Crafoordovu cenu spravuje Královská švédská akademie věd. Roku 1999 ji společně s dvěma dalšími vědci dostal Ernst Walter Mayr, jeden z nejvýznamnějších evolučních biologů minulého století. V přednášce, která je součástí ceremoniálu, řekl, že Darwinovy objevy budou dál utvářet myšlení naší doby podobně jako inspiroval reformaci Luther s Calvinem a osvícenství Locke, Leibniz, Voltaire a Rousseau. Důvodů je podle Mayra šest.
Prvním důvodem je zamítnutí všech nadpřirozených jevů a příčin v otázkách spjatých se životem. Dějiny života i jeho rozmanitost Boha jako příčinu nepotřebují. Což znamená potíže s organizovanými církvemi a jejich ortodoxií, ale nemusí znamenat ztrátu spirituality ani víry v Boha.
Druhým důvodem je zamítnutí typologie neboli esencialismu. Rozmanitost světa byla, jak rozhodli filozofové počínaje pythagorejci a Platonem, neměnná. Všechny trojúhelníky mají společné vlastnosti, odlišují se od čtyřúhelníků a dalších obrazců. Přechod mezi trojúhelníkem a čtyřúhelníkem neexistuje. To samé se podle nich má týkat života. Darwin místo typologie zavedl populační myšlení. Všechny skupiny živých organismů, včetně lidí jsou proměnlivé populace tvořené jedinečnými a vzájemně odlišnými bytostmi, nejde o projevy abstraktních typů nebo „podstat“ čili esencí.
Důvodem třetím je odmítnutí teleologického myšlení, které mělo, opět od řeckých antických filozofů, za to, že existuje síla vedoucí svět k nějakému konečnému účelu, k větší dokonalosti. Kosmická teleologie věří, že v přírodě je skryta cesta k předurčenému cíli. Projevem teleologického myšlení je víra v Pokrok směřující k dokonalému lidstvu. Teleologické myšlení, jemuž se v biologii říká ortogeneze, věří, že se život vyvíjí jednosměrně díky zevní nebo niterné „síle“.
Čtvrtým důvodem je odmítnutí klasického „vědeckého“ determinismu, jehož vůdčí postava, francouzský astronom, markýz Pierre-Simon Laplace byl přesvědčen, že duch, jenž by znal stav současného světa a všechny jeho procesy, by byl schopen předpovědět další vývoj až do nekonečna podobně jako je možné vypočítat na dlouhou dobu dopředu a zpátky polohy planet. Laplace nepočítal s náhodnými jevy: náhodným krokem je v přírodním výběru různorodost. Žádné mládě z jednoho vrhu není totožné s jiným, teď víme, že to platí i pro jednovaječná dvojčata. Takže výsledky stejného tlaku zevního prostředí budou odlišné. Teprve výběr tlakem zevního prostředí má nějaký směr. Fyzikům se to nelíbilo. John Herschel, astronom a filozof, nazval přírodní výběr „zákon páté přes deváté“, drsnější překlad praví „zákon svinčíku“. Že světu vládne neurčitost a náhody přesvědčila fyziky a filozofy až kvantová teorie.
V protikladu k běžně šířenému neporozumění evoluční teorie nezbavila člověka výlučného postavení v přírodě. To je pátý důvod. Jsme jediný druh, který z jednoduchých vývojových základů vytvořil plně vyvinutý jazyk, hudbu a matematiku.
Posledním, nejméně chápaným a přijímaným důvodem je, že to bude evoluční teorie, která umožní, aby lidé lépe porozuměli sobě samým, například tomu, kde se v nich bere etika, vyšší hodnoty a současně tak bezedná míra ničivosti.
FRANTIŠEK KOUKOLÍK
Autor je neuropatolog, zabývá se vědeckou esejistikou