VYBERTE SI REGION

Z postavy feldkuráta Katze se dá ještě něco vykutat

Praha - Podruhé ve svém životě se herec Ladislav Frej setká na jevišti se Švejkem. Poprvé měl tu čest před zhruba třiceti lety v Divadle S. K. Neumanna, letos na podzim se tak stane v Divadle Hybernia.

15.7.2008
SDÍLEJ:

Ladislav FrejFoto: DENÍK/Grzegorz Klatka

Zatímco tehdy ztvárňoval nadporučíka Lukáše, teď bude hrát feldkuráta Katze. „K oběma mám veskrze kladný vztah. A co pak teprve ke Švejkovi!“ prohlásil Frej. „Když nám o něm na první zkoušce režisér inscenace Václav Postránecký předčítal, zazněl i názor, že Švejk je Sancho Panza bez Quijota. Osobně si myslím, že oním Quijotem, i když trošku netradičním, je napřed právě feldkurát Katz a později Lukáš. Zejména jemu Švejk připravuje všechny ty „hody“, které vždycky končí malérem. Lukáš, místo aby se postupně zoceloval, reaguje pokaždé stejně – vždycky se zhroutí, vynadá mu a chce mu nafackovat. Zrovna vřelý vztah tedy ke Švejkovi nechová. Mám pocit, že jenom v jednom případě je spokojený s tím, co Švejk udělá – to když mu pomůže zbavit se nenadálé ženské návštěvy. Ale možná se mýlím, musím si Švejka znovu osvěžit. Stojí to za to.“

Z vašeho vyprávění by se mohlo zdát, že máte k Lukášovi blíž. Možná se pro něj i více hodíte…

Ale ne, já už mám na Lukáše „nalítáno“. Lukáš je ještě mladý chlap, tomu je kolem třiceti. Obecně je, a to nejenom na něj, posunutý pohled. Když si uvědomíte, že Jaroslav Hašek umřel v devětatřiceti letech, byl generačním druhem těchto svých postav. Podle své letory a svého věkového ustrojení je také napsal.

Nejde ani tak o věk. Na feldkuráta Katze, proslulého svými pitkami a řvaním na vojáky, mi prostě připadáte noblesní.

Vy víte, jaký Katz je? Já to ještě v tuhle chvíli nevím. Zakládám si na tom, že ke každé figuře, do které jsem obsazený, přistupuju do první zkoušky úplně od nuly.

No vidíte, za všechno může Katzův předobraz z filmu Karla Steklého Dobrý voják Švejk.

No právě… Chvíli jsem taky váhal, když mi Venca Postránecký zatelefonoval a oznámil mi, že by chtěl, abych postavu Katze vzal. Říkal jsem si – tak doprčic, jít hrát Katze po Kopejdovi (pozn. Miloš Kopecký), to je trošku drzost! Pak jsem si ale uvědomil, že to s tím Katzem není tak jednostranné a jednoduché, že se z něj dá určitě vykutat ještě něco jiného, než jen ono řvaní a flámování… A navíc, ač se to třeba někomu nezdá, tak mám strašně rád srandu. Jsem schopný vyřádit se v komedii stejně jako v tragédii. Nejsem přítelem zaškatulkování se do jednoho žánru, do jednoho typu postav, které jsou tak viděné a vnímané okolím v reálu – vůbec o ničem to nevypovídá. Třeba když jsem hrál v Nemocnici na kraji města mladšího Sovu, příznivci všech těchto naseriálů, jak jim říkám, mě měli za alkoholika. Vždycky jsou prostě ochotni uvěřit tomu, že představitel figury se s ní ztotožňuje, že má stejné charakterové a povahové rysy. Ale to je obecně známá věc, o které není ani potřeba mluvit.

Ještě než se do příprav Švejka v Divadle Hybernia pustíte, odbudete si pracovní léto – donedávna jste vystupoval coby Brabantio v inscenaci Othella v rámci Letních shakespearovských slavností, teď ještě vystupujete v inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové, která je na programu Léta hereckých osobností…

Kromě toho ještě dojíždím do Bratislavy točit seriál Mesto tieňov, inspirovaný opravdovými trestnými činy. Jde o zakázku televize Nova. U nás se natáčí a bude se vysílat pod názvem Kriminálka Anděl. Převážnou část tak trávím v pitevně, protože u jisté mordparty, která rámuje všech patnáct kriminálních příběhů, dělám patologa.

Kdy tedy herci nabírají síly, když i v létě hodně pracují a v září jim začíná divadelní sezona?

S relaxací je to složitější, ale vždycky si na ni prostor vyhradím. Tentokrát ale nebudu odpočívat úplně v tom pravém slova smyslu, protože budu během svého volna absolvovat menší operaci – půjdu si nechat rozřezat dlaň. Trpím na Dupuytrenovu kontrakturu, tedy zkracování či svraštění vaziva.

Evidentně jste v lékařských názvech zběhlý.

To proto, že jsem na vinohradské plastice, kde mi budou tento nenáročný zákrok dělat už potřetí, štamgast. Limitovat mě bude jedině v tom, že se nebudu moct čtrnáct dní koupat, což cítím jako újmu.

Objevíte se coby doktor Sova i v nejnovějších dílech Nemocnice na kraji města?

Velice okrajově. Absolvoval jsem jenom asi sedm natáčecích dnů, během nichž jsem se potkal hlavně s Eliškou Balzerovou, mojí bývalou seriálovou ženou. Abych řekl pravdu, vlastně ani nevím, o čem ta nová Nemocnice je.

Koncem června jsem vás viděla ve vinohradském divadle, kde jste byl svědkem vyhlašování ankety České televize Hvězda mého srdce. Měl jste představu, kdo by jí mohl být?

Určitě Vláďa Menšík. Ale upřímně řečeno, myslím si – a doufám si tvrdit za převážnou většinu mých kolegů – že tento druh anket je nespravedlivý. Mým idolem byl například odjakživa Karel Höger, který se vůbec neobjevil na předních místech, což považuju přinejmenším za divné. A na mysl mi přichází spousta dalších, výborných herců, o kterých dnes ani pes neštěkne. Ale to už je osud našeho řemesla, které – jak se před nedávnem vyjádřila jedna historička českého filmu v rádiu – je natolik efemérní, že je nelze spravedlivě porovnat. Na našem povolání je nejkrásnější, když na nás lidé vzpomínají. A to je hluboká pravda, protože představte si, že se sejde parta herců, kteří si o svých kolezích a dobrých představeních vyprávějí. Vždycky najdou alespoň jedno, které všichni znají do detailů a obdivují výkon hlavního představitele. Právě to je na tom vzácné, protože kdysi, když jsme ještě byli s manželkou Věrou v libeňském divadle a zkoušeli jsme tam s Otomarem Krejčou, tak nám říkal zajímavé věci. Třeba, že herectví není o sebevystrkování, ale o tom, že herec je listonoš, který své postavě doručuje psaní a uchází se o její milost, o její přízeň.

Vás některá postava na milost vzala?

Troufám si tvrdit, že několik málo jich bylo. Ale možná to byl jenom vlastní pocit, který taky není směrodatný. Vždycky jsme byli od našich učitelů a vzorů varováni, že když si budeme myslet – ‚hergot, já jsem to dneska zahrál‘ – že je to mylné, špatné. Protože nejlíp herec hraje, když o tom neví, když je unavený a hladový, jako když jde judista na tatami. V té chvíli využívá síly nepřítele. Ne že by pro mě byla jakákoliv figura nepřítelem, spíš by jím mohlo být publikum – ale jenom v tom smyslu, že vás za ta léta, kdy na vás denně kouká osm set párů očí, pěkně vycucá, vyžere vám mozek a duši… Ale nestěžuju si, tohle povolání jsem si vybral. Jeho negativům pak musím čelit v soukromí, v rodinném životě.

Autor: Gabriela Kováříková

15.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

Klub Kanál dostal "trest" za rvačky. V lednu musí zavřít

Písek – Dance club Kanál v Chelčického ulici v Písku bude mít po celý leden zavřeno. Rada města schválila stejně jako před rokem u nedalekého podniku La Noche odejmutí výjimky prodlužující provozní dobu. Důvodem byly rvačky, ke kterým zde letos došlo. „Musíme měřit všem stejně," podotkl místostarosta Písku Jiří Hořánek.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies