Tady totiž od roku 2005 pracuje při Policii ČR speciální Skupina domácího násilí s dvanácti komisaři, jediná svého druhu v republice. A má výborné výsledky!

Když srovnáme situaci v Brně s jinými městy, je vidět, že dobře pracující „speciálka“ má svou cenu. Nejen že incidentů tohoto druhu v Brně ubylo, ale podle její vedoucí nadpraporčice Aleny Sedláčkové se dobrá padesátka recidivujících násilnických mužů „polepšila“. Už rozumějí tomu, že bití manželky jim neprojde.

Kouzlo je v tom, že brněnská skupina umí pracovat s novým paragrafem 215a zákona o domácím násilí. Ten platí už rok a půl a policistům ulehčuje práci tím, že umožňuje vykázat násilníka na 10 dní z domu. A během takové doby je možné udělat mnoho opatření, z nich jmenujme například to nejjednodušší: že vykázání lze soudně prodloužit až na jeden rok.

Tam, kde s paragrafem umějí pracovat, mají tedy důvod ke spokojenosti. Taková dovednost totiž není v republice samozřejmostí. Řadový policista udělá chybu snadno: vyšetřovaný případ zhodnotí jako běžný přestupek, a tím ho většinou uloží k ledu. Když potom chlapík vystřízliví, vyhrožuje a slibuje, a žena dostane strach. Vezme oznámení zpátky a vzniká odložený případ, který se už nesmí dále vyšetřovat. A rodinný příběh se stále opakuje. Proto si muži mohou myslet, že když je nikdo nevidí, mohou ženu mlátit a pak všechno zapřou.

Ale tak tyto incidenty už v Brně neprobíhají, tyto činy už nevyšetřují řadoví policisté, kteří bez speciálního proškolení domácí násilí nemusejí ani poznat. Přitom řešení je jednoduché. Když vyšetřovatel využije § 215a, označí incident za domácí násilí (tedy nikoliv běžný přestupek), hned vezme vyšetřování jiný průběh.

Policisté musejí násilníka vyšetřit bez ohledu na to, zda oběť chce, nebo zda své oznámení později ze strachu stáhne. „Chlapa zajistíme a vysvětlíme mu, že když bude pokračovat, máme na něho metr. Vykázání z domu je nejmenší trest,“ vysvětluje nadpraporčice Sedláčková. V evidenci má dokonce i muže, který za opakované násilí doma šel na osm let za mříže.

Brněnští násilníci zpravidla končí v cele předběžného zadržení, kde musí nejprve vystřízlivět. Pak nastává vysvětlování pojmů „domácí násilí“ a „trestný čin“. Tomu hrubián nejlépe porozumí, když zjistí, že ho čeká nová životní jistota: pokud se nezmění, půjde bručet.

Brněnská „domácí parta“ už pomohla mnoha rodinám, její vyšetřovací postup již dokonce během tří let existence na sebe vzal i jisté prvky osobitosti a humoru.

Scénář se často opakuje: postižená oběť zavolá přímo na oddělení, že ji muž ohrožuje a k případu hned vyjíždí ten komisař, kterému rodina služebně „patří“. Například samotná vedoucí speciální skupiny Alena Sedláčková už během cesty násilníkovi mobilem ty facky rozmluví.

„On mi rozumí, i když se v paragrafech nevyzná. Ví, že se něco změnilo a že trest ho nemine. A tak už na ženu jen křičí, hrozí pěstí, rozbije skleničku, ale neuhodí. Než dorazíme na místo, je schovaný v posteli, hodný jako jehňátko,“ usmívá se nadpraporčice.

PAVLA HOBSTOVÁ, autorka je publicistka