Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tentokrát o dotýkání

Každé ráno – než se do čehokoliv pustím – se jdu projít. Abych toho svého postaršího člověka alespoň trochu rozhýbal.

7.4.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Už šestačtyřicet let bydlím ve Střešovicích, kde je hodně zahrad, takže se mi dobře chodí. Díky skladbě obyvatel a oněm zahradám i ulicím, jimiž se auta neřítí, i kdyby sebevíc chtěla, jelikož jsou vozovky přepaženy retardéry, po česku zastavováky, je tu taky velká koncentrace psů. Protože chodím už hodně dlouho, většinu těch psů i jejich paní a pánů znám a oni mě.

Se psy jsem žil od narození, a kromě svých téměř deseti kriminálních let (kdy mě psi společně se svými bachařskými pánečky hlídali) žiju po boku psů dodnes. Byť jsou to psi mých dětí (středního věku) a mých vnoučat.

Nejspíš jsem od všech psů za ta léta do sebe nasál cosi psího – zkrátka se ke mně hrnou i psi neznámí, v našich končinách noví. Jako by se jejich čichům dostalo oznámení, že tu mají spřízněnou duši. Možná je to i proto, že zdravím jak jejich pány (a dámy), tak i je – psy. Když se potkáme poprvé, pokaždé jim nabízím vzájemné přeopatrné dotýkání. Ještě se mi nestalo, aby nějaký pes – byť sebehrozivější obluda – na tento způsob setkávání nepřistoupil. A když se správným způsobem dotknete jejich uší a příště je tam už podrbete, někdy brzy potom, jakmile vás rozpoznají či ucítí, si s rozběhem (někdy táhnouce za sebe svou průvodkyni či průvodce) zaboří hlavu mezi vaše kolena v očekávání slastného drbání.

Jedna naše sousedka je Američanka – přistěhovali se někdy vloni s manželem, dětmi i starou labradorskou fenkou. Ta na mě čekávala i při plískanicích, abych jí skrze latě plotu podrbal ty zatraceně svědivé uši. A když jsem odcházel, štěkala na mě, abychom si to zopákli. Podobně jako o pár set metrů její vzdálený příbuzný retrívr Arnošt.

Tuhle zase byla se svou americkou paničkou na procházce, vál příznivý vítr, takže se ke mně hnala z dost velké dálky. No hnala – je to už starší psí paní a spíš ten svůj fofr předstírá, nohy by možná chtěly, ale klouby už ne. I tak to stačilo, že mě málem porazila, když to vzala rovnou mezi má kolena stran svého milovaného drbání uší. Její panička doklusala za chvíli a ptala se mě, jak to dělám, že tahle jejich Ginny touží po mém dotýkání víc než po tom jejich. Moc jsem to vysvětlit neuměl, snažil jsem se jen říct, že pes sice miluje každé drbán za ušima, ale to, které se koná při četbě novin či hledění na obrazovku, mu určitě chutná míň než drbání soustředěné jen na drbání a majitele uší zároveň.

Koukám, že jsem o dotýkání psů napsal víc, než jsem chtěl. Jelikož ono dotýkání z nadpisu se mělo především týkat lidí. Kteří, možná, kdyby byli lépe obeznámeni se způsoby dotýkání mezi psy a lidmi, by si způsobů dotýkání mezi lidmi a lidmi víc vážili.

Kdysi to bylo běžné – dotýkání bylo velice důležitým a potřebným prostředkem k vzájemným poznáváním. Ted už nám z toho zůstal jen nepříjemný pocit, když nám někdo podá ruku bez stisku – za mých mladých let se tomu říkalo leklá ryba. Je to škoda, že z té neuvěřitelně pestré škály všeho možného lidského dotýkání zůstalo jen dětské a milenecké (ani manželé se už moc nedotýkají), a pak už jen politické – od dávných polibků a objetí Husáků s Brežněvy až po současná podávání rukou, o nichž politici ani nevědí. Včetně těch, při nichž se drží před kamerami bůhvíjak dlouho a každý si při tom myslí své.

Nakonec bych možná měl připomenout, že můj dnešní fejeton se koná v čase velikonočním, který i neznabohům připomíná, že touha po moci umí být tak silná, že se neštítí ani smrti Ježíše Krista. Jehož dotýkání dodnes uzdravuje, či dokonce zachraňuje spoustu nejen duší, ale i mozků. A o, prosím, jsem spíš neznaboh než znaboh.

JIŘÍ STRÁNSKÝ

7.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
5 8

Roman Šmucler: Zákaz amalgámu? Bílé plomby jsou daleko jedovatější

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
4

Další útok nožem: Mladík v Rusku pobodal osm náhodných kolemjdoucích

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka v jižních Čechách: domácnosti bez proudu, nejezdí vlaky

Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani Jindřichohradecko. Několik tisícovek domácností v jižních Čechách je stále bez elektřiny. Mimo provoz také stále zůstávají některé železniční tratě.

Jak bude vypadat ještě nenarozené dítě? Vědci pracují na ukazování budoucnosti

Vyšetří nenarozené dítě a rodičům ukážou, jak bude vypadat třeba ve třech letech. Prozatím neuvěřitelnou představu se snaží přivést do reality brněnští vědci.

Teror ve finském Turku: policie podnikla noční razii, zatkla pět osob

Finská policie při noční razii ve městě Turku zatkla pět osob. Zároveň oznámila, že motivem včerejšího činu, při němž osmnáctiletý Maročan pobodal nožem deset lidí, byl terorismus. Agresora střelila do nohy a zadržela. Dvě oběti na následky zranění zemřely.

Jiří Kajínek nazul kopačky a hrál fotbal za rodné Prachovice

Páteční přátelské utkání prachovických fotbalistů s třemošnickým týmem recesistů vzbudilo rozruch. Proč? V prachovickém dresu nastoupil na stadion asi nejznámější rodák této obce – Jiří Kajínek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení