VYBERTE SI REGION

Herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská: Byla jsem herečkou, ale také uklízečkou

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Rozhovor s hvězdou Semaforu o tom, kdy pochopila, že je slavná, i o tom, zda se její tatínek František potkal s Luisem de Funèsem.

18.5.2014
SDÍLEJ:

Pavlína Filipovská. Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Tilent Vajt

„To by žádné pražské divadlo nedokázalo vymyslet. A pokud by už na něco takového přišlo, rozhodně by to nerealizovalo," usmívala se překvapeně nad lahví vína ze Slováckého divadla, opatřeného divadelní etiketou a nápisem Rozverné klarinety, zpěvačka a herečka Pavlína Filipovská. Právě ona hrála jednu z rolí i ve slavném filmu Kdyby tisíc klarinetů. „Když se tak na to víno dívám, říkám si, že asi musíte mít diváky hodně rádi, že pro ně něco takového vymýšlíte. To mi připomíná atmosféru v Semaforu."

V čem?

My jsme také byli tak nadšení divadlem, že nás ani nenapadlo zatěžovat se všemi těmi nešvary, které se mezi herci občas vyskytují. Nežárlili jsme na sebe, přáli jsme si role, drželi jsme pohromadě a těšili jsme se na diváky a byli jsme zvědaví, co na každou novou hru řeknou.

Ve Slováckém divadle je to podobné…

Máte pravdu. Byla jsem v Uherském Hradišti na Haroldovi a Maude a jen jsem do divadla vešla, už jsem cítila tu atmosféru, kterou jsem znala v Semaforu.

Dnešní profesionální divadlo se ale od toho na konci padesátých let změnilo…

To asi ano. Tenkrát jsme všichni dělali všechno. Já jsem šila kroužky na oponu, vytírala podlahu. Byli jsme kulisáky, uklízečkami, rekvizitářkami, herečkami, dělali jsme úplně všechno.

Písničky ze Semaforu se staly slavnými skoro přes noc. Jaké to bylo?

To byly naše malé tiché Thálie. Najednou nás všichni znali, kamkoliv jsme se dostali, všude se zpívaly naše písničky. Byla to krásná doba.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní zážitek?

Přesně si pamatuji, kdy jsem pochopila, že písnička Včera neděle byla je hit. Procházela jsem s dcerami Matějskou poutí a vtom jsem „Neděli" slyšela od jednoho kolotoče. Vzedmula jsem se pýchou. „Holčičky, k cukrové vatě vás vede hvězda!" (Smích)

Jak vzpomínáte na natáčení dnes tolik slavného filmu Kdyby tisíc klarinetů? Byla při jeho natáčení stejná atmosféra jako v divadle?

Ano. Všechno bylo samozřejmě nazkoušeno, připraveno, ale užívali jsme si to, a to i navzdory tomu, že se ve filmu vlastně sešly konkurenční hvězdy. Protože v té době už Walda Matuška, Evička Pilarová ani Karel Gott a další nebyli v Semaforu. Ale jak jsem už říkala, my jsme si úspěch přáli.

Jak se film divákům líbil?

Měli jsme na začátku smůlu, protože v té době vznikli i Starci na chmelu a ti nás porazili. Byl to taky muzikál plný chytlavých melodií, navíc byl barevný, takže bezprostředně po premiéře Klarinety na kultovní film nevypadaly.

Semafor to byly hlavně písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Ten ale tragicky zahynul. Nenapadlo vás, že je to konec Semaforu?

Tenkrát se lidi rozdělili do dvou táborů. Jeden prorokoval konec, ten druhý věřil tomu, že to Jirka Suchý zvládne a krizi překoná. Povedlo se to druhé. Víte, on má velký dar každá rána osudu jej posílí. A že jich zažil! Potom, co umřel Jirka Šlitr, našel v sobě novou sílu a chuť. A má to tak dodnes.

Nedávno oslavil osmdesáté narozeniny a je pořád ve výtečné kondici. Potkáváte se?

Ano a pořád pracuje naplno. Byla jsem nedávno v Semaforu, a protože jsme s Jitkou Molavcovou kamarádky, říkala jsem jí, ať se po představení chvilku zdrží. „Kdepak, my ráno máme zkoušku. Já se musím ještě něco učit."

Vy jste pak ale ze Semaforu odešla na volnou nohu, jak se mezi herci říká.

Už jsem byla v Rokoku a čekala jsem dceru. Darek Vostřel, tehdejší ředitel, o mě stál, ale já bych se hanbou propadla, kdybych měla brát gáži a nic nehrát. Tak jsem dala výpověď a po narození dcery jsem se do divadla už nevrátila. Začala jsem spolupracovat s Karlem Štědrým a dalšími kolegy a jezdili jsme po celém Československu.

Taky jste natáčela slavná Dostaveníčka…

Já jsem měla kliku na lidi. Poznala jsem tolik osobností, třeba jenom v oněch Dostaveníčkách, která jsem točila s Jirkou Sovákem. Co tam se vystřídalo velkých hvězd Miloš Kopecký, Vládínek Menšík a všichni byli tak pokorní.

Máte pocit, že dnešní herci v sobě pokoru nemají?

To záleží na každé osobnosti. Není důležité, kdy žijí, ale co mají v sobě, co si odnesou z rodin. Když se třeba s vnučkou díváme na televizi, tak třeba vykřikne: „Jé, v tom hraje Menšík." A já ji vždycky opravuji. „Ne, Matyldo, Menšík, ale pan Menšík, paní Medřická, pan Kopecký."

Vy jste byla velkými osobnostmi přitom obklopena. Váš tatínek František Filipovský zažil tu nejslavnější éru Národního divadla.

A přitom byl také skromný. Nás děti přímo miloval a pořád nás rozmazloval. Když jsme přinesli vysvědčení, tak se jenom podíval a řekl: „Nemáš vyznamenání? No a co? Dvojky jsou také pěkné. A třeba i trojky." Maminka pak šílela, protože tahle metoda se maminkám a učitelkám vysvětluje strašně těžko. Tatínek se totiž celý život řídil jedním heslem: Hlavně nedostat rozum!

Když už jsme vzpomněli vašeho tatínka, Víte, jak se dostal k slavnému dabingu francouzského herce Luise de Funès?

Doma jsme se o práci moc nebavili, ale od paní režisérky, která tatínka obsadila, vím, že původně roli svěřila Bóžovi Bezouškovi, se kterým byl tatínek v angažmá Národního divadla. Ale moc s tím spokojená nebyla, tak to dala tatínkovi.

To musel mít pan Bezouška radost…

A víte, že to tatínkovi přál? Byli velcí kamarádi a nějaká role v dabingu jejich přátelství nijak neohrozila.

Slyšel jsem už spoustu zaručených zpráv o tom, že se váš tatínek s Funèsem sešel, jiné zase říkaly, že si psali. Jak to tedy bylo?

Nikdy se neviděli, nikdy si ani nenapsali. Pravda je, že Funès o tatínkově dabingu věděl, a když už byl nemocný, zajímal se o to, jestli umí tatínek francouzsky, že by jej rovnou namlouval. Ale tatínka francouzština minula, takže z toho sešlo. Ale když mu Funès umřel, byl dlouho moc smutný.

Vraťme se zpátky k muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Co byste popřála hercům ve Slováckém divadle a co divákům?

Aby se všichni spolu radovali. Aby si každé představení užili, aby zavzpomínali i na ty, kteří tady s námi už nejsou, nebo jsou daleko, ať to byl Jirka Šlitr, režisér Janíček Roháč, Vláďa Svitáček, Milínek Forman, ale také třeba maskér Gustav Hrdlička a další.

Při odchodu mi paní Filipovská podala ruku. „Vy tedy máte silný stisk," řekl jsem uznale. „Víte, kdo mě to naučil? Zdeněk Štěpánek. Kdysi, byla jsem malá holka, jsme jeli s tatínkem tady tou Vinohradskou ulicí, kde si povídáme, tramvají číslo 22, a když jsme se loučili, podal mi pan Štěpánek ruku. Já taky, ale byla to spíš leklá ryba a on na to: ‚Tak takhle, Pavlínko, ne.' A od té doby si to celý život pamatuju."

Autor: Josef Kajetán

Autor: Redakce

18.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies