VYBERTE SI REGION

Kluge

Pojmem kluge označují programátoři neobratný, poněkud pajdající systém bez špetky elegance, nicméně lepší než nic.

5.5.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Vyslovuje se „kludž“ a je to ironická odvozenina německého slova „klug“, což znamená například chytrý. Systémy kluge jsou často produktem evoluce. V tomto ohledu by se dala považovat za příšerného fušéra. Například náš vlastní mozek.

Hmotnost kolem 1200–1400 g, přibližně stejný objem, a přesto evoluce nacpala úplně všechny systémy řídící nejzákladnější životní funkce, například dýchání, vědomí (přesněji řečeno jeho probouzecí reakci), krevní tlak do několika krychlových centimetrů mozkového kmene, a to prosím bez zdvojení. Každý inženýr by je aspoň zdvojil a vložil do mozku tak, aby nebyly společně na jednom místě.

Kluge má být svým způsobem i naše paměť. Na jedné straně je vynikající. Zdravým mladým lidem je možné promítnout několik tisíc jejich fotografi í a promítnou-li se jim znovu, zpřeházeně, spolu s tvářemi, které v první sérii nebyly, bezpečně jich většinu poznají znovu. Na druhé straně je paměť nespolehlivá, podobá se tekoucímu ledovci, dopouští se tragických omylů. Výsledkem je falešné svědectví vyslovené s naprostou vnitřní jistotou, které pro někoho může znamenat roky ve vězení. Asi šest procent úmrtí při seskoku padákem na čas má být dle statistik dáno tím, že lidé opojení dlouhým letem v prostoru zapomenou včas zatáhnout za příslušnou šňůrku.

Nedá se nic dělat. Při porovnání s obyčejným počítačem jsme na tom v mnohém hůř. Počítač zvládne násobilku na jedno zmáčknutí klávesy, nadto ji nikdy nezapomene. Děti se ji často učí bolestně a dlouho.

Vše, co počítače uloží, organizují podle fyzikálních nebo logických pravidel. Každý kousek informace je uložen na svém místě, což zařizuje organizátor jménem master map. Tím pádem ji lze z paměti ihned vyvolat. Lidé i zvířata si nevybavují informaci na základě toho, že by věděli, kde ji v mozku mají, ale na základě signálu říkajícího, co by si měli vybavit. Často se tak děje bez potíží, vybavovaná informace vyskočí do vědomí. Svízel, a to pořádná, může začít v okamžiku, kdy signál ukazuje směrem k více než jednomu paměťovému záznamu.

V tu chvíli se jich může vyrojit víc a pěkně se pletou, což zná každý student u zkoušky. Ukládání do paměti nadto vysoce ovlivňuje kontext, například nálada nebo zaměřená pozornost.

Nedůležité, leč citově výrazně zbarvené informace ukládáme do paměti daleko snadněji – ženy víc než muži, než informace, které nám v tu chvíli připadají neutrální a na jejichž životní význam přijdeme až se zpožděním.

A tak začali inženýři snít o vylepšení funkce lidského mozku. Jak známo, existují neuroprotézy, které umožňují ochrnutým lidem kontrolovat pohyb třeba elektronického ukazovátka. Šlo by do lidského mozku zabudovat systém podobný vyhledavači Google, jenž by dokázal sloučit signály určené lidskému vybavování s počítačovým vyhledáváním adres, na nichž se dané informace schovávají? Udělá to z nás počítače? Podle fanoušků tohoto způsobu myšlení nikoli. Jsou přesvědčeni, že to nesebere schopnost myslet, mít rád, smát se, ani rozhodovat o tom, co si chceme zapamatovat.

„Wait and see,“ praví anglické přísloví, „počkej, uvidíš“.

Kdybych byl velmi mladý, počkal bych na první dobrovolníky s vědomím, že bude těžké najít neurochirurga, jenž by se k této operaci propůjčil, a pak bych další desítky let, až do konce jejich života, sledoval, co to s nimi provede. „Kluge“, nebo „ne-kluge“, princip předběžné opatrnosti, platí už proto, že evoluce stavěla lidský mozek 600 milionů let. Tím pádem je v něm neznámé množství informace, o které nemá nikdo ani ponětí.

FRANTIŠEK KOUKOLÍK, Autor je neuropatolog, zabývá se vědeckou esejistikou

5.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies