Zpěvák Petr Klacík, kterého Matásek představuje, autoři označili jako „esenci toho nejubožejšího z českého šoubyznysu". Jak se tato role Matáskovi hraje? Jak se k ní dostal a jak se dívá na to, že ho lidé i dnes znají především jako Kendyho z televizní série Básníků?

Jste „večírkový typ", nebo se těmto akcím raději vyhýbáte?

Záleží na situaci. Vytáhnout klavír na ulici, honit se s městskou, šlápnout do kytary, vypít Vltavu? Klidně. Ale ty dopředu plánované trachtace za přítomnosti médií nemusím, na nich mě určitě neuvidíte… Za skvělé večírky mého života považuji různé premiéry, všechny moje svatby (David Matásek je potřetí ženatý  - pozn. red.) a hlavně celá období bakchanálií (smích)!

Co si mají čtenáři představit pod pojmy „krutokomedy" a „tvrdealismus", které charakterizují představení Večírek?

Před časem se tomu říkalo cool drama nebo nová britská vlna. Myslím, že největší devizou Večírku je, že nemá umělecké ambice. Víte, co mám na mysli? Takové ty přesahy, katarze a podobně. Stejně to lidi nezajímá… Diváci si přijdou pro pěkný kopanec a to vykoupení si budou muset najít sami.

Ve Večírku ztvárňujete roli zpěváka Petra Klacíka, který je uveden jako „esence toho nejubožejšího z českého šoubyznysu". Jak se vám taková role hraje?

Nejtěžší bude nepodlehnout pokušení a nehrát ho jako nějakou figurku z Marsu, nebo z Babovřesk (smích). Petr Klacík je živá postava, kdo nahlédl do bahnitých vod českého šoubyznysu, jistě se s podobnou „šoustár" potkal. Můj názor je takový, že dnes často užívané slovo celebrita už je nadávka…

Jak jste se k tomuto představení dostal?

Známe se s Michalem skoro pětatřicet let. Na škole jsem mu dělal mazáka, normálně jsem ho šikanoval. Pak jsme se potkali v Náhradním divadle Jana Krause, což byla taky dobrá škola. Tehdy to byl ale trochu jiný Jan, než jak se prezentuje dnes, tam se také pro hrubé zrno nešlo daleko… No a teď se mi Michal ozval s touto nabídkou a já jsem za to rád.

Je vám blízký humor Michala Suchánka a Ondřeje Sokola, na kterém je Večírek postavený?

Líbí se mi, že nejde o žádný laskavý humor, že nemá slitování. Někdy mám sice dojem, že to trochu drhne, ale musíme si uvědomit, že to kluci budují od nuly. Další generace „kruťáků" už to bude mít snazší.

Dříve jste se vedle herectví věnoval také hudbě, je tomu tak dosud?

To už je naprostá minulost, herectví mě zaměstnává na sto procent. Nechci dopadnout jako Petr Klacík (smích).

Hudba vás dostatečně nenaplňuje?

Domnívám se, že v herectví je můj talent nezpochybnitelný. Nezkalený a průzračný. U hudby, nebo lépe řečeno u toho, co jsem to provozoval, si tím tak jistý nejsem. Ve volném čase dělám raději jiné činnosti – chodím ven, jezdím na chalupu, cvičím jógu v horku, hledám cestu v zimě nebo se jen tak válím. A když se k tomu připletou i moje děti, je to jen dobře.

Ať si mě lidé raději pamatují jako Kendyho než třeba jako estébáckou krysu

Jste stále členem činohry Národního divadla?

Jsem, a jsem za to rád. Nevadí mi, že si o mne kdekdo otírá mastnou hubu, čemuž čelím v několika rolích: Le Bret, Estragon, Hektor, Hejtman, Catesby, Petrucchio, Skilling a já nevím v jakých ještě dalších.

Jak se zdejší činohra od roku 1991, kdy jste do ND nastoupil, změnila?

Nastoupil jsem v roce 1991 a v roce 1995 jsem zase vystoupil. Pak jsem měl sedmiletou etapu vystupování v Divadle Komedie a zpět do Národního jsem nastoupil v roce 2002. Máme nové kolegy a kolegyně, nové reflektory a sanitu v šatnách. Ostatní musí posoudit čas a povolanější. Přestože se rád chlubím.

Potýkáte se stále s tím, že vás lidé znají především jako Kendyho z televizní série o Básnících?

Samozřejmě, ale nevadí mi to… Můžu si stokrát říkat, že si některých svých počinů vážím víc, ale vox populi (hlas lidu pozn. red.) to asi vidí jinak. Pořád je ale lepší, že si mě lidi pamatují jako Kendyho, než aby si mě pamatovali třeba jako estébáckou krysu.

Setkáváte se i po letech s některými herci nebo tvůrci Básníků?

Setkávám se s Pavlíkem (Křížem pozn. red.), s Dušanem (Kleinem pozn. red.), vlastně se všemi… V českém ďolíčku se tomu nevyhnete.

Věnujete se nadále také hraní v televizních inscenacích? Nechystá se třeba šesté pokračování Básníků?

O pokračování nic nevím, momentálně mě v televizi nezaměstnává ani nic jiného.

Máte nějakou vysněnou roli?

Já to vždycky zjistím až pozdě. Hraju si, třeba Estragona ve hře Čekání na Godota, nebo teď naposledy Skillinga v představení Enron, a najednou zjistím, že to je ta vysněná role… Ještěže tak! Třeba by mi to svazovalo talent, kdybych si to uvědomil dříve.

Kdo je… David Matásek

- Narodil se v roce 1963 v Praze

- Vystudoval pražskou konzervatoř

- V letech 1984 – 1991 byl na volné noze, objevil se mimo jiné ve Studiu Bouře

- Od roku 1991 byl členem činohry Národního divadla

- V roce 1995 nastoupil do Divadla Komedie, v roce 2002 se vrátil zpět do činohry Národního divadla

- Na televizní obrazovce ho proslavila především role Kendyho ve filmech Dušana Kleina o básnicích

- V minulosti se věnoval také hudbě – v roce 1987 založil spolu s Danielem Landou skupinu Orlík, poté působil jako kytarista ve skupině Hagen Baden

MICHAELA ROZŠAFNÁ