VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když není o čem zpívat...

Před několika dny ukončila slovenská skupina No Name své turné v promrzlé sportovní hale na Výstavišti, která už tolikrát změnila své jméno, že je vlastně taky no name.

3.12.2008 Přehrát komentář
SDÍLEJ:

Foto:

Ti, kdo kapelu bratrů Timkových znají, by asi řekli, že to byl slušný průměr. Už jsme je viděli hrát líp, ale kapela odvádí tak standardní výkony, že se dají vidět kdykoli. Navíc je to soubor doslova pro celou rodinu. Líbí se dospělým i jejich dětem, což se projevilo i na složení publika. Víc než o sice už trochu ztrácejících, ale přece jen stále věhlasných No Name bude řeč o jejich hostech, jak se někdy vznešeně říká předkapelám. O Petru Bendem a Ewě Farné.

Jsou to pro mě symboly krize současné české populární hudby, která je ve svých nových tvářích stejně prázdná jako ta už zapomínaná předlistopadová. Podstatou krize je to, že tvůrci nových pop produktů (zpěváci, autoři, scénografové atd.) nevěří tomu, co dělají. Jak Petr Bende, tak Ewa Farná mají kapely, o nichž by se dřívějším hvězdám mohlo jen zdát. To, co jim ale chybí, je vnitřní konzistence. Soulad s tím, co mají dělat. Nebo aspoň respekt. Vezměme si třeba Ewu Farnou. Mladší klon Heidi Janků zpívá banální dětské popěvky, které směřují spíš k dívčímu publiku. Nic proti tomu, je to stejně smysluplný typ popu jako každý jiný. Ale proč za ní hraje skupina tvrdý, skoro metalový doprovod, který může oslovit hlavně mužskou cílovou skupinu, navíc o deset let starší? Na holky kolem patnácti je to moc a pětadvacetileté rockové fanoušky do drsného kabátu oděné odrhovačky typu Měls měvůbec rád taky nepřesvědčí. Jiný krásný příklad nedostatku názorové konzistence předvedl Petr Bende.

Člověk chápe, že bezbarvý a prázdný pop rock, jenž spolu se svou kapelou produkuje, je pro něj a jeho ambiciózní muzikanty nuda, která se dělá hlavně pro obživu. Když pak ale ironicky zpívá, že „ze všech rádií kolovrátky hrají stejný song,“ člověk se musí stydět za jeho oportunismus – o co jiného se má jako běžný popař snažit, než aby ho hrála všechna rádia? Konfrontace s No Name ukázala, že hlavním problémem, který nová generace českých popařů či poprockařů má, je to, že není o čem zpívat. Člověk může stokrát říkat, že No Name jsou za zenitem, ale pořád je i z jejich novějších písní znát jasný a konzistentní názor. Na život, na lásku, na přátelství, na muziku. Jdou s kůží na trh. Nejsou samozřejmě jediní, třeba Kryštof nebo Chinaski to dovedou taky. I to, že se vám možná nelíbí, je stejný úspěch jako největší aplaus, protože vás donutili vyjádřit své stanovisko. Ale většina zpívá své slátaniny s jedinou touhou, nezadat si. A neriskovat. Vždycky, když je něco prázdné, umělec a jeho tým začnou hledat, čím by to zakryli. Skoro neomylně sáhnou po tom, co ještě víc prázdnotu odhalí. Začínající novovlnné kapely v 80. letech tímhle způsobem pokoušely svést pozornost od své neschopnosti na různé masky a předměty, s nimiž provozovaly na pódiu různé brikule. V posledních letech se tradice amatérské pódiové prezentace spojila s komplexem z velkých scénických show.

Já vím, že Beyoncé se nechává velkolepě spouštět na scénu za nohu, ale proč má Ewa Farná musí sjíždět shora na umrněné houpačce. A možná ani necítí trapnost, když se v kočičím úboru předstíraně motá v malém kousku sítě, zatímco publikum se víc baví nešikovným technikem, který jí asistuje. Tenhle článek ale není o Bendem a Farné. Ti jen měli smůlu, že v Praze zrovna vystupovali ve chvíli, kdy jsem zase četl o tom, jak populární hudbu ničí kopírování desek. Ano, ničí. Ale není to jenom kopírování desek.

Není divu, že se v posledních letech do branže znovu vrátil už zapomenutý výraz holírna.

Josef Vlček, autor je hudební publicista

3.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Do babyboxu v Rychnově někdo odložil chlapečka

Body, jak ho znaly naše babičky. Na snímku ho představuje správkyně skanzenu Hana Zvalová
3

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

DOTYK.CZ

Města duchů. Navštivte reálná místa, kde vám může jít i o život

Pokud jste viděli film o Jamesi Bondovi Skyfall, pak si jistě vybavíte scénu, kdy hlavní záporná postava Raoul Silva nutí agenta 007 sestřelit z hlavy jeho milenky panáka alkoholu. To vše mezi betonovými ruinami budov, ze kterých snad mrazí ještě více, než ze samotné scény. Nejde však o počítačem vytvořené kulisy. Hašima, opuštěný ostrov u břehů Japonska, skutečně existuje. Stejně jako další „města duchů" po celém světě. Tady jsou některá z nich.

Andrej Babiš: Havel měl u nás zavést prezidentský systém

Hnutí ANO se chystá na sněmovní volby, v sobotu a neděli si zvolí nové vedení a brzy už také představí svou vizi rozvoje České republiky v příštích dvaceti letech. Jeho předseda Andrej Babiš v rozhovoru s Deníkem tvrdí, že Česko by se mělo inspirovat v zahraničí a vzít si z něj to nejlepší – americký většinový systém, švýcarskou přímou demokracii a německý parlamentní jednací řád.

Účet za lety do Mnichova dělá 60 milionů. Letiště Brno už linku dotovat nechce

Brno – Z vlastní kapsy dotuje Letiště Brno provoz letecké linky z Brna do Mnichova. Celkem ho spojení, které využívá v průměru padesát lidí denně, stálo doposud šedesát milionů korun. Jihomoravský kraj a město Brno přitom slíbili linku podpořit celkem pětačtyřiceti miliony korun. Zatím nedali nic.

Facebook je zajatcem politiky

Baracka Obamu dostal Facebook do Bílého domu. Zdeňka Škromacha bazénková selfie z politiky vylila. Jak si politické celebrity vedou na této sociální síti?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies