Česká veřejnost vás má za určitého alternativce, ať už jde o styl života, nebo o stravování. Čím myslíte, že to je?
V hlavách lidí často vznikají krátká spojení na základě zjednodušených informací z médií. Tak se chytají zvláštností. A tak na křtu vín v Botanické zahradě fotografové fotí hlavně moje bosé nohy. A protože novináře nenapadne, že třeba natáčím film a nechávám si růst dlouhé nehty (šlo o Pustinu), mohou si pak čtenáři místo zprávy o vínech číst o mých zanedbaných nohách. Je to legrace. Stačí, když člověk občas chodí bos nebo si zaplave v zimě v řece. Anebo jde na týden do tmy… Hned se mohou vyrojit úvahy o jeho duševní pohodě…

Co zvláštního ještě podnikáte, čeho se ostatní chytají?
Už 12 let chodím třikrát do roka po žhavých uhlících. Za celou dobu se stalo, že jsem měl jen jediný puchýř, který upozorňuje, že nějaký žár tam přece jen je… Záleží, z jaké úrovně vědomí to vnímáte. Z jedné je to přirozená schopnost, z jiné úrovně jde o něco nepochopitelného a nemožného.

foto z výstavy Voayer: Výstava skutečných nahých žen
V Praze se budou po tři dny vystavovat skutečné nahé ženy

Určitě podnikáte i nějaké stravovací experimenty.
Jednu dobu jsem hodně zkoumal půsty. Třeba 30 dnů jsem nejedl a pil jsem destilovanou vodu. Dočetl jsem se, že ji hojně pijí třeba Japonci. A hned je na světě zasvěcená debata, jestli to není jedovaté. Zajímavé je, že s teoriemi, které to odsuzují, přijdou většinou lidé, kteří to nikdy nevyzkoušeli. Jsem ten, kdo to jde zkoušet. Je dobré, když půst probíhá vědomě, nikoliv jako hladovka, ale i jako vědomí, že člověk přijímá energii jiným způsobem. Jsou lidé, kteří se dokážou vyživovat z prostoru, někdo tomu říká prána, někdo ze slunce, někdo z dechu. Jsou lidé, kteří jsou schopni žít s minimem stravy. S mnohem menším kalorickým vstupem, než se považuje za normální.

Jak se díváte na raw stravu?
Ano, to jsem taky před lety díky poučeným přátelům objevil. Chutná mi doteď, ale jím ji spíš v nejjednodušších podobách, například naklíčené klíčky, namočené mandle… Nepotřebuji z toho vyrábět ta jídla. Klidně si dám meruňku, jablko, nakrájenou kedlubnu. Mám rád čerstvou zeleninu i ovoce. Také jsem tři roky nejedl maso a nepil žádný alkohol. Zkoumal jsem ty pocity. Pak jsem zjistil, že mohu přijímat téměř cokoli, pokud je to svěží. Učím se nelpět na myšlenkových omezeních.

Podle mě jsou to v dnešní době běžné postupy, ale dokážu si představit, že mohou někoho šokovat.
Nejvíce alternativní asi je, že nekladu žádná myšlenková omezení. Netvořím si žádný myšlenkový systém, že se nesmí něco jíst nebo dělat. Zjišťuji sám v situacích, jestli mi to vyhovuje, a jak na to reaguje moje tělo. A to si sám pro sebe vyhodnocuji. Mám ve svém životě určité rytmy, kdy něco jím, nebo nejím. Nebo jen piju džusy nebo zelený čaj. To probíhá samo a nemůžu to ani předem vědět. Samo to vyplyne. Už znám tolik teorií, které mají svou logiku, všechno přinese změnu, ale přestal jsem postupně lpět na představách o myšlenkových restrikcích. Prostě někteří lidé prosperují, i když dělají to, co jiní odsuzují. Dobrá nálada a duševní pohoda je pro mě důležitější, než cokoliv jiného.

Tereza Vilišová
Tereza Vilišová: Nemůžu přestat věřit

Na internetu je velice populární váš návod na život ve 24 bodech. Anticenu Bludný balvan jste dostal právě za ně, to snad ne?
Ano, internet je vtipný zdroj. Žádný takový návod na život jsem nevytvořil ani nešířil. Ani nevím, kdo to vlastně sepsal… Přišlo mi to mailem, jednou jsem to přelétl a zjistil, že neobsahuje věci, se kterými bych úplně nesouhlasil, nicméně je to zjednodušení, já bych to vykládal asi mnohem pomaleji, důkladněji a pozvolna. Nejsem na hesla a návody… V dnešní době internetu můžete přisoudit komukoliv cokoliv. Například já nikdy neměl profil na Facebooku a několik jich tam je.

Myslím si, že tu anticenu jsem dostal za tři rady z jednoho rozhovoru: nepoužívat opalovací krém, také jsem řekl, že není nutné jíst třikrát denně, a pořídil jsem si separační záchod, který se nesplachuje vodou. Musel jsem se smát a nechápu, co na tom komu vadí. Hlavně už se dnes upouští od opalovacích krémů. Nadměrná ochrana škodí a nedochází ke tvorbě vitaminu D. Tak jsem zvědavý, jestli se mi někdo omluví. Také se na univerzitě učí o prospěšnosti půstu.

Zdroj: Youtube

Založil jste improvizační soubor Vizita, který funguje pod Divadlem Archa. Jde při Čtyřech dohodách ještě improvizovat?
Já nemám scénář na papíře. Je to jen v hlavě a můžu to obměňovat. Probíhá dlouhodobé proměňování, kdy přestavuji jednotlivé dohody. Vykládám je jinak. Třetí dohodu domněnky, vykládám přes partnerské vztahy, čemuž tak dřív nebylo. Hledám nějaký model, který bude do hloubky srozumitelný a pochopitelný. Někdy už je to určité vysvětlování energicky vyčerpané a potřebuje obměnit. Dlouhodobě škrtnu a vynechám nějakou pasáž.

V představení nazvaném Čtyři dohody (na snímku) Jaroslav Dušek uhrančivě čerpá ze staré moudrosti Toltéků z knihy dona Miguela Ruize.Zdroj: DENÍK/ Václav Pancer

Čtyři dohody jsou jedním z nejúspěšnějších představení v Česku, dost obtížně se na ně divák dostane. O čem je ta pátá?
Pátá dohoda je logickým vyústěním těch čtyř. Je tak silné, ačkoliv jsou čtyři přijatelné, tak ta pátá jim vrtá hlavou. Nabízí vykročení mimo myšlenkový systém a není tak stravitelná.

Zpěvák Radek Banga poskytl 2. června v Praze rozhovor Deníku.
Radek Banga: Když cítím, že je správné třísknout do stolu, udělám to

Velký úspěch slaví seriál Pustina. Proč jste si vybral zrovna tuhle roli. V poslední době většinu odmítáte.
Ozvala se mi manželka režiséra, já jsem si to přečetl, původně jsem měl v tu dobu jet někam na Bali, nejdříve jsem to odmítl, protože natáčení mělo probíhat půl roku. Režisér Ivan Zachariáš měl představu, že bych postavu Karla měl hrát já. Prošel jsem kamerovkami, Američani z HBO mě odsouhlasili a nakonec jsme se domluvili. Ivan a scenárista Štěpán Hulík jsou pevní, ale jemní, což mi ladí.

A jaké máte v kultuře plány do budoucna?
Měl bych v září točit film. Bude to snímek o Pepíkovi Formánkovi z protialkoholní léčebny, kdy se léčil ze závislosti. Měl bych hrát jednoho z těch léčených, podivína. Jinak jsem většinu věcí poodmítal. Hodně se jich vyrojilo po Pustině, měl jsem hrát různě vyšinuté figury. Já ale neumím vytvářet věci narychlo. Aby se někdo ozval a za 14 dní se začalo točit. Pak se vlastně ještě chystá jeden film, který vzniká pomalu, pozvolna, klidně… Ale ten bude asi až příští rok. U takových věcí mě baví být. V divadle hraju staré kusy. Možná časem připravím i nové představení, ale o tom ještě nechci nic říkat.

Váš otec patří k nejstarším členům Semaforu. Určitě vás to v dětství ovlivnilo.
Ano. Chodil jsem na zkoušky do Semaforu a odtud pramení moje záliba ve zkoušení inscenací. Proto mám asi i rád improvizované divadlo. Líbí se mi ta atmosféra vznikání, líbila se mi ta variabilita a ty možnosti. Bavilo mě to mnohem více než secvičené kusy.

Hradiště v rámci programu 43. Letní filmové školy navštívil také Jan Svěrák.
Jan Svěrák: Jeden z mých prvních filmů byl o černochovi na Moravě

Dovolenou rád trávíte v Chorvatsku. Jezdíte tam i s handicapovanými dětmi z Rolničky.
S Rolničkou spolupracuji již dlouho, ale do Nerezine na Mali Lošinj jezdíme zhruba sedm let. Myslím, že jsme tu byli pětkrát. V životě si to nastavuji tak, abych vše, co dělám, dělal rád a aby mě to bavilo. Dovolenou mám průběžně, jen někdy je na delší čas přerušovaná povinnostmi. V Chorvatsku je důležitá ranní porada u kávy. Dle počasí a naladění rozhodneme, co budeme dělat. Někdy hrajeme tenis, jindy jedeme na loď, plaveme v moři. Jednou za celý pobyt strávíme den na výletě na velké lodi, kde jsme všichni spolu s dalšími účastníky, kterými jsou Spolurádi a různé rodiny s různými dětmi. Bývá nás dohromady tak šedesát.

Mám tohle setkání moc rád. Je to velmi ozdravné s nimi trávit čas. Tihle lidé jsou přímí, otevření, krásně komunikují. Nemají v sobě strategie a předsudky. Vše srdečně sdělují. Je to stále rostoucí společenství, ke kterému se postupně spontánně připojují další. Je to forma jemné akce, která tiše sílí.

Jaroslav Dušek na dovolené v Nerezine v Chorvatsku.Zdroj: Foto: Deník/Hana Langrová

***

Jaroslav Dušek

DIVADLO
Čtyři dohody
Pátá dohoda
Malá vizita
improvizační divadlo Vizita

FILM
1989 Pražská pětka
1990 Vrať se do hrobu!
1991 Kouř
1997 Prokop Diviš
1999 Pelíšky, Konec sezóny
2000 Musíme si pomáhat
2001 Divoké včely
2003 Mazaný Filip, Pupendo, Želary
2004 Horem pádem, Choking Hazard
2005 Doblba!, Šílení
2006 Na cestě po Libanonu
2009 Operace Dunaj
2011 Odcházení

TELEVIZE
2004 O Kanafáskovi (animovaný)
2016 Pustina (TV seriál)