VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tentokrát o dotýkání

Každé ráno – než se do čehokoliv pustím – se jdu projít. Abych toho svého postaršího člověka alespoň trochu rozhýbal.

7.4.2009 Přehrát komentář
SDÍLEJ:

Foto:

Už šestačtyřicet let bydlím ve Střešovicích, kde je hodně zahrad, takže se mi dobře chodí. Díky skladbě obyvatel a oněm zahradám i ulicím, jimiž se auta neřítí, i kdyby sebevíc chtěla, jelikož jsou vozovky přepaženy retardéry, po česku zastavováky, je tu taky velká koncentrace psů. Protože chodím už hodně dlouho, většinu těch psů i jejich paní a pánů znám a oni mě.

Se psy jsem žil od narození, a kromě svých téměř deseti kriminálních let (kdy mě psi společně se svými bachařskými pánečky hlídali) žiju po boku psů dodnes. Byť jsou to psi mých dětí (středního věku) a mých vnoučat.

Nejspíš jsem od všech psů za ta léta do sebe nasál cosi psího – zkrátka se ke mně hrnou i psi neznámí, v našich končinách noví. Jako by se jejich čichům dostalo oznámení, že tu mají spřízněnou duši. Možná je to i proto, že zdravím jak jejich pány (a dámy), tak i je – psy. Když se potkáme poprvé, pokaždé jim nabízím vzájemné přeopatrné dotýkání. Ještě se mi nestalo, aby nějaký pes – byť sebehrozivější obluda – na tento způsob setkávání nepřistoupil. A když se správným způsobem dotknete jejich uší a příště je tam už podrbete, někdy brzy potom, jakmile vás rozpoznají či ucítí, si s rozběhem (někdy táhnouce za sebe svou průvodkyni či průvodce) zaboří hlavu mezi vaše kolena v očekávání slastného drbání.

Jedna naše sousedka je Američanka – přistěhovali se někdy vloni s manželem, dětmi i starou labradorskou fenkou. Ta na mě čekávala i při plískanicích, abych jí skrze latě plotu podrbal ty zatraceně svědivé uši. A když jsem odcházel, štěkala na mě, abychom si to zopákli. Podobně jako o pár set metrů její vzdálený příbuzný retrívr Arnošt.

Tuhle zase byla se svou americkou paničkou na procházce, vál příznivý vítr, takže se ke mně hnala z dost velké dálky. No hnala – je to už starší psí paní a spíš ten svůj fofr předstírá, nohy by možná chtěly, ale klouby už ne. I tak to stačilo, že mě málem porazila, když to vzala rovnou mezi má kolena stran svého milovaného drbání uší. Její panička doklusala za chvíli a ptala se mě, jak to dělám, že tahle jejich Ginny touží po mém dotýkání víc než po tom jejich. Moc jsem to vysvětlit neuměl, snažil jsem se jen říct, že pes sice miluje každé drbán za ušima, ale to, které se koná při četbě novin či hledění na obrazovku, mu určitě chutná míň než drbání soustředěné jen na drbání a majitele uší zároveň.

Koukám, že jsem o dotýkání psů napsal víc, než jsem chtěl. Jelikož ono dotýkání z nadpisu se mělo především týkat lidí. Kteří, možná, kdyby byli lépe obeznámeni se způsoby dotýkání mezi psy a lidmi, by si způsobů dotýkání mezi lidmi a lidmi víc vážili.

Kdysi to bylo běžné – dotýkání bylo velice důležitým a potřebným prostředkem k vzájemným poznáváním. Ted už nám z toho zůstal jen nepříjemný pocit, když nám někdo podá ruku bez stisku – za mých mladých let se tomu říkalo leklá ryba. Je to škoda, že z té neuvěřitelně pestré škály všeho možného lidského dotýkání zůstalo jen dětské a milenecké (ani manželé se už moc nedotýkají), a pak už jen politické – od dávných polibků a objetí Husáků s Brežněvy až po současná podávání rukou, o nichž politici ani nevědí. Včetně těch, při nichž se drží před kamerami bůhvíjak dlouho a každý si při tom myslí své.

Nakonec bych možná měl připomenout, že můj dnešní fejeton se koná v čase velikonočním, který i neznabohům připomíná, že touha po moci umí být tak silná, že se neštítí ani smrti Ježíše Krista. Jehož dotýkání dodnes uzdravuje, či dokonce zachraňuje spoustu nejen duší, ale i mozků. A o, prosím, jsem spíš neznaboh než znaboh.

JIŘÍ STRÁNSKÝ

7.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lubomír Bystroň nacistický poklad na Budišovsku hledá už více než dvacet let.
DOTYK.CZ
4

Nacistický poklad na Budišovsku: reálná možnost anebo čirá utopie?

Jeep po tragické havárii v Berlíně.

Němci se s tím nemažou. Za nehodu při pouličním závodě dostali mladíci doživotí

Moskva zbourá osm tisíc paneláků. Žije v nich víc lidí než v Praze

Místní úřady v Moskvě plánují rozsáhlou modernizaci bytového fondu. Celkem chtějí strhnout asi osm tisíc bytových domů, takzvaných Chruščovek, které vznikly v 50. letech minulého století za vlády Nikity Chruščova. Plán bude také zahrnovat přesídlení 1,6 milionu lidí, což je víc, než žije v celé Praze. 

Trestní stíhání exšéfa Hradní stráže Prskavce bylo zastaveno

Státní zástupkyně podmíněně zastavila trestní stíhání bývalého velitele Hradní stráže Petra Prskavce. Vyšetřován byl kvůli podezření z podvodu. Státní zástupkyně pro Prahu 6 Jindra Janáčová přímo nesdělila, že rozhodnutí se týká Prskavce, vyplývá to ale z kontextu.

Kdo neumí, ten učí? Může to být ale naopak

Ministerstvo školství chce, aby všude před tabulí stáli kvalitní lidé, kteří rozumějí svému oboru a zároveň mají požadované pedagogické vzdělání. Ne vždy se to potkává s realitou. Kvalifikovaných učitelů matematiky, fyziky a chemie je kupříkladu velký nedostatek. Nejde o planý poplach, neboť zatímco před revolucí třeba obor učitelství fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK absolvovalo na 150 lidí ročně, v posledních letech je to necelá desítka.

Poslanci ČSSD odmítají spojovat Mládkova nástupce se sjezdem

Poslanci ČSSD odmítají, že by výběr nástupce dnes odvolaného ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) nějak souvisel s nadcházejícím sjezdem strany. Novinářům to dnes řekl místopředseda poslaneckého klubu strany Roman Váňa, podle něhož premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nemá zapotřebí obchodovat s funkcemi. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů František Laudát naopak uvedl, že se obává, že Sobotka nadřadil své politické zájmy nad zájmy země. Sobotka chce jméno nového ministra oznámit po sjezdu sociální demokracie.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies