„Máme dojem, že jsme zadělali na moc pěknou věc,“ prohlásili před premiérou muzikálové hororové komedie Adéla ještě nevečeřela v pražském Divadle Broadway režisér Radek Balaš a autor hudby Ondřej Brousek. A opravdu – Balašova jevištní podoba slavného filmu Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského z roku 1977, v němž se zaskvěl v hlavní roli věhlasného detektiva Nicka Cartera Michal Dočolomanský, je nejen poctou samotné předloze, ale i žánru parodie.

Balaš, ostřílený inscenátor úspěšných hudebních titulů Šakalí léta, Donaha! či Sugar, vsadil v „Adéle“ na hereckou složku. Protože si uvědomil, že nejen Nick Carter, ale i jeho věrný druh komisař Ledvina, Květuška či gymnaziální profesor Boček jsou především dramatické figury, které si zaslouží skvělé a typově správné představitele.

Dobrá volba

Jednoznačně šťastnou ruku měl Balaš při obsazení postavy Nicka Cartera zpěvákem a moderátorem Petrem Vondráčkem (alternace Aleš Háma), který své roli vtiskuje onu potřebnou dávku humoru, nadhledu a uhlazenosti. Už když se ve svém „newyorském bytě“ tento přirozeně autoritativní a okouzlující elegán rozhodne, že přijme pozvání a chopí se vyšetřování záhadného zločinu, s nímž si pražská policie neví rady, publikum pochopí, že se následující dvě hodiny nebude nudit. Zvlášť když se hned vzápětí Nick Carter, řídící se i na jevišti pravidlem „vždy ve střehu“, ocitá na pražském hlavním nádraží v lidovém kroji, aby brzy zjistil, že pražské, potažmo české hospůdky jsou poezie sama a pražská – česká děvčata jsou svůdná. „Ty jsi ta nejkrásnější květina, co znám,“ zpívá Carter naivní Květušce v přesvědčivém podání Zuzany Norisové. V tu chvíli ještě netuší, že bude mít co do činění s ještě jinou květinou – masožravou, a že nebude pátrat po zmizelém člověku, jak si původně myslel, ale po psu hraběnky Thunové v nastudování Nadi Konvalinkové (kromě Jany Švandové se Konvalinková v roli střídá s Květou Fialovou, s níž si zahrála ve zmíněném filmovém zpracování „Adély“).

Za vyzvednutí stojí i výkon hostujícího Jiřího Hejcmana (člen Slováckého divadla v Uherském Hradišti, které uvedlo stejný titul téhož režiséra v české premiéře, alternace Jiří Langmajer, Martin Dejdar) v roli šíleného vědátora Ruperta von Kratzmara. S úporností jemu vlastní kuje ďábelské plány, které mají překazit láskyplné vzplanutí neochvějného Američana k líbezné Květušce. Všemožně – někdy až hrůzostrašně – se při tom pitvoří, a to i ve chvíli, kdy podstrojuje své masožravé, na jevišti poněkud polidštěné květině Adéle s hlasem Moniky Absolonové (s níž oproti filmu zároveň navazuje jakýsi milostný vztah), aby mohla jednoho dne jeho protivníky schlamstnout. A ve finále vlastně, na rozdíl od svého mecenáše – přežít. Co přežít, ale navíc se ještě nekonečně rozmnožovat…

Inscenaci podtrhuje hudba zmíněného Ondřeje Brouska, který se při jejím psaní „snažil postupovat ve šlépějích nejlepší broadwayské tradice, respektoval třicátá a čtyřicátá léta zdravého věku muzikálu.“ Několikrát jejím prostřednictvím odkazuje i na motivy známé z našich končin. Jenom je trošku škoda, že „Adélu“ nevyšperkoval ryze vlastním chytlavým hudebním nápadem.