VYBERTE SI REGION

Fascinují mě osudy Jindřichových žen, říká Olga Šubrtová

Český Krumlov /ROZHOVOR/ - S Olgou Šubrtovou, dramaturgyní Jihočeského divadla a spoluautorkou komedie Chudák král(em) o tom, proč je hra na točně již devět let vyprodaná… Říká mu Jindro. Je to její veliká láska už od dětství. Možná i proto je komedie Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em) tak úspěšná. Před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově se hraje již devět let a pokaždé je vyprodáno, což platí i pro letošní srpen, kdy na točně řádí Oldřich Vízner a spol. do soboty 17. srpna.

14.8.2013
SDÍLEJ:

Olga Šubrtová, dramaturgyně Jihočeského divadla, spoluautorka komedie Ženy Jindřicha VIII., která je již devět let před otáčivým hledištěm v Krumlově pokaždé vyprodaná.Foto: Petr Hasal

Hru napsala společně s Martinem Glaserem, šéfem činohry Jihočeského divadla. „Bylo to tenkrát autorsky naše nejšťastnější období," říká dramaturgyně Olga Šubrtová.

Jeden divák napsal, že v této komedii je spousta smíchu 
a spousta něhy. Co z toho v ní, viděno vašema očima, převažuje?
Rozhodně smích. A jsem ráda, že diváci něhu vidí, protože jsme se ji tam snažili dostat. Je tam speciálně v poloze Jane Seymourové, kterou hraje Dana Verzichová. Je hezké, když se smích a něha namíchá.

Byl to záměr, předpokládám.
Určitě, ale víc jsme chtěli dravost, akčnost, dynamičnost a smích.

Text jste napsali společně 
s Martinem Glaserem. Kolikátá vaše autorská hra to je?
Druhá. Bylo to po Třech mušketýrech a těsně po Jindřichovi jsme psali Muže sedmi sester. Jindřich a Muž sedmi sester vznikaly v našem nejšťastnějším autorském období, považuji je za naše dvě nejlepší hry.

Obě jsou dodnes vyprodané.
To také o něčem svědčí. Asi to bylo tenkrát nabité období. To prostě přijde, že se vám hodně daří. A většinou se vám v umění nejvíc daří, když se vám v životě něco kazí, prožíváte bolesti, trápení a kotrmelce, což jsem tenkrát měla. Člověk se pak do práce vrhne a něhu, o které jste mluvil, dá tam.

Tři mušketýři, Jindřich VIII., Robin Hood, Dekameron. Skoro se zdá, že napsat hru pro otáčivé hlediště už je pro vás rutina.
Krumlov je pořád nový. Říct: Už umím Krumlov by byla nestoudná pýcha, protože člověk neustále zjišťuje, že ještě pořád tam může zkoušet nové věci, ne všechno má vychytané. Tři mušketýři, to jsme byli Krumlovem nepopsaní. Vlítli jsme do nich 
s mladickou nabitostí a uplacírovali tam všechno, co nás napadlo. To je takový třeštivý gejzír nápadů, kdežto u Jindřicha jsme to už stavěli.

Komedie Ženy Jindřicha VIII., kterou má na repertoáru činohra Jihočeského divadla, je již devět let před otáčivým hledištěm v Krumlově pokaždé vyprodaná.  Na snímku Oldřich Vízner.Když se řekne Píšeme spolu, znamená to, že každý z vás píše sám a pak nastane syntéza?
Nene. Třeba větší část Mušketýrů jsme psali opravdu spolu, že jsme seděli, popíjeli čajíček, povídali si 
a pak psali. To byl ten prskavkový styl, že píšete, blbnete a řehtáte se u toho. 
U Jindřicha jsme si určité pasáže rozdělili. Vystavěli jsme scénosled a pak jsme si třeba řekli, že já napíšu, jak se probouzí Jindra na zámku, a Martin napíše, jak se král probouzí v hospodě. Tento způsob psaní nám zůstal.

Máte místo, kde rádi píšete?
Místa jsme střídali. Třeba Jindřicha jsme psali pár dní 
i na Žumberku. Pronajali jsme si v penzionu dva pokojíčky, abychom zmizeli z dosahu. Koncentrovanou práci, kdy musíte být opravdu spolu, jsme dělali v Ktiši, na Šumavě, něco doma.

Proč po Mušketýrech padla volba právě na komedii z anglické historie?
Jindřich je moje velikánská láska. Mě od dětství šíleně fascinovaly osudy těch žen, měla jsem o nich strašně moc načteno. Tetička mi ještě v době, kdy jsem jako malá holka neuměla anglicky, překládala historické knížky. Tohle období mě hrozně bralo. Tak jsem navrhla, abychom to zkusili. Povídáním jsme došli k tomu, že je 
v těch osudech strašná spousta materiálu, ale že to chce generální nápad. A napadl nás princip dvojníků. To nese tak nepřeberné množství komediálního potenciálu, že jsme si řekli, že je to velmi šťastný nápad. A protože Jindřich byl umanutý, aby měl dědice, vymysleli jsme hospodského, který má spoustu kluků… Děti, ženy, chudý, bohatý, mocný, ubohý, s tím jsme se neuvěřitelně vyřádili.

Jak dlouho jste autorsky řádili?
Ve srovnání s ostatními hrami poměrně dlouho, rok, bylo asi sedm verzí. Hezky to říkal Jiří Ornest: Potřebuju, abych měl předlohu. Mám ji jako prádelní šňůru, na kterou věším prádlo. Ale my jsme ji u Jindřicha neměli. Měli jsme jen historická fakta, takže jsme tu prádelní šňůru museli utkat.

Komedie Ženy Jindřicha VIII., kterou má na repertoáru činohra Jihočeského divadla, je již devět let před otáčivým hledištěm v Krumlově pokaždé vyprodaná.Která pasáž vám dala zabrat?
Nejtěžší je vždycky závěrečné rozuzlení. Aby to mělo pointu, aby se nitky spojily.

Oldřicha Víznera jste v titulní roli viděli od začátku?
Prvně jsme ho tam neviděli, protože jeho fyzis je jiná, než byla Jindřichova. Nejdřív jsme si říkali, že by bylo dobré najít herce, který by typově odpovídal. Ale jestli lidé sledovali Tudorovce, tak viděli, že tvůrci se 
s tím opravdu příliš netrápí, protože herec, který tam hrál Jindřicha, mu není podobný ani vzdáleně. Náš tehdejší šéf Ivo Krobot říkal, ať se na to vykašleme a hledáme někoho, kdo roli naplní svým kouzlem a charismatem, vynikajícího herce pro roli toho Jindry. Řekl: Zkuste Oldu Víznera, jemu se hra líbila, domluvili jsme se a za ta léta jsme se i trochu spřátelili, protože kromě toho, že je výborný herec, tak je i mimořádně příjemný člověk.

Baví ho role i po devíti letech?
Určitě. Vždycky říká, že se těší, tak já mu věřím (úsměv).

Hra je na repertoáru dlouho. Děláte nějaké úpravy?
V drobnostech. Základ zůstal, záměrně jsme nic neměnili. Ale jak to herce čím dál víc baví, tak si vymýšlí svoje věci. Třeba Tomáš Drápela, který hraje nejstaršího syna hospodských, udělal z té roličky opravdu nádhernou roli. Je tam obrovský Tomášův vklad, jeho vtipy, které jsme vzali do hry. Podobně jako Martin Kubačák, Rochefort 
v Mušketýrech: ti kluci mají dar vtipu a osobního kouzla. Ale určitě i Věra Hlaváčková, Olda Vízner a Roman Nevěčný tam dodávali své věci.

Reakcí domácího i zahraničního publika máte za devět let asi hodně. Vytane vám nějaká, která vás zasáhla silně?
Já si tyhle věci většinou nepamatuju ani si je neschovávám, ale čirou náhodou byla manželova kolegyně na včerejším představení (úterý – pozn.red.) a dnes ráno mi manžel ukazoval u snídaně esemesku, ve které doslova stálo: „Tak jsem se nasmála. Tohle bylo snad nejhezčí divadlo, které jsem v životě viděla." Tahle paní mi rozsvítila den. A když tam jsem, radost publika cítím: jak se lidé baví, jak jsou šťastní. Pak máte radost, že jste se na tom mohl podílet.

Komedie Ženy Jindřicha VIII., kterou má na repertoáru činohra Jihočeského divadla, je již devět let před otáčivým hledištěm v Krumlově pokaždé vyprodaná. Na snímku Oldřich Vízner a Dana Verzichová.

A pobavíte se ještě někdy vy sama?
Pobavím se, když herci dělají něco trošku jinak, nebo mě strhne radost z publika, tak se taky usměju. Ale že bych se řezala smíchy nad věcmi, které znám devět let, to nejde (smích).

Mimochodem, jak se vyvíjí psí role?
To je smutné. To byl Janek, pejsek Tomáše Drápely, a ten bohužel umřel. Teď máme náhradníka, pejska kolegyně inspicientky Markéty Vejdovcové. A snaží se, 
i když Janek je nenapodobitelný, to byla naše psí hvězda, jeho kreace mnohdy přebily 
i pana Víznera (úsměv). Tomáš a Janek na sebe byli úžasně naladění, byla vidět symbióza těch dvou.

V čem podle vás spočívá tak velký úspěch této komedie?
Řeknu neskromně, že se nám ji s Martinem povedlo dobře napsat. Martin ji brilantně zrežíroval, hezky jsme ji obsadili a neustále rozkvétající herecké výkony přispívají obrovskou měrou k tomu, že je divácky oblíbená. To je spojení šťastných věcí: text, obsazení, režie a i radost herců z práce samotné. Bylo vidět už při zkoušení, že je to baví, a pak to baví i diváky. Ve chvíli – želbohu jsem to taky zažila – že herce práce příliš netěší, se energie přenáší do inscenace i diváckého přijetí. Kdo chce zapalovat, musí hořet, a kdo chce dělat radost, musí ji mít sám. To platí stoprocentně.

Činohra Jihočeského divadla uvádí na krumlovské točně lidovou komedii Král duchů a Třeštil.Platí to i pro letošní premiéru Krále duchů a Třeštila? Na tiskové konferenci jste hru chválila podobně jako Jindřicha: dvojnický princip, komediální potenciál… Ale příští rok již na repertoáru nebude. Proč tato hra propadla?
Já nevím, jestli se dá takhle krutě říct, že propadla…

…kdyby nepropadla, vrátí se příští rok na repertoár, ne?
Řekněme, že neměla takový divácký ohlas, jaký jsme čekali. Je to velkou mírou dané tím, že jsme možná naplánovali moc repríz. A hodně to souvisí s nešťastným obdobím, kdy měla premiéru. Protože před ní byly povodně a podmínky, ve kterých kolegové zkoušeli, byly na hranici snesitelnosti: déšť, zima. Lidé měli v tu dobu jiné starosti, než že by chtěli jít na Třeštila do Českého Krumlova – vylévali sklepy. Neříkám, že je to jenom z toho důvodu, ale podepsalo se to, bohužel, strašně.

Tak proč nebude příští rok repríza? Povodně snad znovu nepřijdou.
Protože čísla jsou špatná.

Tak pošlete na závěr pozitivní vzkaz: co bude hlavní činoherní lákadlo na točně příští sezonu?
Obnovíme Tři mušketýry, kde poměrně zásadně sáhneme do obsazení a přeobsadíme i hlavní role, bude to skutečně obnovená premiéra, nebude to oprášený starý titul. Chtěli bychom zopakovat Jindřicha VIII., který je teď beznadějně vyprodaný, zájem je pořád veliký. A vracíme po čase Sluhu dvou pánů, také mimořádně úspěšnou a hodně divácky oblíbenou inscenaci, ve které exceluje zmiňovaný Tomáš Drápela a kterou režíroval Jiří Menzel.

Autor: Václav Koblenc

14.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies