VYBERTE SI REGION

Brněnská inscenace Veselka je únavnou všehochutí uvnitř tělocvičny

Brno /RECENZE, FOTOGALERIE/ – Inscenaci Veselka v režii Břetislava Rychlíka chybí jasný dramaturgický přístup, nastudování trpí také tím, že se snaží zachovat vše… Já tomu nerozumím, zašeptal divák v hledišti Mahenova divadla, kde se právě hrála nová inscenace Veselka od Stanislawa Wyspiańského. Jeho posmutnělý výrok mluví za vše. Veselce brněnského národního divadla v režii Břetislava Rychlíka se nedaří ani pobavit, ani poučit, ani povznést.

27.11.2013
SDÍLEJ:

Nová inscenace Mahenova divadla Veselka od Stanislawa Wyspiańského.Foto: Jana Hallová

Inscenace inspirovaná reálnými událostmi se na českých jevištích objevila zatím pouze dvakrát. Děj vyprávěný básníkem a současně dramatikem Wyspiańským se odehrává na svatbě polského intelektuála s prostou vesnickou dívkou. Přímo úměrně množství vypité vodky se zjevují postavy polské historie a otevírají naléhavé otázky o smyslu národa, svobodě a slovanském údělu.

To vše se ozývá z hlubin 19. století. Pro českého – a možná i pro průměrného diváka polského, však v zatemnění mnoha dobových symbolů. Inscenovat Wyspiańského proto vyžaduje notnou dávku odvahy dramaturga i režiséra.

Plastové masařky

Režijní nastudování Břetislava Rychlíka podlehlo nátlaku textu, protože se snaží představit vše, co příběh třeba jen okrajově nabízí: trochu živé i reprodukované hudby, moravské lidovky i jazzový saxofon, vesnické kroje i těsné kožené kalhoty a jehlové podpatky. Výsledkem je tak nepřehledná všehochuť bez patrného inscenačního klíče, která neumožňuje sledovat ani děj, ani myšlenky hry.

Scéna naznačující pomocí zavěšených kruhů, dvou basketbalových košů a koně pro přeskok na délku prostředí tělocvičny, kde se přeci podobné venkovské taškařice odehrávají, neplní žádnou další funkci. Herecká dynamika představení zůstává po dobu téměř tří hodin beze změny: jak se na začátku s křikem a dupáním začalo, tak se s křikem a dupáním skončilo.

Obraz „hořkého příběhu národa", jak zní podtitul inscenace, dokonal závěrečný výjev z Muchovy Slovanské epopeje a několik obřích plastových masařek vznášejících se nad scénou (že by moucha jako Mucha?).

Zvonění klíči

Základním problémem, který z Veselky udělal inscenaci plnou prázdných, falešně hlubokomyslných a často rozporuplných gest, je absence jasného dramaturgického přístupu Jana Gogoly k interpretaci díla. Je jasné, že Wyspiańského Veselka je z tohoto pohledu neskutečně náročná. Proto bylo nutné rozhodnout, zda jít cestou dobové aktualizace nebo historicismu, zda vyzdvihnout společenskou kritiku nebo položit důraz na souvislosti historicko-politické.

Tím nejhorším, co se mohlo stát, a taky se stalo, byla snaha zachovat vše. A tak se vesele zvoní klíči, konají se polské lidové svatební zvyky a na vrchnost jdou sedláci s baseballovou pálkou. Kdyby inscenační tým rozpracoval čtyři z deseti dobrých nápadů (třeba jen Muchova Slovanská epopej), které inscenace nabídla, a ostatním dramaturg s režisérem odolali, mohla být Veselka novou, přesto jedinečnou paralelou k slavnému Wajdovu filmovému zpracování téhož. Ale nestalo se tak.

Jen matoucí a únavná

Smysluplný záměr Národního divadla Brno připomínat slavná dramata, která se sice nedostala do úzké společnosti Shakespearů, Ibsenů a Čechovů, ale přesto jsou literárně významná, tak naneštěstí končí veskrze špatně. Věren tradici tedy pravděpodobně brněnský divák zatleská i tehdy, kdy se mu představení nelíbilo a v tlačenici u šatny nepochybuje o kvalitě díla, ale o svých kompetencích. Výsledkem bude, že příště už nepřijde.

O Veselce se mluví jako o představení, které uchvátí, nebo pobouří. Není vychytralejší reklamy. Podle výrazu tváří diváků (i herců) však nebudí Veselka ani nadšení, ani pohoršení. Je jen matoucí a únavná.

HANA ŘEHULKOVÁ

autorka je publicistka

Autor: Redakce

27.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies