VYBERTE SI REGION

Dva hity Jaroslava Uhlíře nabízí v Mostě loutkový muzikál Ať žijí duchové

Most /ROZHOVOR/ – Premiéru pohádky o záchraně hradu před chamtivci „Ať žijí duchové“ má za sebou Divadlo rozmanitostí v Mostě. „Oproti filmu Oldřicha Lipského jsou v ní navíc dvě scény i dvě písničky autorské dvojice Zdeněk Svěrák - Jaroslav Uhlíř. Je tu řada hitů (Hajný je všech lesů král, Pramen zdraví z Posázaví, Žampiony…), pohádkové postavy hrají loutky, lidské postavy živí lidé,“ popsal Jiří Kraus, režisér hry i herec Městského divadla Most. „Snažili jsme se přidat do inscenace takový humor, který děti neurazí a dospělé potěší,“ řekl pro Deník.

12.2.2012
SDÍLEJ:

Režisér a herec Jiří Kraus Foto: Archiv Městského divadla Most

Za týden vás čeká premiéra dramatu Caligula. Jste rád, že se obě premiéry nekryjí?

Protože jsem kmenový herec Městského divadla v Mostě, s různými termíny premiér už se počítalo v dramaturgických plánech.

Kdo vymyslel, že nastudujete právě hru Ať žijí duchové?

Umělecký šéf Divadla rozmanitostí Tomáš Alferi chtěl do repertoáru rodinné představení, které zaujme široké publikum. Loni tu měla velký úspěch Saxana, chtěli jsme i další dětský film na jeviště.

Jste první, kdo Duchy nabídne divadelnímu publiku?

Nejsme. Agenturní Hoffmannovo divadlo v Uherském Hradišti už je převedlo na jeviště v činoherní podobě, jen vycházelo čistě z filmu. My jsme si ale půjčili z Filmového ústavu literární scénář, tedy předscénář scénáře filmového, a z něj při divadelní adaptaci vycházeli. V představení jsou díky tomu navíc dvě scény i dvě písničky, napsané pro film; dodal nám je Jaroslav Uhlíř, diváky tedy čeká staré známé v novém kabátě.

Víte, proč zmíněné scény a písničky ve filmu Ať žijí duchové nejsou? Nebyly tak dobré?

Bavil jsem se o tom s panem Uhlířem, ta jedna písnička mi nakonec dala klíč k celému představení. Zpívá se v ní „Vážení dospělí, vraťte se do dětských let, i vám jednou bylo kolem deseti…“ Herci z Divadla rozmanitostí, kterým je plus minus 30 let, se v ní vracejí, příběh okolo hradu je vzpomínka na jejich dětství… Pan Uhlíř říkal, že když tu písničku dopsal, režisér Lipský najednou nevěděl, co s tím. Tak ji vyhodil. A další písnička, která vznikla, byla pro nepoctivého obchodníka, který se vydává se svým švagrem na okresní výbor. „Ruka ruku umývá, kdo má známosti ten má vliv…“ zpívá se v ní. I s ní režisér Lipský poslal autory do háje, že to (v 70. letech) nemůže dát do filmu pro děti.

Hity Uhlíře a Svěráka, kterých je plný film, jsou i dnes to nejlepší pro děti. Souhlasíte?

Ano, ano a proto padla volba na tento film. Navíc obě zmíněné písničky u nás zazní ve světové premiéře!

Měl a má pro vás Lipského film své kouzlo? Který jste ročník?

Jako ročník 75 jsme v podstatě skoro stejně starý, jako film Ať žijí duchové. (smích) Provázel mě celé dětství. Za našich časů byly jen dva programy: co dávali, na to jsme se dívali, takže naše generace ho dobře zná. Ale teď jsme se o něm bavili v divadle a přišli na to, že dnešní děti když nemají rodiče, které to zajímá a nemají pěknou vzpomínku na něj ten film zkrátka neznají. Ale neznají ho ani dnešní padesátníci, nebo děti pod dvacet let. Ty už měly po revoluci možnost výběru a nebyly závislé na tom, co budou dávat v televizi v neděli odpoledne od pěti…

„Vyřádili“ jste se na tomto představení? Třeba ve známé scéně, v níž trpaslíci staví hrad?

Výhoda je, že vše vzniká v alternativním loutkovém divadle, použili jsme tedy různá divadelní kouzla. Třeba Brtník a Leontýnka jsou loutky co je nadpřirozené, to je ve hře loutkové. Takže máme tři Brtníky, od maličkého po obrovského, Leontýnku máme loutku i živou herečku, protože ona ožije. A trpaslíků je šestnáct maňásků, což pro mě bylo asi nejtěžší. Jde asi o vůbec nejdavovější scénu, která zatím v Divadle rozmanitostí vznikla. V jednu chvíli v ní vystupuje všech 16 trpaslíků. Chtěli jsme, aby v té známé „pracovní scéně“ všichni trpaslíci vyráběli-nevyráběli. Aby každý měl nějaký úkol, práci, takže je tam jeden s kýblem, další se štětkou… Pomáhal mi zkušený loutkář, říkal, co s loutkami jde a co ne.

Bylo od počátku jasné, že vy sám v pohádce hrát nebudete?

To ano. Bylo by to organizačně složité, loutkohra hraje často dopoledne, kdy my s činohrou zkoušíme. Ale já režíroval v prosinci dole v činohře Švejka a obsadil se do jeho role. A po té zkušenosti se dlouho neobsadím do inscenace, kterou budu režírovat.

Začne-li herec režírovat, nemyslí tak trochu i na zadní kolečka? Nebo spíš chce být víc užitečný svému divadlu?

Tohle je má asi desátá inscenace. Baví mě všechny profese na divadle. Když jsme se dostal po maturitě v roce 1995 k divadlu, postupně jsem si všemi prošel. Od kulisáků přes hraní až k režii.

To bylo amatérské divadlo?

Začínal jsem v amatérském divadle, pak šel na školu a oni nás hned „šoupli“ do oblastního divadla v Šumperku. V rámci civilní služby jsem si prošel i dalšími profesemi v divadle, byl jsem pomocná síla. Časem jsem si dělal i scénu, pro většinu dramatizací, které režíruji, jsem si dělal dramatizace sám. Pro naše divadlo je to výhoda, nemusí tolik platit režisérům. Na druhou stranu ale i moc děkuji lidem, kteří mi to umožnili. Kdybych dělal „ptákoviny“, tak by mi to „zatrhli“ hned na začátku. Zatím se teoreticky povedlo vše tak, že byli spokojení; tak vždy jednou ročně v Mostě režíruji.

Berete to jako uznání své práce?

Já to beru jako uznání toho, že to má cenu, že má režie má odezvu od našeho vedení a hlavně od diváků. Téměř všechny mé věci měly dobrou diváckou odezvu.

V čem vás baví spolupráce s Divadlem rozmanitostí?

Nedělám s ním poprvé, před pěti lety jsem v něm hostoval v roli Barona Prášila, potom jsem mu dělal choreografii v představení Týden v Kocourkově, takže tam všechny znám. Je to malý prostor a jiní lidé, než se kterými běžně dělám, zde se musí víc pracovat s výtvarnem, s větší fantazií. Půlka věcí je loutkových, i scéna nám hraje, improvizujeme… Pro mě to bylo a je složitější, ale radostnější. Trošku něco jiného…

Hrají vám v pohádce i živé děti?

Nehrají. Navíc jsem z party asi třiceti dětí musel udělat jen šest dětských postav, ale živé tam nehrají. Pan Uhlíř říkal, že všechny pokusy inscenovat film Ať žijí duchové „narazily“ vždy na děti. Tam byl největší kámen úrazu, takže jsem hledal cestu, jak z toho ven. Připsal jsem prolog, jak se vracejí dospělí na hrad, kde zažili příběh, pak je zmíněná písnička a na závěr společná písnička Leontýnky a Janka „První láska, ta vždycky zmizí, rozejdete se…“ Ani ta ve filmu není celá, prostředek je vystřihnutý. No a během ní se děti mění v dospělé a vracejí se do běžného života.

Autor: Radek Strnad

12.2.2012
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
13 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies