VYBERTE SI REGION

Herec Ondřej Veselý: Na Palmovce po povodních zkoušíme s fukarem

Praha /ROZHOVOR/ - Jihočech, který má štěstí na Pražany. I tak by se dala popsat herecká cesta Ondřeje Veselého, který je už třináctým rokem spokojeným členem Jihočeského divadla. Před několika lety si ho v Českých Budějovicích vyhlédl umělecký šéf pražského Divadla Na zábradlí, minulý rok pak pro změnu ředitel Divadla pod Palmovkou. Na zábradlí nyní Veselý pouze dohrává, pod Palmovkou se chystá na svou první premiéru.

22.10.2013
SDÍLEJ:

UŽ V ŠESTI LETECH VYHRÁL KONKURZ na dětskou roli v seriálu Moře začíná za vsí. Ondřeji Veselému však tehdy hraní nic neříkalo a byl smutný, že má zkažené prázdniny. Na snímku z Jihočeského divadla.Foto: Deník

Paradoxně zrovna v době, kdy je divadlo kvůli škodám po povodni mimo provoz a kdy musí celý soubor snášet úděl takřka kočovného divadla. Nabízí se otázka, kdy Ondřej Veselý, mimo jiné známý z populárního seriálu Vyprávěj, přejde do Prahy natrvalo. Ano, ptá se ho na to skoro každý, dvoumetrový herec však věří, že své milované jižní Čechy nebude muset kvůli práci v Praze opustit nikdy.

Hrajete v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v pražském Divadle Na zábradlí a od letošní sezóny nově také v Divadle pod Palmovkou. Kde jste „doma"?

Stálé angažmá mám pořád v Českých Budějovicích, kde jsem už čtrnáctým rokem. Tam si mě před dvěma lety vyhlédl režisér David Czesany a vzal mě na půl úvazku do Divadla Na zábradlí. Odtamtud jsem odešel a nyní už jen dohrávám několik představení. V Divadle pod Palmovkou jsem od léta na hostování, uvidíme, jak to bude dál.

V Divadle Na zábradlí je od letošní sezóny nové vedení, bylo to důvodem vašeho odchodu?

Odešel jsem už dřív, protože jsem byl nucen se rozhodnout, jestli zůstanu v Budějovicích, nebo půjdu natrvalo do Prahy. David Czesany na mě v podstatě dva roky čekal, pořád jsem se nemohl rozhodnout a už se to nedalo skloubit. Nakonec jsem dal přednost Budějovicím, protože k tamnímu divadlu mám blízko a je mi tam dobře. Beru to jako správné rozhodnutí i proto, že David Czesany teď z Divadla Na zábradlí odešel.

Místo toho si vás vyhlédl režisér Michal Lang, který je novým ředitelem Divadla pod Palmovkou.

Je to podobná anabáze, i s ním jsem dělal v Jihočeském divadle několik her, stejně jako předtím s Davidem Czesanym. Nyní mě vzal pod Palmovku na hostování a zatím se domlouváme na dalších podmínkách. Zatím ale nejsem rozhodnutý, jestli tady zůstanu, Budějovice se mi opouštět nechce.

To už je druhá nabídka k pražskému angažmá. Co vás v jižních Čechách tolik drží?

Mám tam rodinu, přítelkyni, zázemí a mnohá přátelství, která jsem si za třináct let vybudoval. Najít dobré přátele není jednoduché, a také proto by se mi Budějovice těžko opouštěly. Pořád se snažím skloubit práci v Praze s životem v Budějovicích. Vždycky jsem to tak dělal, jsem zvyklý dojíždět. Dokonce jsem nějaký čas hostoval i v divadlech v Ostravě a v Brně…

Jaké jsou hlavní plusy a minusy oblastního divadla oproti pražským scénám?

Za třináct let, co jsem v Jihočeském divadle, jsem se setkal se stejně kvalitními režiséry jako v Praze  - za všechno mluví David Czesany a Michal Lang, kteří v Jihočeském divadle hostovali a posléze mě a další kolegy do pražských divadel vzali. Neskromně říkám, že si myslím, že Jihočeské divadlo je jedním z nejlepších oblastních divadel u nás, které dokáže pražským scénám konkurovat. Pozitivní je tam ta blízkost a přátelství  - i proto, že mám v souboru několik kamarádů, se mi nechce odcházet. Jistá nevýhoda je, že na oblastním divadle musí herec odehrát všechny žánry, každou roli… Těžko se u něj hledá styl, zatímco v Praze, kde je divadel nespočet, se může každé specializovat na jiný žánr. Na druhou stranu mám možnost zahrát si v Budějovicích takové hry, o které bych třeba Na zábradlí ani nezavadil.

V jakém takovém nepředvídatelném představení jste například hrál?

Nikdy bych nečekal, že budu hrát Pavla Malinu v Petrolejových lampách. To bylo asi nejzvláštnější zkoušení, jaké jsem v životě zažil, a v lecčems bylo ve výsledku i nejpříjemnější. Představení se velmi povedlo a je stále úspěšné. Jiným takovým představením je Divotvorný hrnec, ve kterém jsem hrál už před patnácti lety a v obnovené premiéře pak znovu letos v létě na točně v Českém Krumlově. S kolegyní Radkou Fišarovou jsme se smáli, že tehdy jsme si zpívali „Chodili spolu z čisté lásky" a teď už si zpíváme písničku Pětatřicátníci (smích).

Je docela paradox, že jste do Divadla pod Palmovkou přišel zrovna v době, kdy se vzpamatovává z červnové povodně. Jak to tam teď vypadá?

Na jevišti to vlastně vypadá pořád stejně, protože byla vyplavená pouze spodní část budovy, kde jsou sklepy a vzduchotechnika. Jediný problém je, že tam není teplo. Místo toho nám k jevišti umístili obrovský fukar, který fouká teplý vzduch, abychom vůbec mohli zkoušet. No a všechna představení se musejí odehrávat na jiných pražských scénách a také se s nimi bude dost vyjíždět na zájezdy. Novou inscenaci Krvavá svatba, kde hraji roli Leonarda, odehrajeme nejprve v Děčíně, v Praze máme premiéru v Divadle v Dlouhé a první reprízu ve Švandově divadle. Potom se uvidí, protože Divadlo pod Palmovkou nebude určitě fungovat celou sezonu.

To není úplně jednoduchá situace, jaká je v souboru atmosféra?

Asi to bude náročné, nikdy jsem nic podobného nezažil. Jak na situaci reagují ostatní herci, nedokážu přesně popsat, protože s nimi moc do styku nepřicházím. Všichni se ale snaží být milí, vědí, že se to musí nějak překonat, ačkoli to asi musí být šílené a to nejen pro herce, ale i pro lidi kolem jako jsou technici a podobně, kteří zničehonic ze dne na den přišli o práci.

Diváci vás znají také z oblíbeného televizního seriálu Vyprávěj, reagují na vás lidi na ulici jako na postavu Jaroslava France?

Je to takové zvláštní, protože o Budějovicích se říká, že jsou spíš než město velká vesnice, ve které se všichni znají. Takže tam mě každý znal i před tím, že jsem hrál ve Vyprávěj. Samozřejmě se ale stává, že mě lidi poznávají i někde jinde, stalo se mi to například i na dovolené. Většinou na mě ale koukají spíš divně, protože ve Vyprávěj jsem hrál zápornou roli. Už několikrát se mi stalo, že se lidi divili, že jsem ve skutečnosti normální (smích). Jednou jsem dokonce dělal rozhovor s redaktorkou, která mi po skončení s údivem řekla, že je překvapená, jak jsem obyčejný člověk, že čekala nějaké hovado (smích).

Tak to mám štěstí, že seriály nesleduji…

Sám jsem se divil, jak si lidé televizní role spojují se skutečností. Několikrát jsem se kvůli tomu dostal i do kuriózních situací. Jednou jsem byl s tátou v Budějovicích na pivu a viděl jsem, že po mně pokukují dvě slečny. Tak jsem začal trochu machrovat, jak už mě lidi díky seriálu poznávají, navíc pěkné holky (smích). Za chvíli se jedna z nich zvedla a šla k našemu stolu - říkal jsem si, no jo, jde pro podpis, slečna se přesvědčila, jestli jsem to opravdu já, otočila se a na celou hospodu zakřičela „no jo, je to ten hajzl". Takže jsme s tatínkem hodně rychle zaplatili a odešli (smích).

První zkušenost před kamerou jste si vyzkoušel už v šesti letech. Jak jste se tehdy dostal k roli ve filmu Moře začíná za vsí?

To byla úplná náhoda. Na konkurz mě přihlásila maminka, ale já jsem to tehdy nesnášel. Natáčení probíhalo o prázdninách a já si tak nemohl užívat volna jako ostatní, ale musel jsem trčet někde ve vesnici s divnými lidmi. Všichni moji vrstevníci byli na vodě nebo na táboře a já chudák musel poslouchat despotického režiséra… Chtěl jsem být s maminkou, s kamarády, no prostě celé natáčení jsem tehdy vnímal jako pekelný zážitek (smích).

Proč jste se i přes tento „hrůzný" zážitek po pár letech dal na hereckou dráhu?

V patnácti, šestnácti letech už jsem přemýšlel jinak než šestileté dítě. Můj názor je takový, že děti nepatří na jeviště ani před kameru… Já jsem poté dlouho nechtěl o nějakých konkurzech nebo hraní ani slyšet, až v pubertě jsem začal chodit do dramatických kroužků, kde mě to začalo bavit. Potom jsem se dostal na konzervatoř do Ostravy a už jsem u herectví zůstal. Postupem času mě taky divadlo víc a víc bavilo a fascinovalo, měl jsem k tomu i určité dispozice, protože táta vedl operu v Budějovicích a maminka byla taky u divadla.

Jste z umělecky založené rodiny, existovala vůbec varianta, že byste vystudoval něco jiného než uměleckou školu?

Čím jsem byl starší, tím jsem si byl jistější, že se budu chtít herectví věnovat, a tak jiná varianta než konzervatoř nebyla. Nad ničím jiným jsem nepřemýšlel, i když nevím, jestli to nebyla chyba. Já bych svoje dítě na konzervatoř určitě nedal, chtěl bych, aby vystudovalo něco normálního.

Aby mělo v případě neúspěchu zadní vrátka?

Podle mě studenti konzervatoře nemají možnost dospívat jako ostatní děti, jsou velmi brzy dospělí. Pamatuji si, že když jsem ve čtrnácti letech nastoupil na konzervatoř, ocitl jsem se v kolektivu výhradně dospělých lidí. Logicky jsem se jim proto snažil přizpůsobit.

Kdybyste se mohl vrátit v čase, co byste chtěl vystudovat místo konzervatoře?

Asi právnickou školu, to by mě lákalo. Možná bych jako právník mohl i něco ovlivnit a samozřejmě se i dobře uživit (smích).

Autor: Michaela Rozšafná

22.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies