VYBERTE SI REGION

Iva Janžurová: Každý v životě hrajeme nějakou roli

Praha /ROZHOVOR/ – Stárnoucí statkářku Gurmyžskou, rozprodávající své panství a pokoušející se zastavit prchající čas koketérií s mladíkem Bulatovem, ztvárňuje v nové inscenaci Národního divadla Les Iva Janžurová. Ve hře zakladatele ruského realistického divadla Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, která nabízí skvělou příležitost jejímu komediálnímu herectví, se dále představují Igor Bareš, Vladislav Beneš, Vladimír Javorský, Ladislav Mrkvička, Pavla Beretová, Igor Orozovič či Filip Kaňkovský.

24.3.2014
SDÍLEJ:

Herečka Iva Janžurová 18. března ve Stavovském divadle v Praze při tiskové konferenci k premiéře hry Les.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Národní divadlo se vrací k Alexandru Nikolajeviči Ostrovskému po pětadvaceti letech. Vy sama jste se s tímto autorem, potažmo jeho hrou na jevišti někdy setkala?

Ano, právě před těmi pětadvaceti lety… Hrála jsem tehdy postavu Mamajevové v jeho Deníku ničemy, což se do češtiny častěji překládalo jako I chytrák se spálí. Tehdy jsem byla v angažmá Národního divadla asi tři roky. Byla to vlastně první inscenace, kde jsem se „chytila", kde jsem měla najednou pocit, že v ní skutečně hraju. U těch předcházejících mě totiž často přepadal strach, že mi někdo řekne, že do Národního nepatřím. Díky Deníku ničemy jsem ale najednou pocítila, že jsem v něm už doma. Takže Ostrovskij měl velkou zásluhu na tom, že jsem nabyla jakési herecké sebevědomí.

Máte ráda ruskou klasiku?

Hodně. Zrovna nedávno jsem přemýšlela, že mě na jevišti dost minul Anton Pavlovič Čechov – akorát jsem kdysi pro televizi natočila jeho aktovku Medvěd s Milošem Kopeckým. Pak se mnou chtěl dělat můj muž (Stanislav Remunda, pozn.) dramatizované Čechovovy povídky, ale nějak jsme se k tomu nedobrali. Mluvím o tom proto, že si myslím, že Čechov hodně na Ostrovského navazoval, což jsme si teď říkali i při zkoušení Lesa. Ostrovskij byl jednoznačně úžasně plodný autor, někteří o něm říkají, že je to ruský Shakespeare. A já s tím vlastně souhlasím. Z jeho her je zřejmá jeho obrovská praxe s jevištěm a s tím, jak má taková komedie vypadat. Navíc byl úžasný v tom, že dal ve svých hrách úkol všem věkovým kategoriím. Věděl, že ty babky, starší herečky, nesmí nechat „spát" v šatně, protože by byly nešťastné, že nehrají. Zároveň to byl velký divadelní činovník – zakládal různé organizace, měl prostě o divadlo starost.

Řekla jste, že zkoušení inscenace Les s režisérem Michalem Dočekalem bylo plné variací. Jak jste tedy nacházeli její konečný tvar?

V začátku představení musím jako postava statkářky Gurmyžské objasnit některé věci a okolnosti svého jednání a konání čili tam mám několik monologických úseků. A Michal mi při zkouškách radil: „Nesmíte se bát, že ostatní zdržujete." Načež jsme hledali způsob, jak ty „řeči" Gurmyžské do ostatních nahustit – i když to nejsou úplné pravdy –, aby jim uvěřili… Snažila jsem se vyhovět jeho přání, ale pak mi zase začal tvrdit, že už je to hodně pomalé. A dával mi jiné úkoly – abych prý zněla lépe, radostněji… No, to je jenom jedna ze situací, které jsme řešili. Jinak jsem na zkoušky přinášela i vlastní nápady, které ale neměly dlouhou životnost, zhruba po dvou dnech se mi zakázaly. Například jsem si uřízla provaz a na jevišti jsem přes něj skákala jako přes švihadlo. Ale neuspělo to. „Tak dobře, budu skákat přes švihadlo někde jinde!" pomyslela jsem si. To všechno jsou drobnosti. Trošku víc mě mrzelo, že mi Michal Dočekal z textu odebral dvě taková moje oblíbená místa. Říkala jsem mu, že jsem tak nešťastná, že dál nemůžu zkoušet… Ale škrtání je právo režiséra, do rána jsem to zpracovala, takže bylo zase všechno v pořádku. Celkově vzato probíhalo zkoušení skvěle, nacházeli jsme se v dobrém rozpoložení, z čehož plynula radost. A právě když se chýlilo ke konci, napadaly člověka další a další věci, které by mohl do inscenace zakomponovat…

Herečka Iva Janžurová. Na to už je ale, jestliže spolu mluvíme den před premiérou, pozdě, ne (první repríza se uskuteční zítra, pozn.)?

To je. Zase ale předpokládám, že se můžou přihodit věci, které budu muset umět na jevišti vyřešit (což se určitě stane), a že mě to snad příliš nevyhodí z konceptu. Že je budu případně schopná překlenout nějakou improvizací.

Jste přece profesionálka…

Ale dojít k improvizaci trvá dlouho. Dovolit si ji lze až tehdy, když jste si naprosto vědomá toho, že ji můžete zkusit.

Ostrovskij je nadčasový autor, jeho Les je hra o hraní rolí v životě. Nacházíte v ní nějaké konkrétní situace z vašeho života?

Víceméně jsou všechny jen ze světa mé fantazie. Protože představit si, že budu ve svém věku a postavení pronásledovat nějakého mladého chlapce, aby si mě vzal za ženu, je hodně těžké. To bych asi v životě nezažila. Ale zase je to pro herce hravý úkol – a Igor Orozovič mi byl v tomto směru skvělým partnerem, trpěl všechny moje choutky, myšleno tedy v té mé roli… Obecně těch paralel se současným světem je ve hře hodně – každý v životě hrajeme nějakou roli, abychom dokázali vycházet se svým okolím, abychom si udrželi práci, získali sympatie, je to vlastně taková maškaráda.

Spoluhráči jsou vám také pánové Vladimír Javorský a Igor Bareš v rolích dvou herců, kteří oné maškarádě přihlížejí. S nimi už jste se – narozdíl od Igora Orozoviče – v některých projektech sešla.

Byla jsem hrozně šťastná, že právě oni dva postavy herců ztvárňují. Vladimír Javorský má v inscenaci úžasné věci, do kterých si sám vepsal i texty, má v ní i krásnou písničku, o které jsem přesvědčená, že bude lítat na nějakých nosičích. „Partneřila" jsem s ním například ve filmu Ene Bene, při němž jsme se poznali. Tehdy jsem ho pozorovala a říkala jsem si – to není možné, on to na nás na všechny hraje. Chodil totiž pěšky i kilometry na plac… Ale ne, on je takový zvláštní i ve skutečnosti, svérázný a strašně milý člověk, báječný kolega. S Igorem Barešem jsme se zase seznámili při natáčení filmu Výlet, je to vlastně objev režisérky Alice Nellis. Netrvalo to pak dlouho a byl angažován do Národního divadla. Jsem za něj moc ráda, je to pěkný zjev, takový dobrý divadelník. Takže jsem si nemohla přát lepší partnery. Ale moc si je vlastně na jevišti neužiju. Dívám se na ně povětšinu času z portálu a těším se z jejich výkonů.

Coby majitelka panství Gurmyžská jste změnila podobu, máte blond vlasy, kostým odpovídající možnostem bohaté byznysmanky… Jak se v něm cítíte a jak se vám vlastně na sebe samu kouká?

Popravdě, když jsem dostala ke schválení fotku, která inscenaci Les prezentuje na plakátech, říkala jsem si, že se mi vůbec nelíbí. „Ukažte mi nějaké jiné!" prosila jsem. Záhy jsem ale zjistila, že lepší není. Co k tomu říct? Nasadit požadovaný odvázaný a sebevědomý obličej, to se dělá člověku těžko. Pan režisér mi domlouval, abych dostatečně projevila suverenitu, nadvládu a přepych, že to přece musím ze svého života znát. Jenže já taková ve skutečnosti vůbec nejsem, já takto nevystupuju. V tomto ohledu budu mít tedy v postavě Gurmyžské resty, asi ne úplně naplním představy pana režiséra. Ale zase si říkám – vždyť bohaté ženy jsou taky různé! Některá může být i fajn, sympatická, skromná… Tak co bych hrála nějakou říznou poroučející babu?

Herečka Iva Janžurová. O to bude vaše Gurmyžská určitě sympatičtější.

Že jo! Taky si to myslím.

Dovolím si změnit téma – vaše dcery, Theodora a Sabina Remundovy, jsou teď více na očích. Ta první natočila pro Českou televizi dokumentární cyklus Když v tom jedou ženy, ta druhá se objeví v novém sitcomu Marta a Věra. Bavíte se s nimi o jejich práci?

Ano, obdivuju je. Theodora mezi natáčením cyklu otěhotněla a povila chlapečka. Pozorovala jsem ji, s jak velkým napětím sledovala jeho uvedení v televizi. Bylo na ní vidět, že jí záleží na tom, aby její „investice" nevyplynula naplano. Přišlo mi to hezké. No a na sitcom, v němž účinkuje Sabinka, jsem velice zvědavá (ČT ho spustí 31. března). Sama jsem jednou jeden zkusila a nevyšlo to, myslím, úplně dobře. Snad bude Sabina v tomto směru úspěšnější, moc bych jí to přála, protože si myslím, že je dobrá herečka. Vím, že s natáčením měla spoustu práce, musela se učit hodně textu, do toho se starat o děti, k nimž se chová strašně kvočnovsky… Naštěstí má k ruce dobré pomocnice – ne mě, já jsem trošku špatná babička.

Se Sabinou se mimochodem potkáváte na jevišti pražského Divadla Kalich ve hře Na mělčině. Jaké to je, hrát s dcerou?

Nabídka na účast v této inscenaci přišla v době, kdy už byl můj muž těžce nemocný, proto jsem ji nechtěla vzít. Když jsem ale na druhé straně viděla, že by to byla pro Sabinu pěkná herecká příležitost, rozhodla jsem se, aniž bych to příliš vykřikovala, že se obětuju. Aby si v sobě mohla hereckou profesi osvěžit. Díky tomu jsem zase měla víc možností s ní být, protože s tou hrou jezdíme i na zájezdy. Cestou si aspoň v autě vyřídíme všechny naše resty. Sice bydlíme v jednom domě, ale často se míjíme, protože máme jiný vchod. Rozhodně se ale o sebe zajímáme a staráme – Sabinka třeba v tom smyslu, že mi nechá na stole brambory a česnek, co přiveze z chalupy, nebo ráno – když odjíždí s dětmi – mi strčí za dveře lístek, že mi připravila jídlo… Myslím, že je to fajn, vyhovuje nám to tak.

Autor: Gabriela Kováříková

24.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies