VYBERTE SI REGION

Eva Měřičková: Minimálně dvakrát do měsíce mám chuť s ředitelováním seknout

Praha /ROZHOVOR/ - V příští sezóně oslaví Dejvické divadlo dvacetileté výročí. Ředitelka Eva Kejkrtová Měřičková ho vede od jeho počátků. Dvacet let podle ní neuvěřitelně rychle uteklo, ale na druhou stranu zjišťuje, že spoustu věcí si už nepamatuje.

3.9.2012 1
SDÍLEJ:

V Praze se 5. března 2011 udílely Ceny Alfréda Radoka. Dejvické divadlo v Praze bylo už počtvrté vyhlášeno divadlem roku, cenu převzala ředitelka Eva Měřičková.Foto: ČTK

Nejen klasické, ale i divadelní prázdniny pomalu končí. Jaká bude nadcházející sezóna v Dejvickém divadle?

Bude jubilejní, slavíme totiž dvacet let existence. V současnosti připravujeme k tomuto výročí novou publikaci pro naše fanoušky, podporovatele a pochopitelně i pro všechny, kteří divadlem za těch 20 let prošli. K narozeninám chystáme také premiéru nové hry, kterou pro naše divadlo napsal režisér Petr Zelenka. Je to takřka náš dvorní autor a režisér. Jako divadelní autor a divadelní režisér u nás debutoval s inscenací Příběhy obyčejného šílenství, která se stala velmi úspěšnou také v zahraničí a podle své hry natočil i stejnojmenný film.  Od té doby pro Dejvické divadlo píše již potřetí. Další inscenaci nastuduje režisér Michal Vajdička a s největší pravděpodobností by to měla být hra Racek od Antona Pavloviče Čechova. Opakovat budeme samozřejmě i úspěšné hry ze sezon minulých.

Zmínila jste, že pracujete na výroční publikaci. Co si v ní čtenáři budou moci přečíst?

Budou si v ní moci prohlédnout průřez fotografií, které mapují dvacetiletou historii Dejvického divadla. Popisky pod fotografiemi budou koncipované poměrně netradičně – půjde většinou o úryvky vytažené z recenzí, článků, rozhovorů a podobně. Křest knihy proběhne na začátku listopadu v Písecké Bráně u příležitosti vernisáže výstavy „20 let Dejvického divadla", na které bude předveden průřez tvorby našich „dvorních" fotografů Hynka Glose, Aleny Hrbkové, Michaela Tomeše a dalších.

Vy jste ředitelkou Dejvického divadla od jeho vzniku. Na co za těch dvacet let nejraději vzpomínáte?

Při práci na té výroční publikaci zjišťuji, že spoustu věcí jsem už zapomněla, a přitom mívám často pocit, že to bylo včera. To je takový paradox. Jinak si ale samozřejmě vážím toho, že divadlo získalo čtyřikrát cenu Alfréda Radoka za divadlo roku. V souboru navíc není herec, který by nedostal osobní ocenění za svůj výkon. A je samozřejmě úžasné vidět v den předprodeje několikametrovou frontu u pokladny, to byl vždycky můj sen a s tímto snem jsem v Dejvickém divadle před dvaceti lety začínala. Co ale určitě vnímám jako nejpozitivnější fakt této dvacetileté éry, je to, že Dejvické divadlo pořád existuje. Prošlo si několika existenciálními krizemi, hlavně z hlediska financí. Naštěstí ale vždycky, když už jsme si mysleli, že je nejhůř, se objevil nějaký strážný anděl.

Myslíte tím sponzora?

Ano, například sponzora, ale nejen toho. Třeba v roce 2004, kdy jsme byli transformováni z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost a kdy už vůči nám neměla povinnost financování Praha 6 – stala se pouze spolufinancovatelem – se nám podařilo napojit se na grantový systém hlavního města Prahy a sehnat nového generálního partnera. Zároveň se objevil současný Generální partner divadla – ČSOB. V té době byly právě tyto dvě organizace těmi strážnými anděly.

Měla jste někdy chuť s ředitelováním seknout?

Mívám ji minimálně dvakrát do měsíce (smích). Myslím si ale, že to je pocit každého, kdo něco dělá naplno. Občas si říkám, že kdybych na začátku věděla, co to obnáší, tak se do toho nepouštím. Jsou chvíle, kdy máte pocit, že vám docházejí síly a je to všechno velký boj s větrnými mlýny, tím myslím hlavně s vnějšími podmínkami. Potom ale přijdete večer do divadla, kde je plno, lidé tleskají a jsou nadšení a řeknete si, že to přece jen má smysl.

Vidíte za těch dvacet let nějaký rozdíl v publiku Dejvického divadla?

Když jsme před dvaceti lety začínali, tak náš soubor tvořili mladí herci. Od toho se odvíjelo, že na představení chodili hlavně jejich vrstevníci. Postupně se ten věkový průměr zvyšoval a nyní se snažíme ubránit tomu, aby se z návštěvy našeho divadla nestala snobská záležitost. Aby člověk nepřišel v pondělí ráno do práce a v rámci dobrých mravů řekl, že byl v pátek v Dejvickém divadle. Přitom by mu bylo jedno, na co jde, s kým jde, ale šlo mu jen o to, že sehnal lístky. I proto dodnes pracujeme s Klubem mladého diváka, mají k nám slevy studenti, stále zachováváme také hromadné objednávky pro mimopražské, i když bychom hlediště zaplnili i bez nich.

Sezónu zahajují herci Dejvického divadla pravidelně na Lesních slavnostech divadla v Řevnicích, které se konají na konci srpna. Ani letos tomu není jinak. Není to pro herce trochu vytržení z divadelních prázdnin?

Je to trochu zásah do jejich volna, ale jelikož naši herci vystupují na slavnostech už od prvního ročníku, letos tedy posedmé, tak už s tím většinou dopředu počítají. Vystoupení v lese navíc přináší úplně jiný zážitek než v klasickém divadle, takže herci se na tato představení těší. Atmosféra prostředí je úplně jiná, také zaplněný lesní amfiteátr s osmi sty diváky je něco jiného než hlediště o sto padesáti místech.

Přesto ale vystupování v lese jistě přináší i značné nevýhody. Jakou byste označila za největší?

Zázemí, jako šatny, sociální zařízení a podobně, je velmi provizorní. Samotná cesta z hlediště do šatny je velmi krkolomná, herci často zakopnou o pařezy, klacky a tak… Důležitým faktorem každého představení je samozřejmě také počasí - herci jsou sice pod střechou, ale hlediště je otevřené, takže se vždycky modlíme, aby bylo hezky. Na druhou stranu velkou výhodou je také to, že do venkovního divadla mohou přijít i diváci se zdravotním hendikepem, kteří do normálního divadla nemohou. Jako třeba lidé s cystickou fibrózou, pro které jsou nebezpečné uzavřené prostory. Proto výtěžek z některého představení bývá občas věnován právě Klubu nemocných cystickou fibrózou a Ivan Trojan je mediální tváří tohoto klubu. Takže to vše má jistou souvislost.

Byli jste už nuceni nějaké venkovní představení zrušit kvůli počasí?

Naštěstí ne, protože i v dešti se diváci vydrží dívat, vytáhnou deštníky a pláštěnky… Což je úžasné, a také toto je pro herce velmi příjemný zážitek, který jim zděné divadlo nepřinese. Pamatuji si na jedno představení, kdy celý den pršelo, a přesně ve dvacet hodin, kdy začínáme hrát, přestalo. Tehdy nás informovali o pochodu mraků a předpovědi počasí i přímo z meteorologické stanice ruzyňského letiště.

Jak jste se před sedmi lety ke spolupráci s Lesními slavnostmi dostali?

Na začátku mne oslovil spolužák z gymnázia s tím, že v Řevnicích je krásné lesní divadlo a že by nebylo marné zkusit udělat něco podobného, jako Shakespearovské slavnosti na Pražském Hradě. Tak jsme to zkusili, i když je pochopitelné, že Shakespearovským slavnostem konkurovat nemůžeme. Bylo to ale docela kuriózní. Tehdy jsme měli jet na festival do Kanady, který byl však nakonec ze strany pořadatelů zrušen. Proto jsme místo na festival za oceánem vyrazili na lesní slavnosti do Řevnic. Herci si tehdy dělali legraci, že jak v Kanadě, tak i v Řevnicích jsou borovice, takže na tom nesejde – les jako les (smích).

Kdo je… MgA. Eva Kejkrtová Měřičková

Narodila se v Praze

Po absolutoriu  na pražské DAMU nastoupila v r. 1986 do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo) do oddělení náboru (dnes obchodní oddělení)

V r. 1987 nastoupila do Obvodního kulturního domu Praha 6 jako vedoucí nově otevřeného střediska Delta (dnes neexistuje)

V r. 1990 se stala ředitelkou Obvodního kulturního domu Praha 6, pod jehož hlavičkou založila v r. 1992 Dejvické divadlo jako jedno z devíti zařízení této organizace

Po postupném osamotnění či rušení jednotlivých zařízení se v r. 1997 celá organizace přejmenovala na Dejvické divadlo a v současné době zahrnuje pouze divadelní scénu a Dětský folklorní soubor Rosénka

V letech 2001 – 2008 působila jako pedagog na katedře produkce pražské DAMU

Je místopředsedkyní výboru Asociace profesionálních divadel ČR

Je vdaná, má dvě dcery Terezu a Magdalénu a vnučku Barboru

MICHAELA ROZŠAFNÁ

Vyšlo 1. září v příloze Pražského deníku Kulturák.

Autor: Redakce

3.9.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies