VYBERTE SI REGION

Hrát si s krví nás dost bavilo, říká divadelní režisérka Katharina Schmitt

Ústí nad Labem /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Zvláštní. Zajímavé. Vražedně poklidné. Děsivé. Něco takového tu asi ještě nebylo! I to může tvrdit divák po zhlédnutí hry Zlatý drak, kterou v české premiéře uvedlo v sobotu 14. dubna ústecké Činoherní studio. Inscenaci z pera nejúspěšnějšího německého autora současnosti Rolanda Schimmelpfenniga, hru z asijské restaurace s pěti herci, v Ústí nastudovala i ve světě uznávaná a vyhledávaná německá režisérka Katharina Schmitt. Do Ústí ji přizvalo nové umělecké vedení a dramaturg ČS Vojtěch Bárta, sama využila služeb svého spolupracovníka scénografa Pavla Svobody. I díky němu je scéna inscenace působivá, neobvyklá: za pruhem plexiskla na šířku celého jeviště herci tonou v mlze či ve tmě, před ním se odrážejí v zrcadle. Ženy hrají muže a naopak, mladí staré a obráceně, Kobylka podléhá Mravencům, mladý Číňan krvácí. Jeho zkažený zub někdo ochutná v polévce, smrt je tu. Jevištěm kráčí děs v bílých maskách upírů, herci mluví i řečí hmyzu, globalizace je všude okolo.  Více o hře s režisérkou Katharinou Schmitt a s novým dramaturgem Činoherního studia Vojtěchem Bártou.

19.4.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
21 fotografií
Tváře upírů, krev na hlavě i na zemi. V nové inscenaci hrají Anna Fišerová, Kryštof Rímský, Marta Vítů (host), Achab Haidler i Jiří Maryško.

Tváře upírů, krev na hlavě i na zemi. V nové inscenaci hrají Anna Fišerová, Kryštof Rímský, Marta Vítů (host), Achab Haidler i Jiří Maryško.Foto: DENÍK/Karel Pech

O čem je hra Zlatý drak?
Katharina Schmitt: Zlatý drak je příběh čínského kuchaře, který pracuje ilegálně v thajsko-čínsko-vietnamské restauraci. Nemá ale peníze na to, aby mohl jít k zubaři a na tuto maličkost zemře. Paralelní děj z říše hmyzu se odehrává v dalším světě a oba ty světy se prolínají. Naše inscenace posouvá fabuli o globalizaci na trošku jinou úroveň. Dlouho jsme přemýšleli jak příběh vyprávět, o čem hrát. Metafora, kterou jsme našli, jsou upíři a z toho vyplývá prostorová i kostýmová stylizace. Je to hra o upírech, o touze, chtíči. O něčem hrůzostrašném.

Představa, že letuška našla ve své misce polévky ještě krvavý prožraný zub kuchaře a převaluje ho v ústech, není příjemná…
To je obraz parazitování prvního světa na tom třetím. Zub Číňana se stane pro ostatní fetišem, dává radost i něco, čeho se nemůžou zbavit.

Jak se vám pracovalo v malém divadle na severu Čech?
Byla to výborná zkušenost i v tom, že jsem mohla znovu pracovat s dramaturgem Vojtěchem Bártou, se kterým jsem už jednou dělala v Praze v Divadle Komedie. A také s výborným hereckým souborem. Studovala jsem v Čechách a mám tu pracovní vazby, o které moc stojím třeba o práci se scénografem Pavlem Svobodou, s nímž už léta dělám. Ráda se vracím do Čech, práce zde je pro mě smysluplná. A že je Ústí menší město na severu Čech, je pro mě výborné.

Pět herců je před i za zrcadlově lesklým průhledným plexisklem, zdánlivě to vypadá jednoduše…
(smích) Naopak, věci, které mají vypadat jednoduše, jsou dost složité. Vymyslet spojení konstrukce s poloprůsvitnou lesklou fólií nebylo snadné ani pro scénografa Pavla Svobodu. Ale podařilo se to a mám z té scény velkou radost. Myslím, že je hezká.

Jakou roli hraje „podlézání“ fólie, přecházení mezi oběma světy, lidským a hmyzím, kde Mravenci nutí Kobylku k prostituci?
Dlouho jsme přemýšleli, co je pro nás základní metaforou toho textu. Je to právě otázka prostoru kdo je vevnitř, kdo venku a kam lidé chtějí. To souvisí s tématem rozdělování světa na první a třetí.

Kobylky je člověku až líto. Chtěl jejím příběhem autor říci, že je tak líná, že se nehodí k ničemu jinému než k prostituci?
Já nevím, co tím chtěl říct autor. Tu bajku zná v Německu každý, je to velice starý příběh o penězích. Říká, že některé představy o tom, co je to úspěch, vedou ke krutosti. Autor nemoralizuje, ale cituje v německé kultuře známou bajku, kterou vyprávíme už dětem. Znamená: „Když nebudeš pracovat, chcípneš.“Bajka o Mravencích a Kobylce je ale jen jedna z pěti nebo šesti dějových linií hry Zlatý drak.

Od Rolanda Schimmelpfenniga jsme v Ústí viděli před lety i působivou hru Arabská noc. Je v Německu velmi úspěšný, že?
To ano, a je velmi produktivní, píše i dvě hry ročně. Zlatého draka si sám režíroval ve vídeňském Burgtheatru, byl to velký úspěch. Jeho hry patří dnes v Německu k nejhranějším. Hra a její inscenace dokonce v roce 2010 získala hlavní cenu na prestižním festivalu nové německé dramatiky v Mülheimu.

Vojtěchu, prozraďte proč jste si vybrali právě hru Zlatý drak?
Vojtěch Bárta: Jde o kontext naší jubilejní 40. sezony CO TEĎ / KUDY VEN, ve které chceme řešit otázky současné materiální i morální krize společnosti. Zlatý drak vše ukazuje z globálnějšího pohledu. Zatímco Nepřítel lidu reagoval na situaci komunální politiky v tomto městě, Maryša se svým způsobem zabývá českou otázkou, jakýmsi „českým folklórem“, tak Schimmelpfennig nabízí text ukazující, že problémy, kterých tu v Čechách máme hodně, mají i širší souvislosti.

A režisérku ze Spolkové republiky jste zvolili, protože jde o německý text?
Původně měla tuto práci dělat slovenská režisérka Valéria Schulzová, byl to starší záměr bývalého dramaturga a současného ředitele Vladimíra Čepka. Ale bohužel je velmi vážně nemocná, a tak jsme museli hledat jinou režisérku. Chtěli jsme někoho, kdo by dokázal Schimmelpfennigovu hru pojmout jako výrazně stylizovanou podívanou. A jsme šťastní, že se nám podařilo sehnat Katharinu Schmitt. Na toto zkoušení měla čas, jinak je ale extrémně vytížená. Cestuje mezi Hamburkem, Berlínem a dalšími velkými městy, na podzim by měla dělat ve Watermill Center v New Yorku, ve velice prestižním divadle.

Ticho představení „křičí“ možná víc, než kdyby tu duněla hudba. Vnímáte to stejně? Zvuky hmyzu, pomlaskávání herců…
On to snad není přímo hmyz, i když to určitě může a má asociovat džungli moderního města, ale jakási zvuková stopa v různých intenzitách. Myslím, že nám to dělá v představení podstatnou práci: pomáhá nám to budovat rytmus. Působí to natolik podprahově, že v okamžiku, kdy se to „vypne“, to umožní udělat pravé ticho.

Je to až hororová záležitost…
To ano, hodně jsme se dívali na různé hororové filmy a přemýšleli, jak na jeviště přenést napětí a určitou tíseň bizarních městských legend, kterých je svět kolem nás plný. S výsledkem jsem spokojený a doufám, že i diváci budou.

Autor: Radek Strnad

19.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies