se stalaktity, stalagnity a stalagnáty, ale žádná nudná turistická procházka se nekonala. Během klesání a výkladu mrštného průvodce, který nám z francouzštiny pohotově překládala kolegyně Míša, se terén nenápadně zhoršoval.

Za stolovým útvarem a tajemnou jeskyňkou, ve které bydlí netopýr, už jsme se plazili po pískovcové skále bez úchytů, pokryté jemným, kluzkým bahýnkem. Seznámení s bývalým horníkem Láďou mi dodalo mírný pocit bezpečí, že je s námi zkušený člověk.

Pravá berberská čokoláda

Vjednom místě jsem uznala, že to bude nejbezpečnější a sjela skálu po zadku. Nálada ale zůstávala veselá, i přes útrapy cesty jsme vnímali krásy podzemního světa, než došlo na brodění. Podzemní jezírka místy pohltila už tak úzké lávky (na šířku prkna) a tak jsme si brzy museli přiznat, že se suchou nohou zkrátka dál nedostaneme.

Náš průvodce skákal ze strany na stranu a bezstarostně nám nabízel pravou berberskou čokoládu. Hladké plátky bahna byly skutečně k nakousnutí. S Míšou jsme uznaly vážnost situace a využily bahno k bojovému pomalování obličejů.

Poznala jsem, že si člověk nechce připustit vážnost situace, co nejdéle to jde. Odhodlaně vkračuji do jezírka, netušíc hloubku a pozorujíc gestikulaci průvodce. Netrefila jsem se na tušený výčnělek pod hladinou a stojím popás ve vodě. Foťák těsně nad hladinou. S úlevou jsem se zasmála.

Méně odhodlaně se projevil nejstarší člen podzemní skupiny, když nám před návratem na povrch oznámil, že už prostě nemůže, je na pokraji sil a zůstane. Jeho psychickou krizi jsme léčili společným optimizmem. Povedlo se.

Čas v jeskyni ubíhal mnohem pomaleji, než venku. Termín odjezdu nás vší silou vytáhl zpět na světlo světa. Ranní splín rozpustil adrenalin. Před autobusem čekaly kamery a fotoaparáty a za nimi známé tváře. Vyčerpaně jsem se usmála do slunce a zvedla ruce s véčky z prstů. Poté jsem zjistila, že na triku od tátova pyžama mám velký nápis Viktoria.

Autor: Olga Havránková

21.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies