Proč finanční?

Představa, že se někde udělala drobná procedurální chyba, která to všechno způsobila – třeba neuvážené udílení stavebních úvěrů americkými bankami – a jejím eventuálním napravením se zase obnoví dřívější rajský stav, je podobně naivní, jako předpoklad, že kdyby katolická církev dříve začala poskytovat laikům přijímání „pod obojí způsobou“, nevypukly by husitské nepokoje a později války.

Společnost byla či je v obou případech nahnilá jaksi od kořene, komplexně a vyžaduje i celkovou restrukturaci – spíše myšlenkovou než administrativní, nebo dokonce nutně násilnou: ta přichází až jako řešení poslední a málo blahé.

Cílem tohoto sloupku není brojení proti penězům, vynálezu zajisté nepostradatelnému, užitečnému a umožňujícímu neproblematickou distribuci moci – spíše ukázat, jak ekonomická metaforika prorostla celé naše myšlení. Zatímco dříve se lidé do někoho zamilovali nebo ne, dnes zvažujeme svou citovou investici – běda, kdyby se nevrátila i s náležitou dividendou. Zatímco před sto lety se rodiče o děti starali či v horším případě o ně i nedbali, teď zvažují svůj „parentální investment“.

I biologie je přeplněna ekonomickými přirovnáními a není to věc úplně nejčerstvější: už Darwin, jehož dvoustého výročí narození letos vzpo〜mínáme, byl v chápání živé přírody neobyčejně inspirován liberální ekonomikou své doby a podobu mezi neviditelnou rukou trhu a přírodního výběru je věru těžko přehlédnout. Pro to, čemu dnes říkáme ekologie, ostatně používal výrazu economy of nature.

Zejména neodarwinismus pak zaznamenal pravý výbuch ekonomických metafor, skrze které přírodu chápe a kterým se i doslova věří – geny zde „kalkulují“ svůj prospěch, pohlavní partneři i rodiče a děti mezi sebou vedou nelítostnou válku kdo s koho atd. Příroda ovšem možná mnohem víc připomíná třeba počiny barokních feudálů, kteří po šestáčku dřeli své poddané, aby pak z výtěžku uspořádali pro sebe i pro ně obžerně nádhernou náboženskou slavnost. Až letos rozkvetou stromy, nechť si laskavý čtenář na toto přirovnání vzpomene.

Není vcelku pochyb, že peníze jsou hodnota a růst a přibývání majetku také – i tradiční přání starých národů, vinšující dotyčnému plodnost stád, žen a zahrad je z této kategorie – omyl je ovšem soudit, že to je hodnota jediná. S poklesem růstových křivek se potom hroutí svět – jaksi se zapomnělo, že všechno na světě pulzuje, trochu jako teplota či délka dne během roku. Planeta začíná být osídlena přerostlými dětmi, které se domnívají, že na to či ono „mají nárok“ a v opačném případě zlostně či zděšeně svírají pěstičky. Výchova typu: „Jsi skvělý a všechno můžeš mít hned a snad jenom čokoládová tyčinka Jupiter ti schází k dokonalosti!“ nese své pozdní, ale trpké plodíky.

Stará podnikatelská moudrost ostatně radí nečekat až na krach neprosperující firmy, ale zavčasu ji rozpustit a se zbylými silami i kapitálem zkusit něco nového.

STANISLAV KOMÁREK
Autor je biolog a filozof