Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Divadlo Drak opouští ředitelka Jana Dražďáková!

Hradec Králové /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Divadlu Drak je letos jedenapadesát let. Devětačtyřicet z nich tady pracuje jeho ředitelka Jana Dražďáková. Téměř neuvěřitelný příběh… Začala jako sekretářka, spoustu let se starala o provoz divadla a po revoluci sami zaměstnanci požádali magistrát, aby ji jmenoval ředitelkou. Nikdy ji nenapadlo odtud odejít. Až teď. V poslední den roku, pár dní před svým kulatým životním jubileem, se rozhodla odejít do důchodu.

11.12.2009
SDÍLEJ:

Dlouholetá ředitelka Draku Jana Dražďáková Foto: Deník

Jste na odchod připravená – po tolika letech?

Vůbec ne. Popravdě – ani si to nedovedu představit. Na druhou stranu vím, že je čas předat Divadlo Drak nové generaci.

Strávila jste v Divadle Drak devětačtyřicet let. Neznám nikoho, kdo by investoval celý svůj život do jednoho místa, zaměstnání, firmy… Jak se to přihodilo vám?

Toužila jsem být herečkou, tak jsem se po maturitě vypravila na zkoušky na divadelní akademii. Dělala jsem zkoušky s Petrem Kostkou – jeho vzali, mě ne. Asi jsem neměla tak výrazný talent, abych uspěla. Tak jsem si hledala jinou cestičku k divadlu…

Ty neodbytné geny jste zdědila?

Prožila jsem dětství v rodině herců Klicperova divadla Jarmily Cmíralové a Miroslava Švejdy. Díky nim jsem byla divadlem doslova posedlá.

Do divadla jste ovšem nastoupila jako sekretářka.

Angažoval mě tehdejší ředitel Draku pan Matoušek. Mojí povinností bylo tehdy chodit s ním na oběd do Grandu, kam si zval na pohovor nové herce, a říkat mu svůj názor, jestli se mi líbí, nebo ne. Samozřejmě, že mi to nestačilo. Divadlo teprve začínalo, tvořila se scéna, zázemí, angažovali se herci, vznikal nějaký vnitřní systém, tak jsem občas zašla za svojí kamarádkou, která pracovala v dnešním Klicperově divadle, a tahala z ní rozumy.

Vím, že jste byla vynikající provozní, ale nevěřím, že jste při tom starání zapomněla na svoje herecké ambice.

Když se dostanete do toho divadelního soukolí, pochopíte, že vyniknou opravdu jen mimořádné talenty. A já ho nejspíš neměla, takže jsem sice zůstala u svého milovaného divadla, ale jaksi na odvrácené straně toho osvětleného jeviště. Tam nemusím denně s kůží na trh a riskovat nezájem nebo neúspěch. Takhle jsem se s tím docela v pohodě vyrovnala.

Nelákalo vás aspoň jednou hledět divákům do očí z jeviště?

Jednou se mi to povedlo. Dostala jsem roličku, takové němé křoví, v jedné pohádce za herečku na mateřské dovolené. Svých patnáct minut slávy jsem si tedy užila.

Měla jste někdy chuť s tím tady seknout a jít jinam?

Mnohokrát jsem se rozčílila do běla a mnohokrát jsem byla nešťastná, že zrovna některé věci nešly tak, jak by měly. Ale odejít? To ne. Tohle divadlo ani nejde opustit.

Proč?

Vztahy, které u nás panují, jsou výjimečné. My si to vysvětlujeme tak, že máme v prvním patře jednu velkou místnost s barem a konvicí na kávu. Je logické, že se tady všichni ráno sejdeme. A než se uvaří voda, tak víme, jak se daří dětem ve škole, která manželka utratila spoustu peněz za plavky a kdo a proč nemůže spát. Naše životy se prolínají, víme o sobě navzájem všechno, jsme si blízko. Jsme přátelé a velká rodina. Vycházíme si vstříc, společně prožíváme všechny přípravy a úspěchy… Víte – já nechci říkat banality o tak hezkých věcech. Kdo tady dýchal vzduch, ví, že Drak je prostě rodina.

Co budete bez rodiny dělat?

To kdybych věděla. Nemám žádný plán, jsem zvyklá řešit věci za pochodu a věřím, že podobně vyřeším i svůj nový život… Když jsem dnes ráno zjistila, že mám ještě plný šuplík pracovních vizitek, tak s nimi nejspíš na chalupě ze všeho nejdřív vytapetuju chodbu.

Autor: Ivana Fričová

11.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vězeňský volební autobus Pirátů
2 3

Piráti podobiznu Nečasové ze svého "vězeňského autobusu" neodstraní

Andrej Babiš.
14

Kauza Čapí hnízdo: Babiš i Faltýnek se mohou podívat do žádosti o své vydání

Před 75 lety se začal hroutit Hitlerův sen. Němci zaútočili na Stalingrad

Zničehonic jsme uslyšeli děsivé burácení. Uviděla jsem nebe plné letadel. Bylo tečkované, jako by to byly puntíky na látce. Pak jsem spatřila výbuch. A tak to celé začalo. Vzduch byl plný kouře. Takto popsala pro stanici RT Evženie Siliverstová své vzpomínky na jeden z prvních náletů německých bombardérů na Stalingrad.

K bazénu v Chomutově přišly oblečené muslimky. Plavce to rozhořčilo

/ANKETA/ Ženy neměly burkiny, což jsou speciální plavky, ale dlouhé černé hábity.

AKTUALIZOVÁNO

Odkoupíme vepřín v Letech, schválila vláda

Česko odkoupí vepřín v Letech na Písecku, který stojí na místě bývalého protektorátního koncentračního tábora pro Romy. Vláda dnes krok schválila. Cenu, na níž se shodla s majiteli, odtajní po uzavření kupní smlouvy, řekl po jednání novinářům ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).

AKTUALIZOVÁNO

V pardubické Explosii vybuchl střelný prach, tři dělníci jsou zranění

Tři zaměstnanci utrpěli v pondělí před polednem zranění při výbuchu střelného prachu v pardubické Explosii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení