Najít Bykoš není nic těžkého, ale cesta na zdejší dýňovou farmu je už trochu komplikovanější. Po chvilce hledání však potvrzuji známý fakt, že plyšoví medvědi mají vynikající orientaci.

Na místě jsem kolem 11 hodiny. Dýňobraní je v plném proudu, oranžové plody jsou nalevo, napravo, před námi i za námi.

Hned u vchodu čekají na příchozí dýňové koláče. I přesto, že jsem se docela ovládal, spořádal jsem jich na úvod hned šest. Nedivte se, medvědí bříška jsou veliká a tyhle koláče tak úžasné.

Chlupatá katastrofa

Protože jsem medvěd chudý a o korunu sotva někdy zavadím, musel jsem si svoji hostinu odpracovat. Usedám mezi zaměstnankyně farmy, dostávám kartáč a čistím dýně, které pak půjdou na vydlabávání a krájení. Přestože se snažím ze všech sil, moc se mi nedaří. Z tlapek mi padají dýně i kartáč. Mé kolegyně už jsou celé mokré, jak na ně šplouchá voda, kterou vystřikují padající „hlavy".

„Vidím, že tady nejsi na správném místě," vysvobozuje mě majitel farmy Jan Brotánek, když chvíli pozoruje mé lopocení. „Vyzkoušíš si práci v hlavní hale, budeš třídit dýně podle velikosti do jednotlivých kontejnerů," usmívá se a odvádí mne do bývalé stáje, která nyní slouží coby sklad sklizených dýní.  Na tomto postu jsem o něco úspěšnější, ale rychlostí nestačím, a tak jsem posléze i zde vystřídán. Připadám si jako chodící chlupatá katastrofa.

„Nebylo to zase tak špatné," hladí mě po hlavičce Brotánek, když vidí můj utrápený výraz. „Pojď, za odměnu si můžeš dát dýňovou polévku," říká a usazuje mě k jednomu z volných stolků na dvoře statku. Za chvíli už přede mnou stojí plastový talířek s voňavou polévkou. První lžíci beru trochu nedůvěřivě, ale pak mlaskám i ušima. Když dojídám čtvrtou porci, přemlouvám kolegyni fotografku ke koupi několika dýní. „Ale jestli si myslíš, že mě pak budeš nutit z toho dělat polévku a péct buchtu, tak na to můj chundeláčku rychle zapomeň," říká Radka na oko nazlobeně, když nakládá dýně do kufru auta.

Ztracen v labyrintu

Výlet na dýňobraní je pomalu na konci. Ještě ochutnávám slaďoučký kompot a dýňový štrúdl a už se chci loučit. Honza Brotánek ale nedá jinak, že prý musím ještě do kukuřičného bludiště, které vybudoval na poli za farmou. V kukuřici jsem byl už několikrát, tak si myslím, že to zvládnu levou zadní.  Ale ouha! Uličky jsou tak spletité, že po deseti minutách nevím kudy kam. Zjišťuji, že chodím stále dokola. Začínám být zoufalý. Plyšoví medvědi mají naprosto mizerný orientační smysl! Naštestí potkávám děti, které mě dokážou po půlhodině bloudění konečně vysvobodit.

Po této zkušenosti téměř utíkám k autu, choulím se na zadním sedadle a za chvíli usínám. Raději se ale ani neptejte, co se mi zdálo. Celou cestu domů mě vydlabané svítící dýně honily v kukuřici.

Dodavatelem plyšové hračky medvídka Huga je internetový obchod Ráj plyšáků, zážitky Hugovi zprostředkovává portál www.slevomat.cz.

Poutník a Hugo jsou na Facebooku

Náš cestovatel a jeho plyšový kolega se rozhodli jít s dobou.

Nyní má každý z nich svůj facebookový profil, kde se dočtete nejen řadu zajímavostí a aktualit, ale můžete také soutěžit.

Poutníka najdete na adrese www.facebook.com/ceskypoutnik a Huga na www.facebook.com/hugovadobrodruzstvi.

René Flášar