VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O krizi jako terapii

„Jednadvacet platů odstupného je nemravnost,“ prohlásila odbornice na personalistiku rázně. Stůl, u kterého s ní obědvali manažer, nezaměstnaný a novinář, zmlkl. Jak to ta ženská myslí?

20.4.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Netradičně: „Firma, která nabízí takové peníze, jaké většina propuštěných nikdy neviděla pohromadě, si jen kupuje klid. Koho by napadlo stěžovat si, že mohla pro lidi udělat víc?“ Představu, že pro náhle nezaměstnané existuje ještě něco užitečnějšího, než netradiční suma peněz, je třeba vstřebat. Třeba manažer málem spolkl kost: „Vždyť jim ty peníze koupí čas!“„Žádný čas. Je to výhra v loterii, která k ničemu nezavazuje. Většina lidí ji nesmyslně utratí za několik dní.“ Čas ekonomické krize je svým způsobem blahodárný. Staví člověka před otázky, které by si jinak nepoložil. Například: co jsou ony jistoty, o které se tak bojím?

Hladovění se bojím stěží. Bojím se o pravidelný příjem? Ano. Bojím se o práci? Ano. A je příjem a práce totéž? Záleží na okolnostech.
Nechce se to přiznat, ale globální krize je do značné míry krizí osobní. Člověk, jenž je v těchto dnech žádán, aby si nechal dobrovolně snížit plat, stojí před dilema, které se peněz netýká. Rozmýšlet se mezi nižším platem a výpovědí znamená hledat odpověď na základní životní otázku: jakou hodnotu má pro mne to, co dělám? Kde leží hranice mé spokojenosti? Co jsem ochoten obětovat, aniž bych narušil vlastní integritu – a nepřestal „žít“?

Zkušenost lidí, pracujících s žadateli o práci ukazuje, že v našich zeměpisných šířkách se v čase krizí obáváme především o relativně pohodlný životní styl. Ten životní styl, který ony hodnotové otázky pro jistotu obchází. Ten životní styl, kterého se snažíme roky zbavit; jenže začasté chybí odvaha – a vlastně i vnější tlak. Současná krize ale nezaskočila svými nečekanými nároky a souvislostmi pouze osoby, nýbrž i firmy a instituce. Co je větší hodnotou: nepřerušený růst firmy, kvalita zboží a služeb, anebo starost o zaměstnance, či dokonce o komunitu, v jejímž prostředí podniká? Bezpochyby nejen já jsem v posledních měsících slyšel na vlastní uši: „Teď utáhneme šrouby, lidi nemají kam jít.“

Potíže, které krizovou situaci provázejí, o Velikonocích na této stránce přesně formuloval Ivan Hoffman: „Ve společnosti, která je orientována na konzum, existuje rovnítko mezi štěstím a růstem, jakož i rovnítko mezi poklesem a zoufalstvím. Ztrátu jistot a snížení životní úrovně vnímáme jako katastrofu, kterou musí být někdo vinen a měl by za ni být i někdo potrestán.“

Ona podobnost vůbec není náhodná: firmu, orientovanou především na růst, zisk a potažmo konzum, ani nenapadne, že problémem propuštěného člověka nejsou nutně peníze. Ale schopnost orientovat se, rekvalifikovat se, promyslet svůj vlastní (pracovní) život v nových souvislostech.

Když jsem pracoval v BBC, čeští kolegové se mi posmívali: „Co je to za nesmysl, aby firma pečovala o rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem zaměstnanců?“ Nyní se koncepty tzv. společenské odpovědnosti firem objevují i ve zdejší kotlině a finanční krize ukáže, jak vážně to zaměstnavatelé myslí. I snižování nákladů, omezování provozů a propouštění lze připravit „společensky odpovědně“. Tedy: pomáhat i jinak než penězi.

Na tuto krizi nebudeme po jejím skončení vzpomínat pouze jako soukromníci. I společnost má paměť; obrazy chování firem budou svázané s jejich značkami úplně stejně jako jejich výrobky a tyto obrazy budou důležitější než jejich růst. Je v tom cosi úlevného: dojde-li na vnitřní katarzi, člověk nepočítá. Člověk cítí.
MICHAL RŮŽIČKA

20.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sněmovna, ilustrační foto
2 8

Parlament dostane v příštím roce přidáno. Na fasádu i odchodné

Kamionová doprava na dálnici
16 4

Nechceme levné pracovní síly z východní Evropy, vzkazuje Macron

Petr Janda: Nechci se rouhat, ale hudebních nápadů mám pořád mraky

/ROZHOVOR, VIDEO/ Ještě držím pohromadě to je nejen název nové desky Petra Jandy, kterou mu k nedávným pětasedmdesátinám vydal Supraphon, ale i jasný vzkaz fanouškům, že je tento guru českého bigbítu stále ve skvělé formě.

Bez přesčasů by chyběly tisíce lékařů a sester

Čtyři stovky lékařů a tisíc sester. Přesně tolik nových zaměstnanců by musely sehnat české nemocnice, pokud by měly ze dne na den začít dodržovat zákoník práce. Vyplývá to z propočtů Asociace krajů České republiky. Pro představu: zhruba stejný počet zdravotníků pracuje ve všech špitálech Karlovarského kraje.

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Lidovci pokukují po premiérovi. Volí vedení

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš polepil zemi plakáty, v nichž se ptá, o čem lidé sní. Kdyby měl odpovědět sám, možná by uvedl číslo 9,99. Právě takový volební zisk lidovců a STAN by přivítal. O nesnadno dosažitelné hranici pro vstup do sněmovny ale nemluví jen on. I proto Babiš nevěří, že tuto volební koalici křesťanští demokraté nakonec schválí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies