VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O "českém ateismu"

„Asi jsem ateista,” zněl hlas za hlasem v jedné anketě doprovázený povzdechem, že v něco dotyčný možná věří, jenom neví vlastně přesně v co. Ale určitě to není Bůh, o kterém mluví ofi ciální katolická víra.

28.3.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Není většího národního mýtu než český ateismus. O české „nevíře“ v Boha, přerušené a pošlapávané tradici církve, byly popsány stohy papíru. Většina lidí se označuje za ateisty, aniž by chápala, jak nepřesně pojmenovává svůj vztah k Bohu a věcem, které přesahují lidskou každodenní zkušenost a nelze je rozumem vysvětlit, ani na ně odpovědět. Většina obyvatel Čech a Moravy totiž rozhodně nepatří mezi ateisty. Být ateistou totiž znamená mít neméně silnou víru, jakou má věřící člověk. Být angažovaný a zcela promyšleně se rozhodnout, že se stanu ateistou. Musíte mít důvody.

Abychom si ozřejmili tragický omyl obyčejného českého „ateisty“, problém musíme vzít z gruntu. Ateisty byli například Marx, Lenin nebo Sartre, kteří promýšleli význam náboženství ve vývoji lidské společnosti. Marx a Lenin „věřili“ v materialismus a dialektický posun dějinného vědomí. Věřili, že mají důkazy, že všechno ve vesmíru je hmota, a že náboženství je opiem lidstva. Věřili způsobem, jakým vládnoucí vrstva udržuje v područí masy.

Ateismus vznikl jako víra, že věřit transcendentnímu Bohu je směšné a zpátečnické, protože jediné, co má hodnotu, je pohyb lidské společnosti směrem ke komunismu. Ateismus byl vědou plnou víry v důkazy o jediné pravdě. Sartre vnímal moderní dobu jako věk, který se musí vyrovnat se „smrtí“ Boha, s úpadkem duchovních křesťanských pilířů. Člověk byl podle něj odsouzen žít bez Boha.

Z posledních Kristových slov: „Bože, proč jsi mě opustil,“ vyvodil revoluční apel, že člověk se musí vypořádat s palčivými otázkami po smyslu života, času, bytí a smrti bez odkazu na Boha, který tvoří a pomáhá. Bůh člověka opustil, stejně jako Krista, a my v úzkosti musíme čelit neřešitelným problémům, strachu z nekonečného vesmíru. Takových myslitelů byly tisíce. Na tomto prostoru nemá smysl řešit důsledky jejich uvažování. Jde pouze o vymezení pojmu „ateista“. Za něj totiž nelze pokládat bytost, která o potlačení vlastní víry ve Stvořitele nepřemýšlela. Nelze za ateistu brát nikoho, kdo jen tak vystřelí, že v nic nevěří, proto je ateistou. Znamenalo by to zneuctění myšlenkového proudu, který popírá existenci Boha na základě argumentů nebo duchovní revolty, ale opět po dlouhé úvaze a mnohdy bouřlivé intelektuální diskusi.

To, co my vnímáme lidově jako ateismus, prý typicky český rys, není vůbec ateismem, nýbrž jen obyčejnou neznalostí a nevzdělaností. Většina lidí si často otázky po stvoření světa, zákonech jeho vývoje a smyslu tohoto pohybu nepoloží a odmítá také přijmout spirituální vysvětlení, které tak dobře po tisíciletí obhospodařuje náboženství. Je přitom směšné sledovat, jak nad anketní otázkou člověk přemýšlí – zda věří nebo nevěří v Boha, a pak vyhrkne: „Jsem asi ateista.“ To je bohužel eufemismus pro nevědomost. V Česku není víc ateistů než v jiných zemích, jen je méně lidí navyklých na náboženskou tradici a chápajících, že bez víry žít plnohodnotně nelze.

Být „ateistou“ jako by bylo něco akčního a moderního, jako by to propůjčovalo člověku punc světovosti a svobody, aniž by si kdokoliv připustil, že jen žije pouze z odpadků a rezidua kdysi komunistické víry v materialismus a panství člověka nad nebem a zemí. Jestli v něčem přežívá starý totalitní odkaz socialismu, je to v tzv. českém ateismu.

Milan Fridrich

28.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Bohuslav Sobotka na setkání lídrů států Evropské unie.
4 6

Sobotka po summitu EU: Deklarace obsahuje priority České republiky

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies