VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chci ještě psát, říká herečka Luba Skořepová

Náchod - Herečce Lubě Skořepové, ačkoli tomu nikdo nevěří, je už pětaosmdesát. Přesto má ještě velké plány.

31.12.2008
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie

Ljuba Skořepová, významná česká herečka, se právě líčí v maskérně pražského Stavovského divadla. Foto: Jiří Máslo

Možná málokdo ví, že jste se narodila v Náchodě…

Měli jsme pilu na rozhraní Bělovse a Náchoda. Přímo před domem byly koleje. Dnes už bych to nepoznala. Všechno je jinak. No, a pak ještě dole u Metuje, jsme měli velkou zahradu. To už je ale pryč. Za totality to všechno rozjezdili buldozerem. A srovnali se zemí.

Máte v Náchodě své oblíbené místo, ke kterému vás váže příjemná nebo důležitá vzpomínka?

To byla právě ta zahrada. Chodila jsem tam do svých osmnácti. Tam jsem si zkoušela hrát divadlo. Ještě jako dítě. A pak i v šestnácti své první monology. Třeba Magbethku, Radůze a Mahulenu. Nebo Jak se vám líbí od Shakespeara. Já ale hrozně řvala … (smích). A nahoře v lese v Montaci, se tajně dívali spolužáci. Pak se mi posmívali: Hééérečka…, hééérečka…, hééérečka … To víte … Být herečka, to tehdy bylo jako pracovat v harému. Ostuda.

Co na to rodiče? Podporovali vás?

Ale kdepak. Ti byli zásadně proti. Chtěli, abych studovala medicínu. K divadlu mě přivedl ředitel tehdejšího náchodského gymnázia. A profesoři, musím říct, mi šli hodně na ruku. Třeba už ve čtrnácti mi zařizovali představení v Beránku. Nakonec přemluvili i rodiče, aby mě pustili na konzervatoř.

Máte v Náchodě stále nějaké příbuzné nebo přátele?

Jen bratra. Bydlí na Babí. My spolu ale nemluvíme. Bohužel. On mě dokonce ani v životě neviděl hrát. Úplně mi zmizel a neodpovídá. Dřív jsme spolu mluvili aspoň telefonem. No, a s těmi přáteli …? To je absurdní. Je mi pětaosmdesát. Kde bych je vzala? Akorát snad někdo ze spolužákům gymnázia bude na živu. Byli jsem totiž dost zdravá třída. Spolužačka, jež organizovala srazy, ale před časem zemřela. Tak nemám žádné zprávy. Ale žít by mělo deset, možná patnáct spolužáků.

Jak je to s tím vaším bratrem? Proč se nescházíte?

Myslím, že to všechno zavinila restituce naší bývalé pily po tatínkovi. Na počátku devadesátých let jsem se snažila, aby ji vrátili zpět. A taky nějaké lesy, co nám patřily. Restituce se povedla, ale jen částečně. Snažila jsem se pak dobře rozdělit to, co jsme dostali. Dnes si ale říkám, že jsem to měla nechat být. Jen to rozházelo rodinu. Jak se říká, pro dobrotu na žebrotu … Už se k tomu nechci vracet, promiňte.

Jak je to vypadá s vaším hraním v Náchodě?

To si právě dost stěžuju … (usmívá se). Mám spousty her, které jsou osvědčené a vyzkoušené. A jdou hrát i v Náchodě. Ale taky v Hronově, Červeném Kostelci nebo Novém Městě. Všude ale říkají: „Máme na rok zadáno!“. A to je těžké. Je mi pětaosmdesát! Možná za rok budu ještě na živu, nevím. Třeba budu i trochu zdravá. Třeba skončím i v Guinessově knize rekordů … (smích.) Ale už nemusím mít tu sílu. A já bych chtěla ještě tolik hrát, právě v Náchodě. Tak snad, se to povede. Nevím.

Jak je to s vašimi hereckými předky. Máte nějaké?

Jmenoval se strýček Tichý. Byl z tatínkovy strany. To, že byl ochotník, jsem se dozvěděla až v době studia na konzervatoři. Na Plhově byla tehdy slavná scéna. A on byl hodně slavný ochotník. A byl to tragikomik. Stejně jako já. Takže když se mně někdo ptal, kde jsem to herectví „chytla“, tak já si myslela, že už dřív. Z dřívějšího pokolení. Ten ale vím, že všechno je od strýčka.

Vy sama máte do budoucna nějaké přání?

To víte, že ano. Chtěla bych, aby se upravily moje vztahy s bratrem. Oba jsme už před tím „hlavním prahem“… Je mu už taky dvaaosmdesát. Měli bychom koukat, ať odejdeme s čistým svědomím. Já věřím, že se to spraví. Ale když to nepůjde, nemůžu nijak křečovitě chtít. Taky bych moc chtěla, aby mně pánbůh nechal při zdraví. A aby mi šlo herectví, tak jako dosud

Dáváte si do budoucna nějaký velký úkol?

Chci ještě psát. Napsala jsem sice už devět knížek, ale stále do mě „rejou“ … (smích). Prý mám ještě napsat o staré herecké gardě Národního divadla. Z doby, kdy jsem začínala a hrála u Honzla, ve Studiu Národního divadla. Byl tam Miloš Kopecký, Otakar Brousek, nebo Milda Nesvadba … Z nich už ale nikdo nežije. Jen Milda, ale ten nepíše. Jenom kreslí. Tuhle etapu divadla zatím ale nikdo nepopsal. A není nikdo, kdo by podal svědectví. Už jen já. Tak to beru jako svůj velký úkol. Snad se to podaří.

O Vás se traduje, že znáte účinky bylinek a žijete v souladu s přírodou. Pro většinu národa jste čarodějnice nebo babka kořenářka. Někdo se možná ptá, jak to, že jste pořád tak vitální a pracovitá? Jsou zatím bylinky a zdravý způsob života?

Ale kdepak. To, že ze mě všichni dělají čarodějnici a stále chtějí něco léčit, je omyl. Já všem říkám, že jsem studovala herectví a ne bylinky. Pár bylinek jistě znám. Ještě od babičky. Když mě bolí zub, vezmu si šalvěj. Když začnu kašlat nebo mám zánět hlasivek, zajdu pro řepík. A nebo šalvěj. Když se někde praštím, je na to dobrý kostival… A někdy to i někomu doporučím, protože vím, že to pomůže. Ale ve skutečnosti jsem víc zahradnice. Pověst čarodějnice mi přisoudili všechny ty role v pohádkách. A taky jsem prý Cikánka. To proto, že jsem snědá… (smích). Víte, mnoho lidí třeba pije bylinkové čaje … Ale já hlavně kafe.

A co ten šípkový čaj, co máte právě teď?

Dobře, mám šípkový čaj. Ale jen proto, že kávu piju pořád. Už je jí totiž moc a není dobrá na žaludek. Ale v podstatě piju anebo jím věci, které by žádný léčitel nedoporučil. Ovšem cvičím od malička. Teď po dvou operacích kyčlí, navíc ještě musím. A taky cvičím „tibeťany“. Ale to už dávno. Kondici si tedy držím.

Jiří Máslo

Luba Skořepová se narodila 21. 9. 1923 v rodině majitele pily v Náchodě. Dali ji jméno Libuše, ale neřekli jí jinak než Lubo nebo Ljubo. Doma byla přísně vedena a rodiče chtěli, aby studovala medicínu. Ji však vábilo herectví, což si nakonec prosadila. V roce 1944 ukončila studia na pražské konzervatoři a o rok později nastoupila do souboru J. Honzla a Studia Národního divadla. Lubě Skořepové, je dnes neuvěřitelných pětaosmdesát. Hraje však v řadě divadel a v současnosti zvládá sedm velkých rolí. Vystupuje ale nejen v Praze. Účinkuje i na zájezdových představeních.
31.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plavecký areál Klíše.
33

Dotační úřad chce po Ústí vrátit čtvrt milionu za halu na Klíši

Budova Národní galerie. Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME
1 8

Národní galerie zavřela! Údajně kvůli ochrance

DOTYK.CZ

Města duchů. Navštivte reálná místa, kde vám může jít i o život

Pokud jste viděli film o Jamesi Bondovi Skyfall, pak si jistě vybavíte scénu, kdy hlavní záporná postava Raoul Silva nutí agenta 007 sestřelit z hlavy jeho milenky panáka alkoholu. To vše mezi betonovými ruinami budov, ze kterých snad mrazí ještě více, než ze samotné scény. Nejde však o počítačem vytvořené kulisy. Hašima, opuštěný ostrov u břehů Japonska, skutečně existuje. Stejně jako další „města duchů" po celém světě. Tady jsou některá z nich.

Řidiči autobusů se strachují: Budeme mít co jíst?

Řidiči autobusů zvažují stávku. Přestože měli dostat přidáno, na výplatních páskách se to moc neprojevilo. Většina řidičů si naopak stěžuje, že se jim plat ještě snížil.

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

/FOTO/ – Jaké spodní prádlo se nosilo před sto lety? V chalupě ve Staré Vsi budete koukat!

Nechtěné olympiády? Evropa dává od sportovního svátku ruce pryč

Tento týden je to půl roku, co se Rio de Janeiro okázalým závěrečným ceremoniálem loučilo s letní olympiádou. Vzduchem vanuly úsměvy, temné brazilské nebe rozblýskal pestrobarevný ohňostroj a představitelé Mezinárodního olympijského výboru (MOV) se spokojeně plácali po ramenou, jak celá mamutí sportovní akce nakonec dopadla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies