VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z jedenáctého ročníku zimního přechodu Šumavy

11. ročník zimního přechodu Šumavy na sněžnicích a lyžích ve dnech 2.- 5. 2. 2017.

14.2.2017
SDÍLEJ:

Putování Ivana Pírka a dalších Jičíňáků na Šumavu.Foto: Archiv Ivana Pírka

Motto:
„Národní park Šumava chrání jedinečnou horskou přírodu v území s atraktivními kulturními rysy, umožňuje její nerušený vývoj a poznání. Chce být přátelským místem pro setkávání lidí s divokou přírodní krásou".


Moc jsem se těšil na svůj poslední zimní přechod hor s přáteli, kterých bylo nakonec jen deset; 4 na běžkách a 6 na sněžnicích. Překrásné slunečné počasí s teplotami přes den až 6°C a přiměřené množství sněhu bylo překrásnou kulisou pro všechny a tak nikdo „neprudil" a všichni respektovali připravený a předem zajištěný program už na podzim, společně s Mirkem Jiranem.

Ve čtvrtek brzo ráno jsem odjeli jak z Jičína, tak jiní z Mladé Boleslavi a Opavy přes Nymburk, Prahu, Březnici do Strakonic, kde se k nám připojil ještě Martin z Prahy a po poledni jsme vystoupili na nejvýše položené železniční stanici ČD v Čechách ve výšce 995 m n.m. Zatím co cestou převážně pršelo, v Kubově Huti nás vítalo slunce.

2.2. čt Kubova Huť (995) – Švajgrova Lada (1033) 8 km – Borová Lada (900) 12 km; převýšení 300 m.
Pohodlná byla cesta většinou borovým nebo smrkovým lesem s malým převýšením na rozcestí před Švajgrovou Ladou, kde jsme se občerstvili z vlastních zásob; moučníky od Jitky jsme zapíjeli Červeným tramínem a podobně. Každý se snažil odlehčit svému zavazadlu pro další putování. Přesně v 16 hodin nás už vítal starší majitel penzionu Borováček, kde jsme měli kvalitní ubytování včetně možnosti vaření. Večer jsme využili hospodu „U černého vlka" naproti jak k večeři, tak hlavně k doplnění tekutin. Standa vše zakončil „rundou" na další setkání a seznámení.

3.2. Borová Lada (900) – Nová Doubská (1010) 2 km – Tetřeví studánka 5 km – Hamerské domky 10 km – Kvilda (1065) 12 km – Březová hora (1193) 15.5 km - Filipova Huť (1190) 18 km – Modrava (985) 21 km + 2 x 1 km = 23 km; převýšení 350 m.
Po snídani, kterou jsme si připravili na penzionu, jsme v půl deváté opustili vyhřátý penzion a začali stoupat za mrazivého, ale slunečného rána po silnici k rozcestí Nová Doubská. Odtud jsme pokračovali hustým lesem po zasněžené cestě ujeté rolbou kolem Tetřeví studánky, kde nás dojeli naši přátelé na běžkách. U Hamerských domků jsme přišli na silnici spojující Bučinu a Kvildu, kde už byli první lyžaři.

Po silnici jsme před polednem přišli do Kvildy, kde jsme se obědvali ve stylové příjemné restauraci „Šumava Inn" s unikátním interiérem. Pokračovali jsme kolem kamenného kostela sv. Štěpána a informačního střediska a stoupali do lesa, kudy vedla upravená lyžařská cesta souběžně se silnicí. Zatím co lyžaři Březovou horu objeli, díky sněžnicím jsme mohli vystoupit na plochý vrchol a odtud klesali na vyhlídku „Korýtko" před osadou Filipova Huť, kde jsme doplnili tekutiny v rekonstruované restauraci „Hájenka".

Odtud už byl rychlý sestup na okraj obce Modrava, kde jsme měli zajištěné ubytování s polopenzí v penzionu „Zlatá stezka". Jen jsme odložili svá zavazadla a už jsme odešli na druhý konec obce do pivovaru rodiny Lyer, kde jsme ochutnávali různé druhy piva, které zde vaří. Večeře na penzionu také chutnala a zábava na pokoji skončila až před půlnocí.

4.2. so Modrava (985) - Javoří pila (1030) 4.5 km – odbočka k Poledníku (1291) 10.5 km - rozhledna Poledník (1315) 11 km – Vlčí díry (1013) 16 km – Prášilské jezero (1079) 17 km – Prášily (879) 22.5 km; převýšení 550 m.
Snídaně byla podávána až od 8 hodin a po 40 minutách jsme opustili penzion. Obloha byla modrá a teplota mínus 3°C. Od pivovaru jsme stoupali podél Roklanského potoka po zasněžené cestě souběžně s lyžařskou cestou a sníh nám křupal pod nohama. Nádherné byly pohledy na občasné mlhy v širokém údolí, kde jsme na podzim viděly obrovské slatiny, tentokrát zapadané sněhem. Jeho vrstva na Šumavě však byla v průměru asi poloviční než nyní v Krkonoších.

Od bývalé Javoří pily lyžařská cesta odbočila vpravo, kam pokračovali naši přátelé na běžkách. My ale prošlapávali cestu hlubokým sněhem podél Tmavého potoka až k odbočce na rozhlednu Poledník, což bylo dosti náročné. Skvělým vůdcem byl Martin, který byl stále na čele skupinky. Počasí ale mimořádně přálo a tak jsme se kochali překrásnou krajinou, která je však místy narušena suchými stromy napadené kůrovcem.

Na vrcholu u rozhledny Poledník už na nás čekali přátelé na běžkách a bylo zde mnoho dalších lyžařů; dokonce skupina děvčat a chlapců ze Starého Smokovce, s kterými jsme se dobře bavili. Pěkná byla vyhlídka až do Bavorska na Alpy, vrcholy Pancíř a Ostrý. Betonová rozhledna je vysoká 37 m, ale v zimě je uzavřená. Podél jezerního potoka jsme sestoupili na Vlčí díry, kde je odbočka na Prášilské jezero, které je ledovcového původu a leží na svahu Poledníku pod 150 m vysokou stěnou.

Odtud byl pro nás náročný sestup, pro lyžaře naprosto nesjízdný, do Prášil. Zde jsme se potkali s našimi lyžaři, kteří už opustili cukrárnu, neboť jejich cesta byla asi o 2 km kratší a také mnohem snazší. Zde jsme si dopřáli dobré víno z habanských sklepů, sladké moučníky a poháry; za velký výkon všech, zvláště našich žen Marcely a Štěpánky. Překrásné ubytování v apartmánech s kuchyňkou v penzionu Kovárna předčilo naše očekávání; nebylo také nejlevnější. Večeřeli jsme v jediné místní restauraci v hostinci U Michala, kde bylo stále plno hostů. Večer jsme zakončili posezením v apartmánu našich běžkařů a při víně přátel z Opavy.

5.2. ne Prášily (879) – Zlatý stoleček (1196) 7.5 km – jezero Laka (1096) 8.5 km – sedlo Pod polomem (1123) 12 km – Debrník (804) 17 km – Železná Ruda (770) 19 km – Železná Ruda, nádraží 20 km; převýšení 350 m.
Posnídali jsme na pokojích, neboť jsme se domluvili na odchodu už v půl osmé, abychom stihli první vlak po obědě ze Železné Rudy domů. Ráno bylo poprvé mlhavo. Do rána napadlo asi 5 cm sněhu a ještě trochu padal mokrý sníh. Na zasněžené cestě byly pouze stopy od zvěře a občas po sněhu běhaly i veverky; jinak nikde ani „živáčka".

Brzy jsme ale museli nasadit sněžnice, aby byla cesta pohodlnější. Cesta vedla střídavě lesem, většinou mírně nahoru až k místu zvanému „Zlatý stoleček", téměř 1200 m nad mořem, kde si dříve vyměňovali zboží pašeráci. Odtud jsme sestoupili k nejmenšímu ledovcovému jezeru Laka, které má hloubku jen 3.90 m a to už se na obloze objevily sluneční paprsky. Odtud byl náročný kilometrový úsek, pro lyžaře nesjízdný.

Poté jsme se napojili na lyžařskou magistrálu, která vede podél bavorské hranice. Poslední úsek bylo dlouhé mírné stoupání po pohodlné cestě s výhledy už za modré oblohy a slunce, které ohřálo vzduch až na teplotu cca 5°C. V protisměru jsme potkávali první lyžaře, když jsme začali závěrečné klesání do Železné Rudy, kde Martin udával tempo minimálně 5 km za hodinu.

Na křižovatce Debrník jsme už jen v pohorkách odbočili do aleje vzrostlých stromů včetně platanů a přiblížili se městu. Nádherný byl pohled na Velký Javor (1456) - (Grosser Arber) s vysílačem a meteorologickou stanicí, nejvyšší vrchol Šumavy v Dolním Bavorsku. V Železné Rudě je dominantou barokní mariánský kostel Panny Marie Ponocné z hvězdy ve stylu bavorského baroka se zvláštní cibulovou bání.

Chybělo 5 minut do dvanácté hodiny a už jsme obědvali v jídelně vedle obchodního domu COOP s bohatým výběrem jídel za přijatelné ceny. Někteří si ještě dopřáli kávičku v překrásné kavárně „Cafe Charlotte" u vlakového nádraží. Ve 12.49 hodin jsme všichni společně nastoupili do rychlíku „Pancíř" do Prahy a dále pokračovali každý ve svém směru domů.

Fotografem výpravy byl hlavně Jirka a tak jsem požádal Mirka Jirana o vložení jeho fotek a některých mých do tohoto deníčku, prvního v tomto roce.
Zhodnotil bych to tak, že Šumava byla naší nejlepší léčebnou pod širým nebem a všem se nám tam líbilo.
Zvládli jsme asi 77.5 km s převýšením asi 1550 m.

Štěpánka to napsala asi nejlépe: trochu unaveni, ale spokojeni, tedy alespoň já. Jako vždy to bylo super, nakonec komorní složení mělo něco do sebe, klid přírody nám dovolil trochu pročistit hlavu od každodenních problémů. I jsme se zasmáli, trochu něco pokazili, kvůli své hlouposti si hrábli do nastřádaných sil, zamysleli se a mohli si být sami v sobě. Paráda, moc děkuji :-)). š.
Podobně psali i ostatní.

PS: více fotografií z přechodu Šumavy možná shlédneme při promítání v příštích dnech v některé kavárně či vinárně nebo někde jinde. Tuto akci už přenechávám Lubošovi.    Ivan Pírko

Autor: Redakce

14.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dálnice D8, ministr dopravy Ťok, premiér Sobotka
20

Buďte trpěliví, prosí řidiče Ťok

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. Prostředky na jejich život si pro sebe inkasovala italská mafie.
1

Libyjští pašeráci lidí cpou do lodí rekordní počty uprchlíků

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies