Tím pádem „musí být po tobě, tvé mamince, tatínkovi, případně po tvých dědečcích“, kteří se záhadně převtělili do křehkého, nicméně vydatně vyvádějícího jedenáctiletého dívčího tělíčka.

Za to, kým je – myšleno v základních pěti rozměrech osobnosti, jejichž příkladem jsou extroverze (to jsou lidé otevření, hovorní, přístupní podnětům zvenčí), nebo naopak introverze (což jsou lidé uzavření, soustředění na vlastní nitro, mlčky přemítající) – může potomek podstatně méně, než bychom si mysleli. Pro inteligenční kvocient měřený standardními testy platí to samé. Tyhle rozměry totiž určují geny přibližně ze dvou třetin. Výchova je ovlivňuje, což je smutné, leč pravdivé, jen nepatrně. To je skutečnost, kterou adoptivní rodiče mohou zjistit s nečekaně drsným překvapením až za pár let poté, co si domů přinesli tak roztomilé děťátko. Budou se s ní vyrovnávat do zbytku svých dnů. Svým studentům zjednodušeně říkám: „Až se vám potomek nebude zdát, pomněte, že je přírodě všechno jedno a má smysl pro černý humor. Třeba zrovna ve vaší něžné dcerunce odbrzdila některé podoby genů po velmi nežádoucí praprapratetě ze 13. století před naším letopočtem. Což je základní důvod, proč se dcerunku chystáte trhnout mezi dveřmi a spíláte jí i manželce – po kom to dítě je?“

Problémem je, že vlastnosti a tedy příslušné geny vaší praprapratety mohly být ve své době převelice žádoucí, a tudíž jste dnes na světě. Geny, podobně jako ruleta, nemají rozum ani svědomí. Netuší, že vlastnosti, které praprapratetě umožnily vyrobit značný počet potomků postupy, které dnes považujeme za nepříliš morální, jsou ausgerechnet teď nežádoucí.

Proč to tak je? Příroda miluje rozmanitost. Tím pádem při tvorbě spermií a vajíček složitě a přitom náhodně přehazuje chromozomy a s nimi jejich geny. Výsledkem je unikátní genetická koláž předaná potomkům. Biologové mluví o rekombinaci genů.

Teď se podařilo zjistit, kde se v řetězci dědičné informace rekombinace děje. Tím pádem vědci určili, které části dědičné informace mají vnoučata po svých dvou babičkách a dvou dědečcích. Kdybychom tedy věděli, které geny jsou plánem pro stavbu a funkci mozku, bylo by možné říci: „Tenhle funkční systém, například zpracovávání emocí, máš po babičce z otcovy strany.“ Možná je to složitější. Možná je zpracovávání emocí po babičce ze čtyř pětin, zbylá, velmi vlivná pětina, která znamená růst pravděpodobnosti alkoholismu, je po dědečkovi z maminčiny strany. Kromě toho: čím jsou ženy starší, tím větší počet rekombinací při vzniku vajíček. Pro muže to neplatí. A ještě: stačí prohodit pouhá dvě písmena v jednom genu a počet rekombinací stoupne. Ale jen u mužů. U žen naopak klesne.

Velký Einstein kdysi prohlásil: „Bůh kostky nehraje“. Slovem Bůh měl na mysli své pojetí přírody. Výrokem, jenž vešel do dějin, chtěl říci, že se v přírodě nedějí náhodné jevy. Velký Einstein se mýlil. Dějí se. Jak vidíme, nejen ve světě fyziky.

František Koukolík, autor je neuropatolog zabývající se vědeckou esejistikou
vědeckou esejistikou