VYBERTE SI REGION

Herečka Petra Hřebíčková: Thálie mi pomůže vždy, když sebevědomí klesá

Praha /ROZHOVOR/  - Vystudovala obchodní akademii, svoji budoucnost proto viděla jako účetní za počítačem. Až při studiích na JAMU začala věřit, že se herectvím možná půjde i uživit. Petra Hřebíčková, jedna z předních hereckých tváří pražského Švandova divadla, hrála až do roku 2009 v brněnském divadle Polárka. Ve stejném roce dostala cenu Thálie za titulní roli Maryša a krátce nato odešla natrvalo do Prahy.

30.9.2013
SDÍLEJ:

Petra Hřebíčková v inscenaci Švandova divadla Vladimirova děvkaFoto: Švandovo divadlo

Dnes uznává, že se jí po Moravě, hlavně po rodině, která tu zůstala, stýská. Vrátit do svého rodiště by se ale nechtěla, i když jí v Praze chybí příroda a také lepší podmínky pro cyklisty.

Vystudovala jste obchodní akademii, až poté jste šla na JAMU v Brně. Od kdy jste chtěla být herečkou?

Až do třetího ročníku na Obchodní akademii v Hodoníně, kdy jsem se dostala do amatérského Divadla Skleněných Bublin, mě vůbec nenapadlo být něčím jiným než účetní. Až kolegové z tohoto divadla mě přiměli zkusit přijímačky. A rozhodnutí, že za divadlem opravdu půjdu profesionálně, vyvstalo až po přijetí na JAMU. Této naději jsem začala věřit až tak po půl roce studia. Vlastně se mi divadlo hezky přihodilo.

Využíváte dnes v životě něco z vašich studií na obchodní akademii?

Trochu se stydím, moc toho totiž není. Nejvíc využívám asi psaní na stroji, dnes počítači. Ocenila jsem tento um hlavně při psaní diplomky. Určitě je ale spousta podprahových znalostí, které mi tato škola dala, a které si ani neuvědomuju. Dnes vím, že zásadní pro můj životní směr bylo setkání s pedagogy Františkem Procházkou a Vaškem Syrovým, kteří mě přivedli k divadlu.

MÍSTO ÚČETNÍ HEREČKOU NA PLNÝ ÚVAZEK. Podle vlastních slov se Petře Hřebíčkové divadlo v životě hezky přihodilo.

Pocházíte z Moravy, ale od roku 2009 hrajete v divadlech v Praze. Proč jste ze svého rodiště odešla?

Ovlivnilo mě více okolností, ale ta zásadní byla náhlá změna ve vedení souboru. Ta rychlost a nepřipravenost na jiný stav divadla ve mně roztočily koloběh důvodů proč odejít. Byl to pro mě ale dobrý rok pro změnu, měla jsem jedno představení v Praze a čerstvou Thálii, dvě berličky, které mi dávaly odvahu udělat zásadní krok.

Jak vám cena Thálie, kterou jste obdržela v roce 2009, změnila život?

Jeden důvod už jsem zmínila výše a vlastně se i potvrdil. Divadelní prostředí o mně díky ní vědělo. Že by mi přímo cena Thálie změnila život, si neuvědomuji, ale byl a je to krásný a hřejivý pocit. Navždy. I když vás třeba nikdo neviděl hrát, chtěli mě aspoň vyzkoušet. Měla jsem štěstí, že o práci nebyla nouze. A dodnes pro mě tato cena znamená podporu, když mi sebevědomí klesá.

Zasteskne se vám někdy po Moravě?

Stýská se mi po rodině. A moc. Ale o návratu jsem zatím neuvažovala. Snažím se domů jezdit, když můžu, ale už zapouštím kořeny v Praze. Moravu pořád miluji a to se nikdy nezmění.

Jaká vidíte pozitiva na životě a práci v Praze? A jaká naopak negativa?

Pozitiva v tom, že Praha je krásné město, máte tu více možností v branži, častější setkání s kamerou, pokud máte štěstí, a také kontakty. Získala jsem tu, doufám, větší rozhled v různých oblastech. A negativa? Můj život tady je zběsilejší, rychlejší, roztěkanější. Ráda jezdím na kole, a Praha je v cyklostezkách ještě pořád oproti jiným městům skoupá. No a chybí mi samozřejmě příroda.

Jste už několik let v angažmá ve Švandově divadle. Kterou hru máte nejraději?

Uff, těch je víc. Mám moc ráda třeba Crash u potoka. Baví mě v něm moje role, baví mě sledovat kolegy, baví mě téma rodiny. Létají mi při něm emoce nahoru dolů, takže mám na konci zážitek, po kterém cítím příjemnou osobní úlevu. Jako když se vybijete do boxovacího pytle. Pak ale musím zmínit i Mein Kampf, Cry, Baby, Cry, Eskalátor…

Představení Cry, Baby, Cry je hodně kuriózní, je to autorská hra herců divadla o tom, jak žít a jak být šťastný. Máte na to nějaký speciální recept?

Na Cry, Baby, Cry jsme pyšné, pardon pyšní. Je to představení většiny dámské šatny a jednoho muže v alternaci Jaroslava Šmída a Michala Dlouhého. Celé ho dala dohromady kolegyně Martina Krátká. No a tím jsem chtěla zamluvit ten recept na to, jak být šťastný. Protože recept neexistuje. Nevím, nejlepší je asi začít tím, mít rád sám sebe. Na druhou stranu ale nepřehánět to… Nebo už vím, přijďte na Cry a uvidíte (smích).

JAK ŽÍT A JAK BÝT ŠŤASTNÝ? O tom je autorská komedie Švandova divadla Cry Baby Cry, na níž se podílí také Petra Hřebíčková.

Jak si tuto hru užíváte? V čem je jiná oproti ostatním?

Je to naše miminko, které se rodilo přes rok. Každý si svoji postavu vytvořil dle svého gusta, takže si ji náležitě užívá každá z nás. Někdo čerpal víc ze svého života, někdo chtěl naopak zahrát postavu, se kterou nesouhlasí atd. Ani jsem nedoufala, že se hra naplno nasadí do repertoáru, a už teď máme dopředu vyprodaná dvě představení. Což je skvělé. Klobouk dolů před Martinou.

Podzimní novinkou Švandova divadla, ve které hrajete, je představení Země lhostejnost od Karla Kryla. Co pro vás tato inscenace znamená?

I když finišujeme, ještě pořád jsme v procesu zkoušení. Co pro mě bude znamenat hotová inscenace nevím, zkoušení mě ale baví. Hrajeme si se slovy, s větami, s Krylovými texty stylizovanými divadelním jazykem, který, doufám, promluví až z celku inscenace. Nesnažíme se ukázat život Kryla, to si můžete přečíst. Chceme ale z jeho výroků, básní, písní či dopisů vymodelovat odkaz. Seznámila jsem se díky hře hlouběji s Karlem Krylem básníkem, zpěvákem, moderátorem, buřičem, milovníkem a vlastně i politikem, hlavně ale člověkem. Je to opravdu zajímavý průzkum, který vás donutí zamyslet se i sám nad sebou, především ale nad významem slova lhostejnost. Kryl rezonuje dodnes, ve své buldočí bojovnosti a nespokojenosti vyslovil spoustu až prorockých výroků.

Jak sama vzpomínáte na sametovou revoluci?

Byla jsem ve čtvrté třídě, pamatuji si zprávy z televize, obraz náměstí přeplněného lidmi. Spíš mě to děsilo, nerozuměla jsem do hloubky, proč se to děje. Naši byli ve straně, tak se k revoluci stavěli chladně a moc jsme se o tom nebavili. A když jsem někomu řekla, že můj taťka je polda, tak jsem byla vyvrhel, protože všichni poldové jsou teď zlí. Jedna soudružka učitelka, která byla stoprocentní soudružka, pak jednoho dne přišla a vysvětlovala nám, že teď už jí „zaplaťpánbůh" můžeme říkat paní učitelko: „To Soudružko, děti, bylo stejně hrozné, znělo to jako ouško, ouško." Hodně si na tom oušku předtím zakládala.

Hrála jste také v několika filmech, televizních inscenacích, pohádkách… Uvidíme vás v nejbližší době opět na televizní obrazovce?

Točím seriál První oddělení pro Českou televizi, který bude uveden příští rok. Mladý talentovaný režisér Dan Pánek pak právě připravuje svůj film Chameleon, kde jsem dostala krásnou „ pipi" roli. A v říjnu se moc těším na natáčení filmu Intimity s režisérem Ivem Macharáčkem. Mám radost, že každá moje role je jiná.

Divadelní prázdniny jsou sice za námi, ale přesto se zeptám jak jste si je užila?

Letošní prázdniny jsem prožila ve stylu hippies. Najednou se přede mnou objevil úplně volný měsíc a já nevěděla, co se sebou. Pak jsem odjela na vodu a nestíhala se divit, kde zrovna jsem a jak jsem se sem dostala. Nechala jsem se unášet přítomností a nebyl jediný den, který bych neprožila naplno. Sjezd Vltavy, zahrada u rodičů, chalupa, moře… Všechno. Prožila jsem jedny z nejhezčích prázdnin.

Autor: Michaela Rozšafná

30.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies