VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Talmud pro blázny

Ani v Talmudu, který je proslulý svými právními cvičeními, jsem nenalezl absurdnější situace, než jaké nám, novinářům, přihrál nový „náhubkový“ zákon.

6.4.2009
SDÍLEJ:

Foto:

V Talmudu se třeba píše o kováři, který ková koně. Odletí jiskra -a shoří celá vesnice. Kdo za to může? Právě to je podstatou právnického cvičení; záleží totiž na spoustě věcí. Je-li kůň klidný či divoký, stojí-li kovárna uprostřed vesnice či na jejím kraji, je-li kovář opilý či střízlivý, drží-li koně majitel či pacholek… Rozhodnutí o vině pak nabízí zhruba šedesát možností.

Už když se „náhubkový“ zákon přijímal, upozorňoval jsem opakovaně jak v novinách, tak osobně některé senátory, že daleko větší paseku než zákaz odposlechů, o který se prali všichni, udělá mnohem nenápadnější zákaz identifikace i dospělých obětí některých trestných činů. Přitom v tomhle případě vůbec nešlo o otázku principiální, nýbrž o prostý právní zmetek (nebo spíš vmetek?), který vznikl mylnou formulací na ochranu nezletilých a mladistvých - a také se dal docela jednoduše opravit.

Jenže když jsme to kritizovali (já v rozhlasové přestřelce se samotným duchovním otcem zákona Markem B.), když jsme varovali, že nebudeme moci zveřejnit ani zprávu o atentátu na prezidenta a další životně důležité informace, dočkali jsme se místo upřímné snahy napravit přehmat jen bagatelizace a výsměchu.

Ovšem zákon je tu - a najednou nás nutí, abychom se podle něj chovali. Zatím nepřizabili prezidenta, ale „jen“ fotbalového funkcionáře - a už se média vyzbrojují podepsanými prohlášeními oběti, že se zveřejněním jména souhlasí. Je to ještě švejkovina - nebo už úchylka? Pět milionů pokuty a pět let vězení totiž poprvé nehrozí médiu, nýbrž nám, obyčejným novinářům. A jak by to bylo, kdyby postižený nemohl nic podepsat, ale zároveň zůstal živý? Měli bychom otravovat příbuzné? Konkurenční noviny si sice také dovolily švejkovinu, když významným politikům nabídly, že mohou podepsat souhlas ještě před tím, než k činu dojde. Ale zase z toho mrazí. Zatímco předtím jsem si myslel, že všichni chápou, jaký nesmysl stvořili, najednou ho řada z nich obhajuje. Přestože - jak soudí redakční právník -normální je vědět, že nám přizabili ministra. Veřejný zájem informovat je údajně nadřazen zájmu na ochranu soukromí ústavních činitelů.

Ale bude někdo z nás, kteří jsme pět milionů nikdy neviděli pohromadě, riskovat, že se na něm nějaký soudce vyžije? Kdepak! Radši zacouvat zpět do autocenzury. Tu přece máme ještě v živé paměti z doby, kdy otec Marka B. bojoval za právo na svobodné informace… Co je šedesát možností talmudu, když „náhubkový“ zákon otvírá otázky doposud netušené? Malý příklad: v televizi, kde pracuji, jsem se zeptal, můžeme-li vysílat retro, že Ivan Jonák byl odsouzen za vraždu své - no, jak to říct? -velmi blízké bývalé příbuzné -a už se názory liší. Podle naší právničky co se už jednou v době neplatnosti zákona zveřejnilo, na to se zákon nevztahuje. Ale zároveň čteme takřka ve všech novinách, že soud potvrdil patnáctileté tresty vrahům „známého hudebníka“ - přestože všechno už bylo po jeho vraždě zveřejněno tisíckrát.

Myslím, že přes to všechno nový zákon jednu výhodu má. V předvečer předčasných voleb vystavil všechny politické kandidáty jasnému veřejnému testu: kdo je pro tak průzračnou koninu - a kdo proti. Všímejme si - a zveřejňujme!

P. S. Možná se ptáte, proč jsem ani Marka B. nejmenoval celým jménem, když se obětí žádného trestného činu nestal. Bohužel stal. Byl napaden něčím silně epidemickým.

JOSEF KLÍMA

6.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Bohuslav Sobotka na setkání lídrů států Evropské unie.
4 6

Sobotka po summitu EU: Deklarace obsahuje priority České republiky

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies