Peška se inspiroval lidovými ruskými pohádkami, ale i legendárním Mrazíkem. Tedy filmem, který jsme v televizi rok co rok o Vánocích rádi sledovali, a to i v časech silné averze proti všemu sovětskému. Inscenace není přepisem či přepracováním některé ze špalíčku ruských pohádek, ale podle autora volným použitím jejich motivů, jistou kompilací při tvorbě nového pohádkového příběhu pro divadelní scénu.

A daří se to už tím, že Peška jeviště naplní celou plejádou známých pohádkových postav. Chybět nemůže ruský Ivan, zde kuchař báťušky cara ztvárněný Daliborem Dufkem s nevěstou Mášenkou v podání Barbory Dobišarové. Ta se navíc dále převtěluje také do Sněhulenky a Krysy tanečnice. Ti dva se bezmezně milují a pro svou lásku podstoupí vše, aby mohla být naplněna, jak se v pohádce patří, svatbou.

Překonat musejí nástrahy, zosnované proradnou a úlisnou Babou Jagou v podání výborného Viléma Čapka. Neodmyslitelná společnice Krysa Vasilisa v pojetí Kateřiny Höferové je nespokojena se stravou, kterou babice připravuje. Odtud kousek k nápadu odvléci do domku na kuří nožce, za přispění úskoků a kouzel Ivana, nejlepšího kuchaře na celé Rusi. Mášenka se vydá ženicha vysvobodit, průvodcem a pomocníkem se stává Petruška, ruská obdoba našeho Kašpárka. Pavel Jan Riedl při jeho ztvárnění, byť „ze dřeva", pohybově zaujal. Cestou hravě přemohou hordu loupežníků, evokujícími ty z filmového Mrazíka.

Ivánek je volný, na scéně se však objeví hrůzostrašná postava ruských pohádek, čaroděj Kostěj nesmrtelný. Ten je bezvadně výtvarně pojatý i ztvárněný Pavlem Novákem. V nebezpečí je nyní Mášenka, kterou si zloduch rozhodl vzít za ženu. Tentokrát překonává úskalí na cestě k osvobození nevěsty Ivan. Jde s ním Petruška, pomáhá však i Jaga a její příbuzní. Bábuška Jaguška vzplála totiž citem k Petruškovi, který takticky předstírá, že její lásku opětuje. Kostěj je poražen a po rozbití posledního vejce, v němž se skrývá jeho hříšná nesmrtelná duše, se rozplyne v dým. Svatební páry jsou nakonec dva, kdo je tím druhým a proč bude pro diváka nečekanou a vtipnou závěrečnou pointou.

Zdatnou vyprávěčkou pohádkového příběhu je Bábuška v podání Evy Lesákové, která zde též představuje i babu Igrušku a slepici. Děj přibližuje z okna domečku, současně trefně užitého jako loutková scéna. Akcent dodala i hra na malou červenou harmoniku, ladící s pestrým oděvem Bábušky. Radim Sasínek zastal také více rolí: byl loupežníkem, dědkem Guškou, a především hudebníkem. Neodmyslitelnou součástí představení se staly balalajky a dvojice hudebníků Vratislav Lukáš a Milan Potůček, kteří zvládli nejen tradiční ruské hudební nástroje, ale společně s výše jmenovaným kolegou i role slepic, ve které je začarovala Jaga.

Pochvalu zaslouží také Irena Marečková, která dokázala „rozpohybovat" jednoduché, účelně řešené dřevěné „kulisy" a připravila i pěkné loutky, které nalézaly skvělé uplatnění v alternaci s živými herci. Marečkové kostýmy doslova prozářily jeviště. Vtipné bylo i využití projekcí, doplněné výbornou hudbou na ruskou notu a rytmus od Davida Rottera, podpořenou pohybem i tancem všech účinkujících.

Vlastimil Peška přivedl na začátku nové sezony na jeviště Radosti hru jiskřící radostí, s příslovečnou pro něj dynamikou a rychlým tempem. Inscenace Baba Jaga přináší zdařilou podívanou plnou hrstí komiky a zpěvu přibližují ruské prostředí s jeho lidovou pohádkou, která pobaví dětské, ale i dospělé diváky.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK