VYBERTE SI REGION

Herečka Máša Málková: Všechno začíná u nás, v nás... Změň sebe a změníš svět

Praha /ROZHOVOR, SOUTĚŽ/ – Sympatická, usměvavá, při povídání věcná a stručná. Tak působí herečka Máša Málková, se kterou jsem se sešla v jejím profesním „doma" v klubu Divadla ABC, kde v současnosti zkouší novou inscenaci Petra Ustinova A voda stoupá.

31.10.2013
SDÍLEJ:

Herečka Městských divadel pražských Máša Málková Foto: Pražský deník/Dimír Šťastný

Biblické téma s odrazem na současnou společnost má divákům nastínit problémy dnešní doby, podle Máši Málkové především na snobství a také na to, že lidé zapomínají, na to, odkud vzešli - totiž na přírodu. V rozhovoru pro Deník herečka přiznává, že si sama ráda odjíždí do přírody odpočinout od městského ruch, co nejčastěji to jde.

Neodpustím si to, ale musím se vás zeptat jak jste přišla u nás k netypickému jménu Máša?

V rodině jsme skoro všichni Marie a Josefové, takže jsme se museli trochu lišit. V rodném listě jsem Marie, ale odmalička mi všichni říkají Máša. Na jméno Marie ani neslyším, mám vztah pouze k Máše. Dokonce hraji ve dvou hrách roli, která se jmenuje Máša (smích).

Ptají se vás lidé, jestli nepocházíte z Ruska?

Napadá je to, pár lidí se mě zeptalo, jestli mám něco společného s Ruskem. To ale vůbec ne… Jméno Máša na mě v rodině prostě padlo (smích).

Vaším profesním domovem jsou Městská divadla pražská, první premiérou letošní sezóny bude inscenace Petera Ustinova A voda stoupá. Jak se vám hraje role Niobe D´Urtové?

Je to dáma ze zhýralé společnosti, typická VIP, která je tím vším už totálně zkažená. Může si dovolit všechno, má všechno, takže vyhledává, co si ještě dovolit nemůže. Je to trochu odraz toho, o co se snaží naše dnešní společnost. Lidé jsou zahleděni jen sami do sebe.

Vnímáte sama, že je společnost nastavena tímto snobským způsobem?

Vnímám to hlavně skrze obraz přírody, která hraje ve hře velkou roli. Dneska se na přírodu úplně zapomíná, civilizace ji úplně deformuje. Nedávno mi dokonce přišlo na e-mail, že se má zakázat pěstitelům, aby měli vlastní semínka. Vše bude geneticky modifikováno. Každé semínko vsazené do země bude muset být podle návrhu registrováno. Takže kdo by pěstoval přírodní osiva, bude považován za zločince. To už je úplně neuvěřitelné. Opět snaha udělat vše kontrolované a závislé na velkých korporacích. Inscenace A voda stoupá o tom hodně vypovídá, ukazuje, kam naše společnost spěje a že zcela na přírodu zapomíná.

Vy sama z města nepocházíte…

Já jsem z vesnice, z Podblanicka, a jsem za to moc ráda. Vracím se tam tak často, jak jen to jde. Máme dům po dědečkovi a nikdy v životě bych ho neprodala. Kousek od domu máme les, všude jsou samé kopce, což je paráda a myslím si, že i tamní obyvatelé si toho váží.

Pozorujete i u vesnických lidí posun k této povrchnosti, nebo je to výhradně problém města?

Myslím si, že vesnice jsou od toho naštěstí ještě oproštěny, že tam lidi stále žijí tak nějak v souladu s přírodou. Rodiny starých sedláků si pořád udržují ten vesnický ráz, hospodaří si na svých polích, pěstují vlastní plodiny… Když přijedu za maminkou, kamarád soused mi vždycky dá vlastní zeleninu. Teď jsem dva víkendy česala jablka ze stromů, takže pořád chroupám vlastní jablka. Jsem za to moc ráda, protože ta chuť je samozřejmě úplně o něčem jiném. Doufám, že se ten typický vesnický ráz jen tak nezmění.

Vidíte svůj budoucí život spíš na venkově než ve městě?

Vyhovuje mi to tak, jak to mám teď. Přes týden pracuji v Praze, ale kdykoli mám volno, odjedu na vesnici. Jakmile mám čas, vypadnu z Prahy do přírody, na koně… Je to pro mě nejlepší relax. Zrovna předevčírem jsem se projela nádherně zbarvenou podzimní krajinou.

Jak dlouho jezdíte na koních?

Asi deset let. Dříve dokonce bylo mým cílem věnovat se závodně cuttingu (westernová jezdecká disciplína pozn. red.). Bohužel ale s divadlem to nejde skloubit dohromady. Když chce člověk dělat něco pořádně, musí se tomu na sto procent věnovat.

Hrajete ráda v inscenacích, které nějak odrážejí současnost?

Mám ráda, když hra přináší nějaký odkaz. Když si z ní člověk může něco vzít, něco si skrze ni pojmenovat, uvědomit… To, co je vlastně posláním divadla, aby herci divákům prostřednictvím příběhů přinášeli podněty k přemýšlení. Lidé potom mohou třeba i změnit něco v sobě a ovlivnit tím svět kolem sebe. Všechno začíná u nás, v nás… Změň sebe a změníš svět.

Takže inscenace A voda stoupá by měla přimět lidi, aby více inklinovali k přírodě?

Řekla bych, že název A voda stoupá je tematický, protože jsem dostala nabídku na roli v této hře zrovna v červnu, kdy jsme měli v Karlíně povodeň. V tu chvíli jsem si říkala, že i na povodních je vidět, jak jsme oproti přírodě úplně nicotní. Nedávno jsem byla v kině na filmu Gravitace, který vypovídá o astronautech, o vesmíru, o Zemi jako planetě… My si vůbec neuvědomujeme, jaké jsme oproti přírodě naprosté nic. Pořád jen o něco bojujeme a usilujeme, a přitom zapomínáme, jak krátký čas tu strávíme a že bychom si ho měli užít a být na sebe milí.

Je vám blízký britský humor, který je pro tuto konverzační komedii typický?

My Češi na tento styl nejsme moc stavěni. Nicméně snažíme se, i při zkouškách nám připomínají, abychom na ten sarkasmus a ironii nezapomínali. My bychom rádi všechno rozehráli, ve hře jde ale hlavně o ta slova…

Co dalšího vás v současnosti zaměstnává?

Budu obnovovat krásnou věc Miluji, proklínám od Tomáše Vondrovice v divadle Viola. Včera jsem po dvou letech znovu otevřela text, tak jsem zvědavá a těším se. Je to moc pěkné, ale těžké.

Jaké to pro herce je vrátit se k textu po dvou letech?

Základ si pamatuji, ale stejně to bude učení úplně nanovo. Navíc to teď dělám s jiným kolegou Tomášem Petříkem, se kterým se navzájem profesně neznáme, takže to bude úplně jiné. Mám ale zkušenost, že když se herci k nějaké hře vrátí po delší době, je to převážně k dobru.

Zahrála jste si i v novém snímku Donšajni, který právě běží v kinech. Jak se vám spolupracovalo s Jiřím Menzelem?

Znám ho už z práce na filmu Obsluhoval jsem anglického krále, od té doby se občas navštěvujeme. Na Donšajnech byla moc hezká spolupráce, natočili jsme toho hodně, akorát se bohužel všechno do výsledku nevešlo. Sám Jirka Menzel nám říkal, že měl spoustu materiálu, ale nešlo to sestříhat tak, aby tam bylo všechno. Docela nás to mrzelo, protože jsme s operním sborem nazpívali mnoho krásných árií.

Hrajete operní zpěvačku, hlavní roli v opeře Don Giovanni. Ovládáte zpěv tak dobře?

Operní zpěv ne, já jsem tam jako jediná na playback… Samozřejmě, že jsem musela trénovat, ale operní soprán patří paní Marii Fajtové. Nastudovala jsem šest árií z Dona Giovanniho a pamatuji si, jak mi Anička Klamo říkala počkej, až se to naučíš, už ti to nikdy nepůjde z hlavy. A je to fakt, pořád to tam je. Třeba to ještě někdy zúročím (smích).

Je pro herce důležité, aby uměl zpívat?

Já myslím, že herec by měl umět od všeho aspoň trochu a co neumí, to by měl umět zahrát tak, jako že umí… Já už jsem si takhle podruhé zahrála ve filmu operní zpěvačku a přitom operně zpívat neumím (smích).

Vy sama jste se dostala k herectví náhodou.

I když v naší rodině nikdo z herecké branže není, po základní škole jsem zkusila přijímačky na konzervatoř a dostala se. Od té doby už jsem ani neuvažovala o něčem jiném, profese mě baví a naplňuje. Myslím si, že je důležité, aby člověk dělal to, co ho baví. Neumím si představit, že bych denně vstávala s tím, že se mi nechce do práce. Ani rodiče mě od herectví neodrazovali pamatuji si tatínkova slova, která mi několikrát opakoval: „Jdi dělat, co tě baví."

Soutěž o vstupenky na představení A voda stoupá
Soutěžní otázka:

Představení A voda stoupá je:

a) romantické drama
b) komedie s britským humorem
c) tragédie

Odpovědi posílejte do 11. listopadu do 12 hodin na e-mail soutez.prazsky@denik.cz, do předmětu uveďte heslo "A VODA STOUPA".

V e-mailu nezapomeňte uvést svoji adresu, na kterou Vám bude výhra zaslána.

Autor: Michaela Rozšafná

31.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies