Festival Malá inventura: dojde na tanec i řeči u vaření

Například v úterý od 18 hodin ve Veletržním paláci a tamním Studiu Hrdinů nabídne titul, který lze klidně doporučit každému (a ženám zvlášť): Mileniny recepty. Nejde o žádnou kuchařskou zábavu, ale o skutečné osudy Mileny Jesenské a Honzy Krejcarové, které se staly výchozím materiálem dialogu dvou žen, matky a dcery rekapitulující svůj život v kuchyni. Jejich příběhy jsou plné protikladů, stejně jako jejich charaktery. Očekávat lze tedy tak trochu jiné „řeči u vaření", než jsme z televize zvyklí.

Úplně jiné divadlo pak od devíti večer nabídne žižkovský Ponec. Inscenace Flashed By je sólovým představením kmenové tanečnice souboru NaNohach Ley Švejdové (autorkou konceptu je pak Lenka Flora která se po 15 letech práce a tvorby v zahraničí vrátila do Česka). Očekávat tak lze to nejlepší ze současného tanečního divadla.

A tančit se bude večer též v přízemí Veletržního paláce a tamním „hnízdě", kde hraje pionýr české elektroswingové scény DJ Mackie Messer.

Tři otázky pro dramaturga Jiřího Vydru

Na otázky Pražského deníku odpovídá účastník Malé inventury Jiří Vydra, ředitel, dramaturg a kastelán kulturního imaginária Valdštejnská lodžie v Jičíně.

Pokolikáté se účastníte Malé inventury a jaký máte největší zážitek z dosavadního průběhu festivalu?

Nemýlím-li se, tak asi podeváté nebo podesáté… Zaujaly mě především výtvarné prvky v představeních Koupelny II. a Mission.

Na co byste pozval diváky Malé inventury dnes? A proč?

Zajímá mě představení dua Miltnerová Komárek Flashback. Krom toho, že mě předchozí projekty vždy zaujaly, je toto představení inspirováno barokní estetikou. Vzhledem k tomu, že pořádám divadelní projekty v barokní památce, jsem na uchopení tohoto tématu velice zvědav.

V čem pokládáte za zásadní existenci a fungování nového divadla?

Alternativní divadlo nebo chcete-li nové divadlo je formou scénického umění, která na divadelní svět pohlíží jinak. Oproti činoherním a dalším klasickým odvětvím se zaměřuje spíš na náznaky, obrazy a představivost. Tento princip považuji za zásadní jak jako divák, tak jako dramaturg, který se už dlouhá léta věnuje projektům v nedivadelních prostorech. Pro mne osobně je v tomto oboru zásadní využívání divákovy imaginace a stavění na jeho emocích. Nové divadlo je o hledání. Hledání umělců nové formy, či pojetí a zároveň hledání diváka toho, co ho opravdu naplní a umělecky uspokojí.