VYBERTE SI REGION

Černá Madona Brněnská: legendy a banalita

Brno /RECENZE/ - V pátek uvedlo Mahenovo divadlo první letošní premiéru, autorskou hru Černá Madona Brněnská. Tvůrci inscenace autor a režisér Zdenek Plachý a dramaturg Marek Hladký se v ní rozhodli vytvořit širokoúhlé svědectví o okamžicích dodnes nepochopitelného vítězství brněnských obránců nad mnohonásobnou přesilou švédského uchvatitele. Snahu přesněji pojmenovat osobnosti Lennarta Torstenssona či velitele Jeana Louise Raduit de Souches je třeba přivítat.

30.1.2012
SDÍLEJ:

Nová inscenace Národního divadla Brno v režii Zdeňka Plachého nabízí jednoduché příběhy obránců města.Foto: NDB

V Mahenově divadle je však k vidění přece jen cosi jiného. Vedle zmíněných osobností totiž autoři hry přivedli na jeviště také postavy smyšlené, především brněnské radní, jejichž smysl pro ctnost, respektive náchylnost ke zradě, má být hybatelem příběhu inscenace. Bohužel s těmito postavami se do hry dostává namísto pro divadlo ještě snesitelného patosu cosi jen těžce stravitelného, totiž banalita. Autoři slibovali náhled do života obyčejných lidí, válkou sužovaných obránců Brna, avšak očividně se nechali ukolébat na vlnách všech brněnských zázraků, a tak stvořili text, který se vyznačuje jen liknavou dramatičností.

Místo divadla lekce z historie

Radní Ondřej Šerých, jeho antagonista Johann Fišer i další radní města Brna jsou na jevišti charakterizovaní ponejvíce úpornou snahou sdělit divákovi co nejvíce informací z historie třicetileté války. Jejich dikce se navíc nápadně podobá dikci učitele prvního stupně základní školy. Divák musí nutně zůstat na pochybách, zda by Brňané město uhájili, kdyby se takto v neustálých vlastivědných diskurzech přesvědčovali o tom, že „Ano, Švédi dobyli Olomouc, a to bylo už před třemi lety!“

Neobratně napsané dialogy

Neobratně napsané dialogy a snaha sdělit co nejvíc z historie zmiňované zteče v důsledku odvádějí od toho, co by nás opravdu zajímalo. Obsah celého, zhruba padesát minut trvajícího prvního dějství by tak zkušený autor dokázal převyprávět ve dvou obrazech. Zbytek je banalita dialogu, podepřená jinou banalitou, totiž pověstí.

Herci se perou s banalitami

Po svém se s tím vyrovnávají herci. Petr Halberstadt se snaží svého Ondřeje Šerých poctivě odpracovat i přesto, že se nemůže opřít o jasněji vykreslený charakter. Ján Jackuliak se pro změnu jako představitel Johanna Fischera uchyluje k přehrávání a občas se na sebe zbytečně pokouší strhnout pozornost. Generál Torstensson Jana Grygara je zajímavý naznačeným soubojem čilého ducha s chátrajícím tělem. Ovšem i jemu autoři do úst nastražili několik banalit. Chrabrý de Souches Martina Slámy střídá sošné hrdinství s neupevněným šaškováním při svádění ženy radního Šerých. Jeho hrdinství se tak projevuje především menším rozsahem textu.

Scéna se celkem povedla

Výtvarná stránka inscenace může divákovi poskytnout přece jen více naděje. V některých rysech lehce zvýrazněné kostýmy Marie Blažkové dávají vzniknout zvláštní válečné eleganci. Když pominu samoúčelné gesto v podobě jakési „diskopraskliny“ ve stěně radničního sálu, tak i scéna Daniela Dvořáka na jedné straně dokáže vystihnout přehnanou barokní příchylnost k nebi, na straně druhé odhalí to, za co se Brno stydět nemusí. Není tedy řeč o jeho radních.

Předělové videoprojekce

Návodem, jak vhodně a přitom poutavě spojit vlastivědu s divadlem, by mohly být některé z předělových videoprojekcí Tomáše Hrůzy. Jednoduchým způsobem prolínající se obrazy z doby třicetileté války, k tomu zajímavá hudba, to vše může podnítit divákovu představivost. Výjimkou je ovšem už první z těchto projekcí, kdy nám tvůrci nabízejí pohled na obraz Madony Svatotomské doplněný výkladem o tom, co zajímavého lze na takovém obraze spatřit. Tedy už čtvrt hodiny po začátku premiéry mi bylo líto všech diváků starších patnácti let, protože tento moment s jejich přítomností zjevně nepočítal.

Inscenace je povýtce amatérská

Inscenace Černá Madona Brněnská vrací činohru Národního divadla v Brně někam do roku 2008. Text, se kterým by se autoři inscenace měli pokusit oslnit porotu na Jiráskově Hronově, není text hodný profesionálního divadelního souboru 21. století. Snaha herců, zručnost scénografa a ředitele v jedné osobě, ani neustálý soucit současných radních Brna nedokážou omluvit povrchnost a banalitu, kterou musí návštěvník Mahenova divadla dvě hodiny konzumovat. V této recenzi na to není prostor, ale Mahenova činohra by měla být konečně podrobena spravedlivé kritice, nebo, a to ještě lépe, sebekritice.

Autor: Tomáš Soldán

30.1.2012
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies