VYBERTE SI REGION

Když jsou dvě herecké hvězdy na pódiu samy

Luhačovice - Dva přední herci české divadelní scény přijeli do Luhačovic na divadelní festival. Josef Somr a Blanka Bohdanová přivezli opět hru The Gin Game

21.8.2008
SDÍLEJ:

Josef Somr a Blanka Bohdanová.Foto: DENÍK/Radmila Šepsová

Moravské lázně se na několik dnů staly centrem divadelního dění. V Luhačovicích odstartoval v pondělí desátý ročník festivalu Divadelní Luhačovice. Na dramaturgii si organizátoři dali opravdu záležet. Na Moravu zavítá Simona Stašová nebo Jiří Suchý, který se pro letošek ujal role kmotra festivalu. A také Blanka Bohdanová společně s Josefem Somárem, kteří v úterní večer zaplnili sál Lázeňského divadla. Na rozhovor jsme byli domluvení ještě před začátkem hry The Gin Game, kterou do Luhačovic přivezli už podruhé.


I když oba mají již přes sedmdesát let, vitalitu a dobrou náladu by jim mohl závidět leckterý mladší ročník. „Je to všechno o postoji. Když berete život s úsměvem a sami se neberete moc vážně, všechno jde tak nějak líp,“ prozradil s vševědoucím úsměvem Josef Somr.

Na luhačovickém festivalu jste již měli možnost vystoupit, dokonce se stejnou hrou The Gin Game. S jakými pocity se vracíte na Moravu?

Josef Somr: Víte, tím, že jsme přijeli do lázní, je jasné, že se setkáme s úplně jiným obecenstvem. Osazenstvo lázní se hodně a často mění. Ale vracíme se s očekáváním a s napětím, jako ostatně před každým představením. Otázka, zda je to v Brně nebo třeba v Aši, bohudík nehraje roli. Ten pocit zodpovědnosti je vždy stejný.

Blanka Bohdanová: Přijíždíme se stejnou hrou. No a tohle je festival a to je zase něco jiného, že?

The Gin Game hrajete již spoustu let. Oba jste za inscenaci byli oceněni v roce 2001 cenou Thálie. Nehrozí tak trošku, že by se to mohlo zvrtnout do jakési rutiny?

Josef Somr: Rutinní to alespoň malinko být musí. Máme asi dvě stě padesátou reprízu a já dokonce spoléhám na to, že to bude rutina. Víte, paměť už některé věci nepodrží ve zdravém stavu, v určitých okamžicích si člověk musí už moc a moc vzpomínat. Takže kdyby to nebyla rutina, která už je zaběhnutá v mém stárnoucím mozku, tak by to bylo velice špatné. Doufám, že si dnes večer na všechno vzpomenu. (Smích.)

Blanka Bohdanová: Já jsem trošku jiného názoru. Myslím, že rutina téhle hře nehrozí. Je výborně napsaná. Stále v ní nalézáme skrytý motor, stále nás uchvacuje. Člověka se zmocní a myslím, že jsme ještě nezažili situaci, kdy by nás to nebavilo.

Po celou dobu jste na pódiu pouze vy dva. Máte tam místo pro improvizaci?

Josef Somr: Bylo by, ale my jsme toho druhu, že moc neimprovizujeme a máme rádi práci, která je nazkoušená, připravená a nedopouštíme se žádných svévolností ani proti autorovi ani proti sobě.

Blanka Bohdanová: No, ne tak docela. (Smích.) My jsme tam během těch let nadělali různé drobnosti, kterými jsme ji trošku vylepšili. Trošku mě mrzí, že hru televize nesnímala až později, ale hned krátce po premiéře, protože si myslím, že teď je mnohem lepší. Zraje jako víno. Pěkně si v tom labužníkujeme.

Pane Somre, když jsem si o vás něco málo zjišťovala, tak jsem se dočetla, že na JAMU jste se přihlásil vlastně náhodou. Údajně jste nevěděl, kam po gymnáziu. Litoval jste někdy později tohoto rozhodnutí?

Ne, byl jsem šťastný, že jsem se tam dostal, protože zpětně vidím, že to byla dobrá volba. Pro mne to bylo jediné šťastné řešení v mém mladém životě. A nikdy jsem toho samozřejmě nelitoval.

Často jste ztvárňoval záporné role. Je pravdou, že pro herce je příjemnější hrát darebáky?

(Smích.) No jistě! Každý autor vám potvrdí, že záporné role se rodí daleko snadněji než postavy kladné. Navíc podívejte se na můj obličej. Já bych klaďase ani hrát nemohl. To by mi nikdo neuvěřil. Takže já jsem byl několikrát vrahem, odsouzencem, odseděl jsem si minimálně doživotí, byl jsem několikrát zavražděn no a vidíte. Zase jsem vstal! (Smích.) Vzpomínám na ty role daleko raději než na postavy sice kladné, ale méně úspěšné.

Oba dva jste patřili, paní Bohdanová vlastně stále patří, do ansámblu Národního divadla. Myslíte, že jeviště, jež je mnohými považováno za svatostánek českého divadla, je pro herce metou?

Josef Somr: Víte, já se nebudu rouhat. Ve svém hereckém životě jsem nikdy neměl jako cíl stanout na prknech Národního divadla. Ale dostal jsem se tam a samozřejmě nelituju toho. Prožil jsem tam mnoho krásných okamžiků, měl jsem možnost se setkat s celou plejádou vynikajících kolegů a kolegyň. Můžu jmenovat třeba pana Pivce, pana Peška, Hégra, Nedbala. O herečkách ani nemluvím. Nádherné dámy! Petrovická, Vášová. A z těch mladších herců? Munzar, Janička Hlaváčová, Kostka a spousta dalších. Pro mne to bylo nezapomenutelné a velmi přínosné. Odešel jsem v okamžiku, kdy jsem zjistil, že mne práce přestává těšit. Myslím, že jsem udělal velice dobře a ani tohoto kroku, který leckdo odsuzoval, nelituji. Jako jsem rád přišel, tak jsem i rád odešel.

Blanka Bohdanová: No, pro mne je Národní vrcholem. Je to ústav, kde se střetávaly výborné herecké síly. Teď tam máme nádhernou novou generaci herců. Samozřejmě ta období se střídají. Někdy jsou smutnější, někdy radostná. Ale svůj význam Národní divadlo určitě má. Faktem je, že tam být pochválen stojí mnohem víc úsilí než jinde. V Národním jste pod drobnohledem. To co jinde by byl úspěch, tak v Národním kritika vždycky trochu sejme. Je přísně posuzováno. Ale možná je to dobře.

Jak už bylo řečeno, oba jste patřili do souboru Národního divadla. Ale ještě předtím jste působili v pardubickém divadle. Tam jste se také potkali?

Josef Somr: Ne. Bohužel. Já jsem přišel o něco později než paní Blanka, takže už jsem tu nejslavnější éru nezažil. Ale byla to tak skvostná éra, že se o ní vědělo všude. Vlastně ani na jevišti Národního jsme se nějak často nesetkávali. Míjeli jsme se. Největší setkání je až tady na Gin Game, na půdě divadla Viola. Za tu příležitost vděčím nejenom divadlu, ale také paní režisérce Lídě Engelové. Myslím, že setkání to bylo asi umělecky poslední, ale byla a stále je to jedna z nejkrásnějších ér mého kumštýřského a vůbec lidského života.

Blanka Bohdanová: Děkuji. (Úsměv.) No Pardubice. To byla nádhera! Do Pardubic jezdila celá Praha. Jezdili za mnou filmaři z Prahy a já jsem je odmítala: hraju Shakespeara, dejte mi pokoj s filmováním! (Smích.)

Paní Bohdanová, vy nejste jen herečka, jste také výtvarnice a pedagožka. Řešila jste někdy dilema, pro jakou profesní dráhu se rozhodnout?

Tím, že jsem začala v pěti letech hrát divadlo, tak bylo všechno jasné. Ale toužila jsem být i výtvarnicí. Vždycky říkám, že když jsme s maminkou jely na přijímací zkoušky do Prahy, tak v UMPRUM zrovna měli zavřeno. A maminka řekla: Hele, já už sem znovu nepojedu. Jdeme támhle naproti. A šly jsme na konzervatoř. (Smích.) Víte, já jsem chtěla dělat obojí. Ale maminka hrála ochotnické divadlo a tímto si vlastně splnila svůj sen. Pak jsem deset let učila na konzervatoři a tím se splnil další můj sen. Ale bylo evidentní, že sedět na tolika židlích najednou nejde. Každopádně to byla báječná léta.

Jedna věc by mne zajímala. Co herce nutí, i v poměrně vysokém věku, stále se učit nové texty, večer co večer předstupovat před diváka a dávat se mu všanc. Většina lidí se už kolem šedesátky těší na důchod, na to, jak si bude užívat vnoučat, odpočívat…

Josef Somr: Vidíte, já asi nejsem dobrý příklad. Jsem jeden z mála, který není nucený. Z divadla jsem odešel i proto, abych se téhle závislosti a stereotypu vyhnul. Najednou jsem zjistil, že z toho nemám dobrý pocit. Cítil jsem strašné vakuum. Proto raději dělám věci, které mě už jen těší, které mě nezavazují k tomu, abych se dennodenně učil další slovíčka. Stačí mi občasná práce pro rozhlas, anebo při natáčení. To víte, že s přibývajícím věkem už paměť není tak pružná a jsem rád, že se ještě texty naučím. A jakmile zjistím, že už to nejde a že se nenaučím jednu větu, věřte tomu, že se ukloním a odejdu.

Blanka Bohdanová: Já to mám trošku jinak. Myslím, že je to síla tvořivá. V podstatě člověk, který je múzicky nadaný, musí pořád něco vytvářet. Já mám vypozorováno, že když je dovolená, tak začnu mít všelijaké neduhy. (Smích.) Vždycky jsem říkávala Evičce Hrušínské: Proč ten Rudla, když už je na tom tak se zdravím špatně, pořád hraje? A ona mi říkala: Aby byl živ… To se soustředíte na určité datum a víte, že musíte být v pořádku, že musíte závazek splnit. A hned zapomenete na všechno, co vás trápí.

Vy jste, pane Somre vzpomněl dabing, rádio. Hodně jste dělal večerníčky pro děti. Mně třeba chybí nové pohádky v rozhlase. Proč mizí?

To by mně taky zajímalo. Je to jedna z věcí, která mě trápí. Možná chybí dobrá vůle ve vedení některých institucí. Taky mám dojem, že se hodně změnil vkus dětí. Mám dojem, že si lidi říkají, že pohádky o princeznách a princích, o směšných králech a dracích už nikomu nic neříkají. A je to nesmírná škoda. Možná by si ještě děti zvykly poslouchat, jak dobro zvítězilo nad zlem…

Autor: Silvie Pospíšilová

21.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

děti na základní škole
3 14

Stát bude platit školy asi podle počtu odučených hodin, ne žáků

Europoslanec Pavel Telička.
AKTUALIZOVÁNO
15 9

Telička se stal místopředsedou Evropského parlamentu

AKTUALIZOVÁNO

Itálii postihla série silných zemětřesení

Řím /FOTOGALERIE/- Střední Itálii dnes postihla série zemětřesení o síle vyšší než pět stupňů. Informovalo o tom seismologické středisko EMSC a italská média. Otřesy pocítili obyvatelé regionů Abruzzi, Marche a Lazio, které postihla série silných zemětřesení už loni. Informace o případných obětech zatím nesou k dispozici, první menší škody ale hlásí například město Amatrice, které ničivé zemětřesení o síle 6,2 stupně postihlo loni v srpnu. Zjišťování následků otřesů komplikuje sníh a mráz.

Poláci o olympiádě v Krkonoších: Velká šance, jakkoli se to může zdát bláznivé

Vášnivé diskuse rozpoutalo prohlášení polských měst Karpacz a Szklarska Poreba uspořádat zimní olympijské hry 2030 v Krkonoších, společně s českými středisky.

Miliardy za bahno. Opravdu lidem pomáhá?

Ani pití, ani lék. Do jaké škatulky patří lázeňské prameny, doposud nikdo v Česku nerozlouskl. Neví se ani, jestli a jak fungují. Pojišťovny přitom posílají na léčbu minerální vodou a rašelinou miliardy. Což se jim nelíbí. „Nejradši bychom výdaje na lázeňství škrtli," přiznal šéf Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. To by se ale mohlo brzy změnit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies