VYBERTE SI REGION

Děti nás sledují

Protože se taky naší rodině obě totality s velikou chutí věnovaly, chodím především do těch škol, které využily nabídky Člověka v tísni při ČT a opatřily si série dokumentárních (a teď i hraných) filmů, které mají společný název PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ.

21.4.2008
SDÍLEJ:

Jiří StránskýFoto: DENÍK/Ivan Babej

Ponejvíc se setkávám s žáky vyšších ročníků gymnázií či jiných středních škol, kteří už přeci jen trochu vědí, co se tu mezi rokem 1948 a 1989 opravdu dělo. Někdy jim k nějakému pochopení pomohl i můj a Bočanův seriál Zdivočelá země, ale dokument to prostě není. Taky už nejsou poznamenáni totalitním vymýváním mozků, protože jejich rodiče, ač chodili do pionýra i do svazu mládeže, už v sobě vzdor a odpor k režimu nosili. A jejich potomci se už narodili do země bez ostnatých drátů a odstřelovacích koridorů, do dokořán otevřeného světa, a o nesvobodě se dozvídají jen z médií.

Za ta léta už způsoby jejich ptaní znám. I proto jim vyprávím „veselé historky z věznění“, díky nimž se rudým mocipánům nedařilo nás udolávat. Samozřejmě že se zkušeností, že se tihle mladí a spokojení posluchači nejdřív zasmějí a až se zpožděním jim z toho budou trnout zuby. Až jim dojde, že následovníci těch, co způsobili odsouzení víc než čtvrt milionu žen a mužů na miliony let do věznic a uranových lágrů (o ukončených životech nemluvě), jsou spolutvůrci současné politiky současného státu.

Jejich nejčastější otázkou bývá: „Proč jste se proti tomu, co s vámi dělali, nepostavili?“ Totalitní způsob nesvobody už nejsou schopni si představit. Jejich druhá otázka vlastně není určená mně, ale jejich rodičům a ještě víc prarodičům: Proč se u nich doma o takových věcech nikdy nemluvilo? A já musím vyprávět, jak bylo pro komunisty jednoduché právě díky oněm odsouzeným a popraveným a na hranicích či v šachtách zastřeleným šířit strach. Snažím se vysvětlit slova jako existenční nezbytnost, odpovědnost k rodině, ke vzdělání dětí.

Pokaždé je mi ze smutku těch studentů smutno. I z toho, že je prosím, aby to neměli svým dědům za zlé. Přitom je mi zároveň zle z české neschopnosti srovnat se s vlastní minulostí. Tím větší mám radost z toho, jak se děti ptají, jak chtějí vědět, jak to bylo. Před měsícem jsem byl mezi desetiletými dětmi. Čtvrťáky. Četli si předtím jednu mou knížku pro děti, kterou jsem sestavil z dopisů své dcerce z kriminálu.

V knížce viděly, jak ty dopisy vypadaly, přečetly si i předmluvu napsanou nejen jim, ale i jejich rodičům. Proto věděly, že jsem byl zavřený deset let, a chtěly vědět, jaké to bylo. Snažil jsem se jim to popisovat i vysvětlovat, nechal jsem je skákat mi do řeči, abych mohl doplnit, co jim nešlo si představit. Například celu v Ruzyni, co měla dveře jako trezor a uvnitř se postel, židle i stůl daly zaklopit do zdi a zamknout, aby vězeň musel chodit a chodit.

Nebo že jsme ten smolinec, z něhož pochází uran, dobývali skoro kilometr pod zemí. Jak jsme se ale i při tom scházeli a psali básně i vyprávěnky a díky statečným civilům je tajně posílali domů svým maminkám nebo manželkám. Jak jsme se dovedli i bavit… A pak mi přišla tlustá obálka, v níž byla knížka z dopisů a ilustrací o tom, co jsem dětem povídal. Až se mi tajil dech. A že ať zase brzy přijdu. Z té knížky by se měla uspořádat výstava. Ne kvůli mně a mé minulosti, ale kvůli nim, dětem. Aby každý viděl, co si myslí. Aby viděl, že už nám nic neodpustí. A hlavně: že nás sledují.

JIŘÍ STRÁNSKÝ

Autor je spisovatel, scenárista, dramatik a překladatel

21.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
1

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

V mrazu rostou hutím náklady na výrobu, musí rozmrazovat suroviny

V mrazivém počasí vzrůstají slezským hutím náklady na výrobu. Jak v ArcelorMittalu Ostrava (AMO), tak v Třineckých železárnách se to týká hlavně vstupních surovin, které se musejí rozmrazovat. Řekly to mluvčí AMO Barbora Černá Dvořáková a TŽ Petra Jurásková. Výši nákladů na rozmrazování ale podniky nedokážou vyčíslit.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies