VYBERTE SI REGION

Herec Jiří Maryško: Lehce nabytý majetek vás semele

Ústí nad Labem, Praha /ROZHOVOR/ - Jan Kačer, Eva Salzmannová, Jana Preissová i Jiří Maryško (Činoherního studio Ústí, Divadlo Demago) mají role v Národním divadle v Praze v nové hře Kvartýr. Jak se Jiří, jenž prý musí radní vychovávat k pravdomluvnosti pohlavky, dostal až k roli na Nové scéně Zlaté kapličky?

20.3.2014 1
SDÍLEJ:

Drama Kvartýr. Bývalá služka Mačka (Natálie Řehořová) a Tajnej 2 (Jiří Maryško).Foto: ND/Martin Šandera

Ke spolupráci na na dramatu Johannese Urzidila (1896 - 1970) „Kvartýr" přizval Jiřího Maryška režisér David Jařab, bývalý umělecký šéf proslulého Divadla Komedie v Praze.

„Hostování v Národním divadle jsme dohodli na podzim 2013. Nesouvisí s existenčními problémy, do kterých se Činoherní studio (ČS) dostalo vinou ústeckých radních na konci ledna 2014," říká Maryško o sobě a o Jiřím Černém, který hraje i v Hřebejkově filmovém dramatu Líbánky. Černý v ČS hrál a donedávna zde hostoval v Shakespearově klasice Romeo a Julie i v dramatu Artaud. V inscenaci, kterou napsal a v Činoheráku v Ústí režíroval právě David Jařab…

Co se dělo okolo políčku, který jste radnímu Eichlerovi uštědřil, jak jste sám prohlásil, kvůli lžím, které o vás na veřejnosti šířil?
Stala se spousta věcí. Lidé, rozhořčeni rozhodnutím mafiánů z magistrátu, který systematicky ničí nepohodlnou kulturu, mi za ten pohlavek děkují. Ti, které kultura nezajímá a informace sbírají jen z novinových titulků, mě paradoxně označují za nekulturního násilníka. Chtěl bych vzkázat občanům Ústí, že rozdávání facek není mým zvykem a nemělo by se stát normou. Stejně tak by nemělo být normální, že volení představitelé města účelově lžou, manipulují své voliče a podvádějí. Magistrát a divadlo by měly stát bok po boku a já doufám, že tomu tak jednou bude, protože politika i kultura se má dělat pro lidi, ne pro peníze.

Problémy s byty

Nyní k události české kultury, které jste se v Národním divadle účastnil, k premiéře hry „Kvartýr". Řekl jste: „Je vtipné, že se ta hra jmenuje právě tak." To kvůli údajně „laciným pronájmům pokojíčků" v Činoherním studiu, za které jste měl podle radnice platit 15 Kč měsíčně? Ale pak vyšlo najevo, že to bylo 400 Kč, což za pár metrů čtverečních služebního pokojíku není málo.
No jasně, že proto. Vtipné je, že člověk kvůli jednomu kvartýru musí opustit jedno divadlo a do druhého zase kvůli „Kvartýru" nastupuje. I když jako host, samozřejmě.

Jaké pro vás je, hrát s takovými osobnostmi českého divadla, jako jsou Jana Preissová, Jan Kačer, Eva Salzmannová a další?
Je to zajímavá zkušenost, člověk se od nich může učit. Bylo to pro mě příjemné už proto, že v Ústí je člověk zvyklý mít před premiérou i čtyři zkoušky denně, ale v Národním je to jinak. Když zkoušíte se zasloužilými umělci, kdy jeden nemá kyčel a druhému loupe v zádech, není to tempo tak vysoké jako v Činoheráku, kde je věkový průměr třicet. Užíval jsem si to.

Jako Laurel a Werich

Hrajete postavu Tajnej 2, jste malý, hubený. Váš kolega Tomáš Jeřábek (host z divadla Vosto5) jako Tajnej 1 je proti vám dvakrát takový. Je důležitý kontrast mezi vámi, hrajete absurdně komické postavy?
Musíme hrát vážně, ale mělo by to komicky vyznít. To je základní předpoklad každé komické dvojice. Laurel a Hardy, Voskovec a Werich… Myslím, že Národní divadlo už uvažuje o tom, že si nás tam nechá už odlívají dvojbustu… Ne, to je legrace. Zatím. Já jsem stále věrný Danovi Dittrichovi, barmanovi a herci Činoherního studiu. To bych mu nemohl udělat… (smích)

Jiří, co nejhoršího vaše postava Tajnej 2 ve hře udělá?
Nejhorší je, že vůbec existuje. Stojí vám za zády, tiše šmíruje a vy nevíte, kdo to je a co od něj můžete čekat. Je nevypočitatelný. Takoví lidé jsou tu v každé době, bez ohledu na režim.

Jak moc vás inscenace „Kvartýr" zaujala a baví?
Líbí se mi a baví mě. Skvělí herci, skvělý autor a skvělý režisér. Ale co mě vždycky zaujme, jsou ty paralely. Často se stává, že se vám události z her, ve kterých hrajete, promítnou do života. Spoustu věcí ale člověk pochopí až časem, s nabytými životními zkušenostmi. Mladý herec často hraje něco, co zatím sám neprožil, co ho v životě teprve čeká. A to je na tom to zajímavé. Občas se těším, až budu starý, i když… stáří nemusí být záruka moudrosti.

Jen změna hřiště

A jak se dnes cítíte v Národním divadle? Je to pro herce svým způsobem vrchol kariéry?
Já doufám, že to není úplný vrchol v tom pravém slova smyslu. Ale rozhodně je zajímavé občas změnit úhel pohledu, vidět, jak se tvoří jinde, inspirovat se, nechat si poradit. Myslím si, že by bylo dobré, kdybychom všichni občas měli mít možnost měnit hřiště, vystoupit ze zajetých kolejí. Byla to pro mě vlastně taková herecká „Výměna manželek".

V „Kvartýru" hrajete ve dvou obrazech ze čtyř. Je pak pro vás zajímavé, sednout si do hlediště a užívat si hru jako divák?
To rozhodně, při zkouškách jsem měl tu možnost. Jako diváka mě „Kvartýr" baví. Krásný je na něm Jařabův rukopis i výkony starých bardů z Národního divadla i mladých, budoucích starých bardů…

Jako ten bezdomovec

Jak podle vás ta hra promlouvá k dnešku? Chce nám říci: Lidi jsou pořád stejný mrchy!
To ani tak ne, to není primární poselství té inscenace.
Je o služce, jejíž páni utečou před nacisty a jí díky tomu spadne do klína veškerý jejich majetek byt a vybavení.
Věci, o které se do té doby jen starala, jsou najednou její. K takovým věcem pak člověk získá úplně jiný vztah…
Je to stejné, jako když bezdomovec setře los a ze dne na den je z něj milionář. Očekávali bychom příběh se šťastným koncem; že ho čeká život bohatého a úspěšného člověka. Ale tak to nefunguje. Kdo nevyrůstal v bohatém prostředí, a nebyl v něm vychovaný, neumí většinou s takovou situací naložit. Nakonec ho to absolutně semele. Prachy rozhází, prošňupe v koksu nebo ho o majetek připraví někdo chytřejší. Jeho štěstí se rázem změní v neštěstí.
Služka Mařka (Natálka Řehořová) se najednou stane paní svého bytu. Ale co by to bylo za paní bez služky? Tak si pozve na pomoc svou sestru Jožku (Jana Pidrmanová). Ale ta jí se svým nacistickým milencem začne znepříjemňovat život a věci se začnou ubírat jiným směrem, než bychom čekali. Víc neprozradím.

Je to podobně absurdní drama, jako až kafkovský Artaud? To jde Davidovi Jařabovi dobře!
Ten rukopis je podobný, v tom se David nezapře. Ty dvě inscenace se ale nedají moc srovnávat. Kvartýr je pro širší okruh diváků, Artaud byl spíš pro milovníky Artauda a proto ho občas lidé nepochopili.

Takový pěkný výlet

Máte už našlápnuto do Prahy, je pro vás „Kvartýr" odrazovým můstkem?
Do Prahy zatím nemířím, na severu jsem si ještě kufry nezabalil. Hostování v Praze pro mě je takový pěkný výlet.

Před pár dny zemřeli výborná režisérka Věra Chytilová i skvělý herec Otakar Brousek, zaniká i Činoherní studio… Souhlasíte s tím, že z naší kultury zvolna mizí nevratné hodnoty?
Události z poslední doby by mohly nasvědčovat tomu, že končí jistá éra. Já jen doufám, že naši ústečtí magistrátníci nemají se smrtí Věry Chytilové a Otakara Brouska nic společného, to už by bylo moc… (hořký úsměv)
Naštěstí paní Chytilová, pan Brousek i Činoherák mají jedno společné: jsou nesmrtelní, něco po nich zůstane. Po současných politicích nezůstane vůbec nic.

Jak moc mají lidé z Činoherního studia, nejen herci, jasno, zda budou, nebo nebudou pokračovat v „novém divadle", které magistrát v Ústí „chce založit"?
Záleží na podmínkách. Jasno bude do konce tohoto týdne. Já ale věřím, že potáhneme všichni za jeden provaz.

A jak to vidíte sám za sebe?
Já osobně do příspěvkové organizace magistrátu jít nechci. Alespoň dokud magistrát veřejně nevyvrátí lži v důvodové zprávě, na jejímž základě ruší současný Činoherák. Objevily se v ní lži a z kontextu vytržené polopravdy, kterými uvedli zastupitele a veřejnost v omyl. Někteří lidé nejsou schopni prohlédnout, že z nich magistrát dělá hlupáky, že s nimi brilantně manipuluje. Lidé pak nadávají kvůli 15 korunám vytrženým z kontextu, ale lavičky za desítky tisíc, kauzy kolem muzea, lanovky, Větruše, územního plánu, Zanádraží, velkého divadla a kulturního střediska je nezajímají. Herci s dvanáctitisícovým platem pak vypadají před lidmi jako darmožrouti a skuteční zloději se jen tiše smějí. Za peníze nás všech.

Ale co vaše Divadlo Demago? Uvede nové představení?
Velmi brzy. Ještě nevím kde, ale Demago z Ústí rozhodně neodchází a jen tak neodejde.

Demago přiostří

I proto, že je nezávislé na tom, co hrozného se nyní okolo Činoherního studia dělo a děje?
Přesně tak. Nezávislé je, bylo a zůstane i přesto, že na nás postavili jeden z bodů té důvodové zprávy. A byli jsme jeden z důvodů, proč město Ústí vypovědělo nájemní smlouvu Činohernímu studiu. O to víc teď cítím nutnost a povinnost, aby Demago neustupovalo ze svých pozic. Naopak teď ještě přiostříme.

Autor: Radek Strnad

20.3.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies