Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Život na Ukrajině na vlastní kůži

Zatímco většina z nás sleduje informace o střelbě, mrtvých a zraněních na východě Ukrajiny jen z pohodlí obýváku, cestovatel a fotograf Ivo Dokoupil z Radimi se na měsíc vydal přímo do regionu kolem města Slavjansk, které bylo zpustošené tvrdými boji mezi ukrajinskou armádou a separatisty.

30.11.2014
SDÍLEJ:

Ivo Dokoupil během měsíčního pobytu na východě Ukrajiny poznal každodenní život v městech a obcích na okraji válečné zóny. Lidé bydlí v domech s rozbitými okny bez vody a elektřiny, nefunguje doprava, zavřené jsou doly, továrny, pošty, úřady i banky.Foto: archiv Ivo Dokoupila

Člověk v tísni

Ivo Dokoupil na Ukrajině pracoval pro humanitární organizaci Člověk v tísni. Ta se snaží distribuovat především potravinovou pomoc jak místním, tak uprchlíkům z válečné zóny. Buduje sklady materiálu a hledá místní dobrovolníky, kteří pomáhají humanitární pomoc distribuovat.

„V Donbasu narazíte hlavně na hornická městečka plné paneláků, jako je třeba Havířov, ve kterých pořád žije několik desítek tisíc lidí. Umíte si představit, jak se tam žije bez vody a elektřiny, když nefunguje doprava a zavřené jsou doly, továrny, pošty, úřady i banky? Lidé tam už pět měsíců nedostávají mzdy ani důchody.

Když bydlíte na sídlišti v sedmém patře a chcete spláchnout záchod, nejdřív musíte sejít dolů a postavit se s kýblem do fronty. Města i vesnice jsou zničené boji. Domy často mají vymlácená okna a navíc se blíží zima, která zde bývá opravdu tvrdá," vysvětlil Ivo Dokoupil, proč tolik místních lidí naléhavě potřebuje pomoc.

Z čeho vlastně žijí?

Spolupracovníci organizace Člověk v tísni na okraji bojové zóny vyhledávali především rodiny 
s hodně dětmi a důchodce, kterým ukrajinská správa není schopna dopravit důchody, v průměru necelých dvě stě euro.

„Lidé zde už od léta žijí snad ze vzduchu. Lépe řečeno z toho, co mají ve sklepě z lepších časů a co jim poskytuje zahrada: brambory, zelí, mrkev, červená řepa, okurky. K tomu za poslední peníze seženou trochu pohanky nebo krup," popsal Dokoupil situaci na území, kam se snaží Člověk v tísni distribuovat balíčky na měsíční přežití.

Bývá v nich hlavně mouka, pohanka, konzervy, sušenky a chleba. Dokoupil mluvil s plačícími babičkami i s těmi, kteří vzpomínají na zlaté časy před válkou.

.

Humanitární pomoc je distribuována především početným rodinám s dětmi a důchodcům, kterým ukrajinská správa není schopna dopravit důchody.

Válka na dohled

Ivo Dokoupil se během své poslední ukrajinské mise do bezprostředního ohrožení zdraví či života nedostal, přestože se pohyboval i v oblastech, kde je riziko opravdu značné. Působil na straně kontrolované ukrajinským státem, jen pár kilometrů od frontové linie, která odděluje území ovládané separatisty.

Přestože na hranici mezi samozvanou Doněckou lidovou republikou a zbytkem Ukrajiny platí formální příměří, střelba zde nikdy zcela neutichla.

„Je to divný pocit, když projíždíte kolem ohořelého vraku auta, které před pár hodinami najelo na minu nebo ho zasáhl granát. Byl jsem například kousek od doněckého letiště, ve městě Avddiivka, které je sice kontrolováno Ukrajinci, ale lidé zde žijí ve velké nejistotě.

Psychikou vám řádně pocuchá už jen pouhá zvuková kulisa, když k vám doléhá střelba a dunění výbuchů," popsal Dokoupil stísněný pocit.

Mnozí nemůžou domů

Žhavá bojová linie rozdělila nejen území, ale také mnohé místní lidi odřízla od jejich domovů. Ivo Dokoupil byl jedním z prvních humanitárních pracovníků, kterému se podařilo proniknout do města Vuhlegorsk. To leží na dohled od pozic bojovníků Doněcké lidové republiky.

„Hledali jsme městský úřad neboli administraci, jak se tady říká. Našli jsme jen zavřený dům s probořenou střechou, ale podařilo se nám sehnat zástupce starosty. Samotný starosta bydlel ve vedlejší vesnici, která je už pod kontrolou Doněcké lidové republiky, takže se nemůže vrátit domů.

.

Člověk v tísni je humanitární organizace, která se na východě Ukrajiny snaží zajistit potravinovou pomoc jak místním, tak uprchlíkům z válečné zóny.

Raději odešel s manželkou a čtyřmi dětmi k příbuzným do Kyjeva," popsal Dokoupil zkušenost z Vuhlegorsku, kde úřad registruje téměř deset tisíc lidí bez prostředků. Místní důl, z jehož bohatství vyrostlo toto městečko, je zavřený. Navíc hrozí jeho zatopení.

„Chlapi jsou bez práce, rodinám nechodí sociální dávky. Kolem našeho auta se okamžitě začali shromažďovat lidé, protože podobná pomoc sem už dlouho nedorazila. Rád bych se o jejich situaci dozvěděl co nejvíc, ale museli jsme spěchat, protože na základnu to vždy musíme stihnout do tmy.

Je nebezpečné zde cestovat ve dne, a po setmění je to už vyložený hazard," zakončil Ivo Dokoupil, který je připraven se na Ukrajinu vrátit a pomáhat dál.

Autor: František Kuba

30.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Češi jsou ve srovnání s Evropany ranní ptáčata

Ilustrační foto.
15

Jaké budou moderní sklady? Plné robotů a 40 metrů vysoké

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Geolog: Sesuvy na trase přes České středohoří nikdy hrozit nepřestanou

Posudky geologické služby v 90. letech umístění dálnice právě sem zásadně zamítaly. Zároveň navrhovaly mnohem bezpečnější řešení. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení