VYBERTE SI REGION

Igor Stránský: Nebyl jsem před lety na Shakespeara zralý

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Byl by to možná skandální titulek: Ve Slováckém divadle se schyluje k tragédii - ale byl by poněkud zavádějící. Tragédii, a to jednu z nejslavnějších, připravuje režisér a zároveň ředitel divadla Igor Stránský, ale jen pro diváky. A protože jde zároveň i o jeho labutí píseň v pozici principála úspěšného divadla, dal si na jejím výběru a samotné realizaci velmi záležet. Představí ji už tuto sobotu a nejde o nic menšího, než je slavné drama Williama Shakespeara Macbeth.

16.4.2015
SDÍLEJ:

Igor StránskýFoto: DENÍK/archiv

„Vůně krve a poznání jak chutná moc jsou pro Macbetha přímo drogou. A to vše jsou přece problémy, které jsou staré, jako lidstvo samo. Proto je Shakespearův Macbeth stále tak aktuální," říká Igor Stránský před sobotní premiérou.

Macbeth je vaším třetím Shekespearem poslední doby a uzavírá tak vaši trilogii jeho slavných tragédií…

S Williamem Shakespearem se setkávám prakticky po celý svůj život, respektive od chvíle, kdy jsem začal milovat divadlo a trochu se v něm orientoval. Ale trvalo to hezkou řadu let, kdy jsem se jako režisér Shakespearovi záměrně vyhýbal. Nebyl jsem na něho dostatečně zralý. Postupem času však narůstala touha zpracovat příběhy tří největších Shakespearových padouchů, jakými jsou Jago, Richard III. a Macbeth. K nim ještě patří Edmund z krále Leara, ale třeba i na něho jednou přijde řada.

Proč právě Macbeth?

Žijeme ve velmi rozjitřené době (a žilo lidstvo někdy jinak?), ve které pokládám za nutnost jako režisér správně definovat zlo. V Othellovi jde o drama závisti, pomluvy a žárlivosti. Richard III. je zářným prototypem chorobné touhy po moci, kterou se snaží získat za každou cenu a jakýmikoliv prostředky. A Macbeth? To je „nádherná" studie chorobné ctižádostivosti. Vůně krve a poznání jak chutná moc jsou pro Macbetha přímo drogou. A to vše jsou přece problémy, které jsou staré, jako lidstvo samo. Proto je Shakespearův Macbeth stále tak aktuální.

Je to nějak symbolické, že je Macbeth zároveň vaší poslední režií coby ředitele divadla?

Zdravá ctižádostivost je potřebná k tomu, abych se mohl pohybovat stále vpřed. S Macbethem mne však prosím nespojujte. Má smůlu, že přišel na řadu právě nyní.

Už bilancujete?

Na to prozatím nemám vůbec čas. Mohu vám sdělit pouze několik statistických čísel. Ve Slováckém divadle pracuji 46 let. Za svoji profesionální éru jsem měl 176 premiér, z toho 89 jako režisér. Zbytek je moje práce herecká.

Těšíte se, nebo se té chvíle, až se ráno probudíte a budete vědět, že ten den nebudete muset dělat vůbec nic, spíš bojíte?

Mám plánů tolik, že ještě drahnou dobu to bude trvat, než přijde takové probuzení. A přijde-li vůbec…

Jaké máte nejbližší plány?

Po premiéře Macbetha budu mít dva měsíce na to, abych uspořádal a v pořádku předal veškeré náležitosti svému nástupci. Věřím, že převezme Slovácké divadlo jako dobře fungující podnik.

Vraťme se k Macbethovi – o čem podle vás kromě věčné touhy po moci je?

Najděte mi takového člověka, který dokáže v několika větách charakterizovat rozpolceného člověka, jakým je Macbeth. Přijďte raději do „Slováckého".

Do titulní role jste obsadil Tomáše Šulaje. Je i on tím, kvůli kterému jste po Macbethovi sáhl?

Když jsem dozrál k rozhodnutí, že se do této trilogie pustím, měl jsem od počátku jistotu, že všechny tři zmíněné padouchy ztvární Tomáš Šulaj. Je to skvělý herec, který se umí u každé postavy, kterou představuje, dobrat až k samotnému jádru. Proto má jeho herectví tak hluboký obsah. Pro mne, režiséra, je to báječný pocit, když takový slušný a čestný člověk, jakým Tomáš je, dokáže na jevišti ztvárnit takového zmetka.

Co je na Shakespearovi vlastně tak fascinujícího?

Téměř každý verš lze vyložit na několik způsobů. Proto i po polovině tisíciletí je jeho verš stále aktuální. A pokud si ani neuvědomujete, že Shakespearovy hry jsou psány ve verších, je to jenom moc dobře. I dík skvělým překladům Jiřího Joska, respektive Martina Hilského, zní jeho verše jako přirozená hovorová mluva.

Jak je těžké uhlídat tolik rovin, které Shakespeare nabízí? Co je pro vás jako pro režiséra nejdůležitější?

Skutečně je. Kolikrát až na poslední chvíli objevíte optimální výklad té, či oné situace. A někdy se stane, že to nejlepší řešení najdete až po premiéře … Práce s texty W. Schakespeara je nikdy nekončící proces.

Proč jste zvolil překlad Jiřího Joska?

Jak už jsem zmínil, v současné době vedle sebe tvoří dva doslova geniální překladatelé – Martin Hilský a Jiří Josek. Hilský je barvitější a poetičtější, Josek je více přímočarý a akční. A pro typ her jako Othello (to byl přímo překlad na objednávku Slováckého divadla), Richard III. nebo Macbeth zásadně volím Jiřího Joska.

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?

Na premiéru Macbetha a až dokončíme publikaci k 70. výročí Slováckého divadla.

Autor: Josef Kajetán

Autor: Redakce

16.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
15 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies