VYBERTE SI REGION

Jan Kříž: Danny z Pomády? Jedna z mých největších prověrek

Praha /ROZHOVOR/ – Robin z Loxley z Robina Hooda, Raimond z Johanky z Arku, detektiv Anderson z Jacka Rozparovače či Erik z Osmého světadílu. To jsou některé z rolí, které ztvárnil jen v pražském Divadle Kalich (protože mnohými na sebe upozornil i na jiných českých scénách), zpěvák, herec, tanečník a scénograf Jan Kříž.

25.1.2013
SDÍLEJ:

Postava Dannyho Zuka z Pomády, jež měla v Kalichu premiéru loni v září, Janu Křížovi přihrála za muzikálový výkon nominaci na cenu Thálie. Zda ji v prestižní ocenění promění, se ukáže 23. března v Národním divadle.Foto: archiv Jana Kříže

Teprve postava Dannyho Zuka z Pomády, jež měla v Kalichu premiéru loni v září, mu přihrála za muzikálový výkon nominaci na cenu Thálie. Zda ji v prestižní ocenění promění, se ukáže 23. března v Národním divadle. „Pro člověka, který dělá takto neuchopitelné povolání, jež se dá jen těžko změřit či zvážit, je to velice příjemná zpráva," říká Jan Kříž. „Reflexe odborníků, kteří si vás všimnou a vaši práci označí za dobrou, si nesmírně cením."  Zpěvák, herec, tanečník a scénograf Jan Kříž hovoří o své nominaci na cenu Thálie za muzikálovou roli, kterou ztvárnil ve slavném filmu John Travolta…

Co pro vás znamená fakt, že jste nominaci na Thálii získal právě za roli Dannyho?

Danny je pro mě z muzikálového pohledu jedna z největších řemeslných prověrek, co jsem si zatím vyzkoušel. Je to role typologická, snoubí se v ní hodně pohybu, tance a náročného vysokého zpívání – zvlášť ve druhé polovině představení. Člověk si tedy musí rozvrhnout fyzické síly, aby do konce takzvaně vystačil s dechem. Jsem moc rád, že když už na mou nominaci došlo, tak právě za takto náročnou postavu.

V Pomádě ale ztvárňujete ještě roli Vince Fontainea…

Není to poprvé, co v Kalichu dělám dvě role v jednom představení. Totéž se mi stalo už v Johance z Arku nebo v Touze. A tak když přišla nabídka, jestli bych vedle Dannyho nechtěl ztvárnit i Fontainea, neměl jsem důvod odmítnout. Člověk si aspoň zkusí dvě různé polohy.

Samotné zkoušení, zvlášť po té pohybové stránce, pak musel být strašný záběr, ne?

Dalo se to skloubit – když jsem měl volno od pohybu u jedné postavy, zkoušel jsem tu druhou. A naopak. Takže jsem vlastně tančil pořád. Taky jsem během loňského léta, kdy jsme muzikál připravovali, pořádně zhubnul… Ale na druhou stranu jsem byl rád, protože režisér Ján Ďurovčík zohledňoval, že jsem byl ve dvojitém zápřahu.

Co ho k tomu vedlo, že vám svěřil dvě postavy?

Netuším. Vím ale, že původně o mě uvažoval jako o Fontaineovi. Pak ale došlo na konkurz na roli Dannyho. A ačkoliv jsem na něj nešel, protože jsem věděl, že mu typologicky neodpovídám, začal mě Ján Ďurovčík popostrkovat ke skupince kluků, které už na Dannyho měl. Říkal mi, ať zazpívám píseň Sandy, ať se učím choreografie… A nakonec se stalo, že mi dřív než Fontainea svěřil postavu Dannyho.

Ptát se, která z těch rolí vás baví víc, když jste nominovaný na Thálii za Dannyho, asi není na místě.

V reakci na naše představení nějaká paní napsala, že za normálních okolností jí role Vince Fontainea připadá naprosto otřesná, navíc zbytečná a otravná. Ale že v mém pojetí ji strašně bavila, což mě potěšilo. Mě svým způsobem baví obě dvě ty role – Fontaine, který je bez jakéhokoli osobnostního vývoje, proto, že je to takový šáša, skrze něhož se člověk energicky vyblbne. Danny je ale mnohem plastičtější. A pro diváky rozhodně vděčnější.

Pomáda loni oslavila čtyřicet let od premiéry na Broadwayi, letos si připomíná pětatřicet let od filmové premiéry s Olivií Newton-John a Johnem Travoltou. Dovedete si představit, že by přijel na některou z repríz vaší inscenace, jak o to usiluje vedení Divadla Kalich?

Je pro mě těžko představitelné, že by se najednou otevřely dveře a v nich by stál John Travolta…

Chtěl byste si před ním Dannyho zahrát?

Samozřejmě, ješitnost by mi nedovolila jinak, ale strašně bych se bál. Travolta je obrovský hráč, uvědomil jsem si to, když jsem se na filmovou Pomádu znovu pozorně podíval – stejně jako spousta lidí jsem z ní totiž znal jen určité pasáže, děj jsem si přesně nevybavoval. Zasáhlo mě, jak citlivě k roli Dannyho přistupoval – jak skvěle zahrál toho sebejistého týpka, vůdce jedné klučičí party, který si svou pozici střeží, ale zároveň mu cestu zkříží romantická láska, k níž se bojí před kamarády přiznat…

I když režisér Ďurovčík říkal, že nechcete kopírovat charaktery postav, u Dannyho se tomu nevyhnul. Co z něj, lépe řečeno z Travolty, pro vás bylo nejtěžší?

V zásadě by měl jít herec při ztvárňovaní každé postavy svou cestou. Zrovna u Dannyho ale něco z Travolty, který z něj vytvořil kult, divákům dlužíte. Takže když jsem se tu roli učil, snažil jsem se v ní zachovat některé citace Travoltových pohybů či intonací a zároveň jsem hledal onu vlastní cestu.

V Kalichu, jak už zaznělo, ztvárňujete více postav. Během představení Robina Hooda jste se nedávno zranil. Bylo to hodně dramatické?

Ve chvíli, kdy jsem dopadl zády na opěradlo sedadla mezi diváky, to pro mě bylo dramatické až na půdu. Měl jsem pocit, že jsem vejpůl. Když jsem se pak dostal do uličky, uvědomil jsem si, že nohama naštěstí hýbu. Vzápětí mě odvezla záchranka. Další tři hodiny jsem pak v nemocnici strávil po různých vyšetřeních, kde jsem pak ve finále ještě totálně dehydrovaný omdlel a narazil si obličej. Domů jsem odcházel o berlích a s informací, že je páteř v pořádku.

A je?

Dva týdny po úrazu jsem začal hrát v plném rozsahu – ale když se na jevišti hodně hýbu, občas se mi záda ozvou. Při normálním fungování to jde.

Příčina pádu se stále vyšetřuje. Jízda na ocelovém laně, při níž jste spadl, teď už v představení nebude?

Asi bych byl radši, kdyby se nevrátila. Ne proto, že bych si myslel, že byla do představení špatně zakomponována – protože scéna, kdy jsme se spouštěli s kolegy na jeviště, byla pro diváky velmi efektní. Nejspíš by mě stálo hodně odvahy se na lano znovu pověsit.

Máte za sebou spoustu pěkných divadelních rolí i v Liberci či v Plzni, vedle toho koncertujete, nahrál jste CD s orchestrem O´Band a nedávno jste vytvořil scénu pro inscenaci Únos ze Serailu v Českých Budějovicích…

Občas mě baví utéct i na „druhou stranu" jeviště, kompenzovat práci zase jinou prací.

To ale není všechno, ještě hrajete v sitcomu Helena. Co vás na tom baví?

Především jiný způsob zkoušení, které si sitcomové herectví žádá, kamery, vychytané herecké akce, práce s jiným typem humoru… Jsem rád, že když mám možnost systematičtěji točit, je to právě Helena, hodně se při ní naučím. Zdokonalování sebe sama vůbec považuju za důležité, abych si při zpětném ohlédnutí mohl říct, že mám za sebou práci, za kterou se nestydím.

Autor: Gabriela Kováříková

25.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
5 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Vicekancléř Gabriel: AfD se radikalizuje, měla by ji sledovat kontrarozvědka

Berlín - Německý vicekancléř Sigmar Gabriel navrhuje, aby německou protiimigrační stranu Alternativa pro Německo (AfD) sledovala tajná služba. Reaguje tak na hojně kritizované výroky představitele AfD Björna Höckeho, který vyjádřil nelibost nad přítomností památníku holokaustu v Berlíně.

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies