Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O krizi jako terapii

„Jednadvacet platů odstupného je nemravnost,“ prohlásila odbornice na personalistiku rázně. Stůl, u kterého s ní obědvali manažer, nezaměstnaný a novinář, zmlkl. Jak to ta ženská myslí?

20.4.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Netradičně: „Firma, která nabízí takové peníze, jaké většina propuštěných nikdy neviděla pohromadě, si jen kupuje klid. Koho by napadlo stěžovat si, že mohla pro lidi udělat víc?“ Představu, že pro náhle nezaměstnané existuje ještě něco užitečnějšího, než netradiční suma peněz, je třeba vstřebat. Třeba manažer málem spolkl kost: „Vždyť jim ty peníze koupí čas!“„Žádný čas. Je to výhra v loterii, která k ničemu nezavazuje. Většina lidí ji nesmyslně utratí za několik dní.“ Čas ekonomické krize je svým způsobem blahodárný. Staví člověka před otázky, které by si jinak nepoložil. Například: co jsou ony jistoty, o které se tak bojím?

Hladovění se bojím stěží. Bojím se o pravidelný příjem? Ano. Bojím se o práci? Ano. A je příjem a práce totéž? Záleží na okolnostech.
Nechce se to přiznat, ale globální krize je do značné míry krizí osobní. Člověk, jenž je v těchto dnech žádán, aby si nechal dobrovolně snížit plat, stojí před dilema, které se peněz netýká. Rozmýšlet se mezi nižším platem a výpovědí znamená hledat odpověď na základní životní otázku: jakou hodnotu má pro mne to, co dělám? Kde leží hranice mé spokojenosti? Co jsem ochoten obětovat, aniž bych narušil vlastní integritu – a nepřestal „žít“?

Zkušenost lidí, pracujících s žadateli o práci ukazuje, že v našich zeměpisných šířkách se v čase krizí obáváme především o relativně pohodlný životní styl. Ten životní styl, který ony hodnotové otázky pro jistotu obchází. Ten životní styl, kterého se snažíme roky zbavit; jenže začasté chybí odvaha – a vlastně i vnější tlak. Současná krize ale nezaskočila svými nečekanými nároky a souvislostmi pouze osoby, nýbrž i firmy a instituce. Co je větší hodnotou: nepřerušený růst firmy, kvalita zboží a služeb, anebo starost o zaměstnance, či dokonce o komunitu, v jejímž prostředí podniká? Bezpochyby nejen já jsem v posledních měsících slyšel na vlastní uši: „Teď utáhneme šrouby, lidi nemají kam jít.“

Potíže, které krizovou situaci provázejí, o Velikonocích na této stránce přesně formuloval Ivan Hoffman: „Ve společnosti, která je orientována na konzum, existuje rovnítko mezi štěstím a růstem, jakož i rovnítko mezi poklesem a zoufalstvím. Ztrátu jistot a snížení životní úrovně vnímáme jako katastrofu, kterou musí být někdo vinen a měl by za ni být i někdo potrestán.“

Ona podobnost vůbec není náhodná: firmu, orientovanou především na růst, zisk a potažmo konzum, ani nenapadne, že problémem propuštěného člověka nejsou nutně peníze. Ale schopnost orientovat se, rekvalifikovat se, promyslet svůj vlastní (pracovní) život v nových souvislostech.

Když jsem pracoval v BBC, čeští kolegové se mi posmívali: „Co je to za nesmysl, aby firma pečovala o rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem zaměstnanců?“ Nyní se koncepty tzv. společenské odpovědnosti firem objevují i ve zdejší kotlině a finanční krize ukáže, jak vážně to zaměstnavatelé myslí. I snižování nákladů, omezování provozů a propouštění lze připravit „společensky odpovědně“. Tedy: pomáhat i jinak než penězi.

Na tuto krizi nebudeme po jejím skončení vzpomínat pouze jako soukromníci. I společnost má paměť; obrazy chování firem budou svázané s jejich značkami úplně stejně jako jejich výrobky a tyto obrazy budou důležitější než jejich růst. Je v tom cosi úlevného: dojde-li na vnitřní katarzi, člověk nepočítá. Člověk cítí.
MICHAL RŮŽIČKA

20.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z důvodu zajištění efektivity plavecké výuky doporučuje ministerstvo školství její zařazení do dvou po sobě jdoucích ročníků 1. stupně ZŠ v minimálním rozsahu 20 vyučovacích hodin v jednom ročníku.
18

Povinné plavání. Některým školám dělají potíže peníze a musejí předělat rozvrh

Přistávající jumbo nizozemských aerolinií KLM na Svatém Martinu
10

Jumbo mizí z oblohy. Objednávky na nové nejsou

EXKLUZIVNĚ

Somálka, která prohrála soud o hidžáb, získala azyl na čestné slovo

Deník zjistil, jak se do Česka dostala Somálka Ayan Jamaal Ahmednuurová, které v úterý Městský soud v Praze zamítl žalobu proti pražské Střední zdravotnické škole kvůli zákazu nošení hidžábu. Sedmadvacetiletá Somálka se do země dostala bez jediného dokladu, azyl jí byl udělen na základě čestného prohlášení.

Začíná kampaň Číst Havla. Dětem přiblíží Havla jako literáta

Knihovna Václava Havla dnes spustila kampaň Číst Havla, která chce žákům základních a středních škol pomoci poznat Václava Havla nejen jako velkou postavu české historie, ale především jako čtivého a podnětného spisovatele.

Zemřel básník a výtvarník Ivo Vodseďálek

Ve věku 86 let dnes zemřel  spisovatel,výtvarník a vzduchoplave Ivo Vodseďálek. Byl jedním z hlavních představitelů první vlny českého undergroundu. Společně s Egonem Bondym založil jednu z prvních českých samizdatových edic Půlnoc. O Vodseďálkově úmrtí ČTK informovala Edita Onuferová z časopisu Revolver Revue, ve kterém Vodseďálek publikoval.

Pohledem Stanislava Šulce: Češi jsou bohatí

Boj o vyšší mzdy je u konce. To však neznamená, že jsou u konce předvolební bitvy. Další se povede o to, jak moc bude zdaněna práce. Jde o boj ještě důležitější než střet o platy učitelů a úředníků, protože výsledek tohoto politikaření se dotkne všech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení