Podle Křižanova scénáře natočil v roce 1998 režisér Vladimír Michálek film, který získal deset Českých lvů a byl i českým adeptem na Oscara. První divadelní adaptaci příběhu o pomstě a „české povaze" připravil soubor Městského divadla Zlín v roce 2001 v režii Petra Veselého, o dva roky později navázalo plzeňské uvedení tehdejší debutantky Natálie Deákové. Autorem obou adaptací byl Martin Františák. „Pro první zlínskou adaptaci si mě vybral sám Jiří Křižan, což pro mě byla velká pocta. Bohužel ale v období příprav zemřel. Tentokrát jsem se při třetí verzi koncentroval hlavně na vztahy Sekala s jeho milou Anežkou a později Jurou Baranem, více navrstvil motivy a posílil ženskou linii v příběhu. Některé epizodické výjevy jsem zcela vyřadil. V obecné rovině jsem si vypomohl i některými pasážemi z Hemingwayova románu Komu zvoní hrana," uvedl režisér.

Sugestivní drama se odehrává v roce 1943 v moravské vesnici Lakotice, kam se přichází ukrýt kovář a evangelík Baran. Důvěru místních katolických starousedlíků však nezíská. Nakonec se jej rozhodnou využít, aby se zbavili Sekala – nemanželského syna z jednoho gruntu, jenž využívá politickou situaci, terorizuje vesnici, hospodáře připravuje o půdu a udává je gestapu, aby se dostal k jejich majetku. Pod výhružkou je tak nakonec Baran hospodáři přinucen Sekala zabít. „Lze zde vysledovat paralely se známou Dürenmattovou hrou Návštěva staré dámy, v níž také kolektiv řeší problém silného jedince. Ústředním tématem je až modelový střet dobra a zla, ale setkáváme se zde i s projevy vystupňované osobní averze či hluboké nenávisti, která plodí další nenávist. Výraznou roli zde zastává sbor pantátů, kteří rozhodují, zda se postavit zlu a sáhnout k vraždě padoucha," přiblížila dramaturgyně Lucie Němečkové

Drama je pevně zasazené do období protektorátu Čechy a Morava, přesto je svým tématem hluboce aktuální i dnes. „Řeší existenciální otázky, které si klademe v každé době. Nejde jen o čisté vesnické drama, ale žánrově balancujeme i na hraně s westernem, baladou či thrillerem," popsal Františák.

Podle svých slov našel režisér ideálního představitele záporného hrdiny Sekala v Igoru Barešovi. Ten v brněnské Mahenově činohře strávil jedenáct sezon v letech 1991 až 2002 a ztvárnil zde postavy jako Vávra v Maryši. Po krátkém období na volné noze zakotvil Bareš v Národním divadle v Praze, kde letos po deseti letech skončil. Od nové sezony se nově stal členem pražského Divadla na Vinohradech. „Hostování v Brně jsem přijal bez rozmýšlení, rád se sem vracím. Westernově laděné příběhy mě vždy zajímaly, a tento má i dnes stále co říct. Na postavě Sekala mě baví ukazovat důvody, proč k pokřivení jeho charakteru došlo, protože nikdo se nenarodí jen zlý," uvedl devětačtyřicetiletý rodák z Olomouce. „Jen mě malinko mrzí, že jsem se k této roli dopracoval skoro až ve svých padesáti letech. Nejsem už tak svižný kovboj, jako jsem býval dřív," řekl Bareš.

Jeho soka Juru Barana ztvární Tomáš Šulaj. „Těším se na to, kladného hrdinu beru jako protiúkol ke svým mnoha dosavadním odehraným záporákům," uvedl devětatřicetiletý herec, který do Brna přechází z dlouholetého angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti.

Název inscenace: Je třeba zabít Sekala

Režie a adaptace: Martin František, dramaturgie: Lucie Němečková, výprava: Marek Cpin, hudba: Nikos Engonidis.

Hrají: Igor Bareš, Tomáš Šulaj, Petr Halberstadt. Dušan Hřebíček, Magdaléna Tkačíková aj.

Premiéra: pátek 9. října 2015, začátek v 19.00 hodin

Uvede: Mahenovo divadlo