VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chráněné stromy

Lidová tradice prakticky všech kultur má ve zvyku chránit, ba uctívat staré, velké a nápadné stromy, u nás je to dokonce institucionalizováno do podoby „památných stromů“, vedle nichž stojí tabulka s příslušným nápisem a znakem.

18.9.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Jsou to z ochranářského hlediska zcela obyčejné duby, lípy, buky aj., navíc už vlastně přestárlé, ale pocit posvátna je silnější. Vůbec to neznamená, že příslušné národy se chovají ke všem stromům šetrně.

Naopak, často vesele kácí, těží, vypalují, v některých zemích vlastně mnoho jiných stromů, nežli tyhle poloposvátné, ani není – třeba v Indii. Aby se ovšem strom mohl těšit z těchto privilegií – právě Indové jim přinášejí i drobné dárky, zdobí je malbami a kdoví co ještě – musí předtím po léta a desetiletí, ne-li staletí obstát a nějak ujít všem pohromám, od sekery až po bouře a sucha. Kromě zdravě bujivé vitality to chce ještě něco, možná mnohem podstatnějšího – kliku.

Onu nevyzpytatelnou přízeň osudu, která jednoho ochrání a přivede k rozkošatění a mohutnosti a jiného nechá uschnout, utít či doskomírat v zastínění pod jinými. Označímeli celý fenomén jako „náhodu“, vlastně ho správně nepochopíme a zbavíme jej jakéhokoli svébytného významu – právě ke kategorii „náhody“ saháme tehdy, když s vysvětlením nevíme kudy kam.

Osudy stromů a osudy lidí bylo vždy zvykem chápat jako něčím podobné a analogické – stromy podobně jako my prodělávají letitou, proti té naší mnohem delší cestu od malého semenáčku přes lesního velikána k trouchnivému a skomíravému stáří. Není vcelku náhodou, že i ve společnosti bývá zvykem nakonec chránit a oplétat gloriolou ty, kdo podobně jako památné stromy překonali nepřízeň osudu a zakořenili a rozvětvili se někde, kde jiní nestihli zapustit ani klíček.

Můžeme jistě namítnout, že strom na rozdíl od nás nemá vlastní vůli a nemá na výběr, člověk je aktivní, může utéct, přesunout se či různě na svět působit. To je jistě pravda, ale mají-li tyhle schopnosti všichni lidé, trochu se navzájem vyruší. Je vcelku pochopitelné, že ti, kdo přežili rozmanitá protivenství, od likvidačních lágrů po totalitní dusna, nezlomeni či poškozeni jen málo, se těší úctě a pozornosti. Na Gulagu byly miliony lidí, miliony se odtud nevrátily, ale Solženicynova památka ční jako dnes už suchý, ale obrovský pahýl stále k nebesům.

V tradiční čínské společnosti se starci těšili vážnosti už jen z toho důvodu, že přežili – nebylo to tam mnohdy zrovna lehké. Možná je v něčem obtížnější nabýt vlastního tvaru a vlastní svébytnosti ve společnosti otevřeného a konzumního typu, kde obludného protivenství z vnějšku není, ale tlaky jsou mírnější, leč neúprosné.

Celá taková společnost nepředstavuje zběsilý pokus o holoseč, ale cosi fádně a užitkově spořádaného ve stylu smrkové plantáže, která vyrovnána v řádcích roste a nakonec padne za oběť organizované těžbě. V takovémto lese se mimořádně obtížně dorůstá do značnější velikosti, nežli je ta konzumní, a jen málokomu se povede, aby u něj jednou umístili nahoře zmíněnou tabulku.

Vidíme-li divoce rostoucí smrky, krásné a podmanivé, a jejich plantážně pěstované bratry, je těžko potlačit existenciální smutek – podobně na Dálném východě s kryptomériemi, sestřenicemi sekvojí. Je jisté, že krom štěstí se člověk musí také sám přičinit, a to velmi, ale přesto osud rozděluje různě a naše sudba nás vede k tomu, skončíme-li v hranici s poleny zapomenutí, nebo nakonec, když už to vlastně nepotřebujeme, dostaneme ceduli s erbem a certifi kát.

STANISLAV KOMÁREK, autor je biolog a filozof

18.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Koruna, ilustrační foto
19 7

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Volby ve Francii ONLINE: volební místnosti v obležení voličů

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 35 let. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

V Česku není nyní podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) prostor pro "dramatický růst" minimální mzdy. Řekl to dnes v pořadu Partie televize Prima. Reagoval tak na požadavek odborů zvednout od ledna nejnižší výdělek o 1500 korun na 12 500 korun. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) před pár dny řekl, že by minimální mzda měla odpovídat 40 procentům průměrné mzdy. S tím souhlasí i zaměstnavatelé ze Svazu průmyslu a dopravy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies