VYBERTE SI REGION

Dva hity Jaroslava Uhlíře nabízí v Mostě loutkový muzikál Ať žijí duchové

Most /ROZHOVOR/ – Premiéru pohádky o záchraně hradu před chamtivci „Ať žijí duchové“ má za sebou Divadlo rozmanitostí v Mostě. „Oproti filmu Oldřicha Lipského jsou v ní navíc dvě scény i dvě písničky autorské dvojice Zdeněk Svěrák - Jaroslav Uhlíř. Je tu řada hitů (Hajný je všech lesů král, Pramen zdraví z Posázaví, Žampiony…), pohádkové postavy hrají loutky, lidské postavy živí lidé,“ popsal Jiří Kraus, režisér hry i herec Městského divadla Most. „Snažili jsme se přidat do inscenace takový humor, který děti neurazí a dospělé potěší,“ řekl pro Deník.

12.2.2012
SDÍLEJ:

Režisér a herec Jiří Kraus Foto: Archiv Městského divadla Most

Za týden vás čeká premiéra dramatu Caligula. Jste rád, že se obě premiéry nekryjí?

Protože jsem kmenový herec Městského divadla v Mostě, s různými termíny premiér už se počítalo v dramaturgických plánech.

Kdo vymyslel, že nastudujete právě hru Ať žijí duchové?

Umělecký šéf Divadla rozmanitostí Tomáš Alferi chtěl do repertoáru rodinné představení, které zaujme široké publikum. Loni tu měla velký úspěch Saxana, chtěli jsme i další dětský film na jeviště.

Jste první, kdo Duchy nabídne divadelnímu publiku?

Nejsme. Agenturní Hoffmannovo divadlo v Uherském Hradišti už je převedlo na jeviště v činoherní podobě, jen vycházelo čistě z filmu. My jsme si ale půjčili z Filmového ústavu literární scénář, tedy předscénář scénáře filmového, a z něj při divadelní adaptaci vycházeli. V představení jsou díky tomu navíc dvě scény i dvě písničky, napsané pro film; dodal nám je Jaroslav Uhlíř, diváky tedy čeká staré známé v novém kabátě.

Víte, proč zmíněné scény a písničky ve filmu Ať žijí duchové nejsou? Nebyly tak dobré?

Bavil jsem se o tom s panem Uhlířem, ta jedna písnička mi nakonec dala klíč k celému představení. Zpívá se v ní „Vážení dospělí, vraťte se do dětských let, i vám jednou bylo kolem deseti…“ Herci z Divadla rozmanitostí, kterým je plus minus 30 let, se v ní vracejí, příběh okolo hradu je vzpomínka na jejich dětství… Pan Uhlíř říkal, že když tu písničku dopsal, režisér Lipský najednou nevěděl, co s tím. Tak ji vyhodil. A další písnička, která vznikla, byla pro nepoctivého obchodníka, který se vydává se svým švagrem na okresní výbor. „Ruka ruku umývá, kdo má známosti ten má vliv…“ zpívá se v ní. I s ní režisér Lipský poslal autory do háje, že to (v 70. letech) nemůže dát do filmu pro děti.

Hity Uhlíře a Svěráka, kterých je plný film, jsou i dnes to nejlepší pro děti. Souhlasíte?

Ano, ano a proto padla volba na tento film. Navíc obě zmíněné písničky u nás zazní ve světové premiéře!

Měl a má pro vás Lipského film své kouzlo? Který jste ročník?

Jako ročník 75 jsme v podstatě skoro stejně starý, jako film Ať žijí duchové. (smích) Provázel mě celé dětství. Za našich časů byly jen dva programy: co dávali, na to jsme se dívali, takže naše generace ho dobře zná. Ale teď jsme se o něm bavili v divadle a přišli na to, že dnešní děti když nemají rodiče, které to zajímá a nemají pěknou vzpomínku na něj ten film zkrátka neznají. Ale neznají ho ani dnešní padesátníci, nebo děti pod dvacet let. Ty už měly po revoluci možnost výběru a nebyly závislé na tom, co budou dávat v televizi v neděli odpoledne od pěti…

„Vyřádili“ jste se na tomto představení? Třeba ve známé scéně, v níž trpaslíci staví hrad?

Výhoda je, že vše vzniká v alternativním loutkovém divadle, použili jsme tedy různá divadelní kouzla. Třeba Brtník a Leontýnka jsou loutky co je nadpřirozené, to je ve hře loutkové. Takže máme tři Brtníky, od maličkého po obrovského, Leontýnku máme loutku i živou herečku, protože ona ožije. A trpaslíků je šestnáct maňásků, což pro mě bylo asi nejtěžší. Jde asi o vůbec nejdavovější scénu, která zatím v Divadle rozmanitostí vznikla. V jednu chvíli v ní vystupuje všech 16 trpaslíků. Chtěli jsme, aby v té známé „pracovní scéně“ všichni trpaslíci vyráběli-nevyráběli. Aby každý měl nějaký úkol, práci, takže je tam jeden s kýblem, další se štětkou… Pomáhal mi zkušený loutkář, říkal, co s loutkami jde a co ne.

Bylo od počátku jasné, že vy sám v pohádce hrát nebudete?

To ano. Bylo by to organizačně složité, loutkohra hraje často dopoledne, kdy my s činohrou zkoušíme. Ale já režíroval v prosinci dole v činohře Švejka a obsadil se do jeho role. A po té zkušenosti se dlouho neobsadím do inscenace, kterou budu režírovat.

Začne-li herec režírovat, nemyslí tak trochu i na zadní kolečka? Nebo spíš chce být víc užitečný svému divadlu?

Tohle je má asi desátá inscenace. Baví mě všechny profese na divadle. Když jsme se dostal po maturitě v roce 1995 k divadlu, postupně jsem si všemi prošel. Od kulisáků přes hraní až k režii.

To bylo amatérské divadlo?

Začínal jsem v amatérském divadle, pak šel na školu a oni nás hned „šoupli“ do oblastního divadla v Šumperku. V rámci civilní služby jsem si prošel i dalšími profesemi v divadle, byl jsem pomocná síla. Časem jsem si dělal i scénu, pro většinu dramatizací, které režíruji, jsem si dělal dramatizace sám. Pro naše divadlo je to výhoda, nemusí tolik platit režisérům. Na druhou stranu ale i moc děkuji lidem, kteří mi to umožnili. Kdybych dělal „ptákoviny“, tak by mi to „zatrhli“ hned na začátku. Zatím se teoreticky povedlo vše tak, že byli spokojení; tak vždy jednou ročně v Mostě režíruji.

Berete to jako uznání své práce?

Já to beru jako uznání toho, že to má cenu, že má režie má odezvu od našeho vedení a hlavně od diváků. Téměř všechny mé věci měly dobrou diváckou odezvu.

V čem vás baví spolupráce s Divadlem rozmanitostí?

Nedělám s ním poprvé, před pěti lety jsem v něm hostoval v roli Barona Prášila, potom jsem mu dělal choreografii v představení Týden v Kocourkově, takže tam všechny znám. Je to malý prostor a jiní lidé, než se kterými běžně dělám, zde se musí víc pracovat s výtvarnem, s větší fantazií. Půlka věcí je loutkových, i scéna nám hraje, improvizujeme… Pro mě to bylo a je složitější, ale radostnější. Trošku něco jiného…

Hrají vám v pohádce i živé děti?

Nehrají. Navíc jsem z party asi třiceti dětí musel udělat jen šest dětských postav, ale živé tam nehrají. Pan Uhlíř říkal, že všechny pokusy inscenovat film Ať žijí duchové „narazily“ vždy na děti. Tam byl největší kámen úrazu, takže jsem hledal cestu, jak z toho ven. Připsal jsem prolog, jak se vracejí dospělí na hrad, kde zažili příběh, pak je zmíněná písnička a na závěr společná písnička Leontýnky a Janka „První láska, ta vždycky zmizí, rozejdete se…“ Ani ta ve filmu není celá, prostředek je vystřihnutý. No a během ní se děti mění v dospělé a vracejí se do běžného života.

Autor: Radek Strnad

12.2.2012
SDÍLEJ:

Írán pohrozil odvetou za možnost zavedení amerických sankcí

Teherán/Washington - Írán pohrozil odvetou za čtvrteční rozhodnutí Senátu amerického Kongresu schválit zákon, který o dalších deset let prodlužuje možnost zavedení protiíránských sankcí. Podle Teheránu jde - v případě jeho uplatnění v praxi - o jasné porušení loňské dohody o íránském jaderném programu.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies