VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Srnec: Jsem rád, že žiju v barevném světě

Mělník /ROZHOVOR/ – To nejlepší z Černého divadla Jiřího Srnce nabídne další nedělní představení čtyřicáté přehlídky Divadlo dětem v mělnickém kulturním domě. Děti i dospělí se mohou těšit na scény Kufry, Houslista, Lampy, Ryba, Kouzelník, Kůň a Pradlenka. Právě Pradlenka je přitom nejmilejší scénou Jiřího Srnce. „Jde také o vůbec první scénu, která pro černé divadlo vznikla, vlastně ještě před oficiálním založením Černého divadla,“ říká Jiří Srnec.

11.2.2012
SDÍLEJ:

Srncovo Černé divadlo bude v neděli bavit mělnické děti i dospělé. Foto: Archiv Černého divadla

Černé divadlo prý pochází z dávné Číny, kde patřilo ke kouzelnickým představením. Má ještě v dnešní podobě něco společného s kouzlením?
To, co dělá naše divadelní společnost, s kouzelnictvím nemá nic společného. Jde spíš o magii. Trik který využívá nedokonalost lidského oka – že černé na černém se stává neviditelné – je využíván v přírodě od nepaměti. Černé divadlo ve staré Číně mělo do černého divadla, které děláme my, ještě hodně daleko.

Když jste se poprvé setkal s černým divadlem, byla to láska na první pohled?
Na DAMU v roce 1958 při klauzurní práci, před paravánem potaženým černým sametem, do černých trik a sukní oblečení spolužáci zmizeli a k vidění byly pouze objekty, které drželi v rukách. Byla to „náhoda“, nebyl to tehdy záměr. To, že jsem následně založil divadlo, které tohoto principu využívá jako stěžejního, svědčí o tom, že to skutečně byla láska na první pohled.

Vzděláním jste loutkář a grafik. Snoubí se obě tyto profese i ve vašem působení v černém divadle?
Maturoval jsem na grafické škole, studoval na hudební konzervatoři a na DAMU scénografii loutkářské katedry. Ukázalo se, že má studia se dodnes uplatňují při práci s divadlem. Černé divadlo by určitě nevypadalo, tak, jak vypadá dnes, kdybych některou z těchto škol nenavštěvoval.
Vaše černé divadlo dosáhlo světového úspěchu hned v začátcích v šedesátých letech ve Skotsku. Pamatujete si ještě emoce, které následovaly?
Do Edinburghu, na náš 1. mezinárodní divadelní festival, přijel soubor deseti do té doby neznámých herců. Umíte si představit naše nadšení, když jsme se vraceli domů do Československa se smlouvou na pět divadelních festivalů v Austrálii, v Perthu, Brisbeine, Adelaide…, a do západní Evropy.

Dalších skoro padesát let jste sklízeli úspěchy po světě, jsou diváci všude stejní?

Poezie našeho divadla spočívá na hře objektů, věcí, kterými je člověk obklopen. Věci, které člověk vyrobil, užívá, vytváří na celém světě podivuhodný vztah, který je všem lidem velice srozumitelný. Židle, hůl, zavazadla, kufry…Všichni vědí, že nožem můžeme ukrojit chléb i ublížit. Citlivost na hru objektů ve vztahu k člověku je všude téměř stejná, ale reakce publika je rozdílná. V Japonsku je v průběhu představení naprosté ticho, skoro jako by bylo divadlo prázdné, až při děkovačce propukne obecenstvo v bouřlivé ovace a neskrývá nadšení. Oproti tomu například v Latinské Americe víme o divácích velice dobře už od samého začátku představení. Nezřídka atmosféra připomíná spíš fotbalové utkání.

Teď máte i scénu v Praze, kde přesně a jaká představení tam hrajete?

Studijní scénu, kde připravujeme inscenace, máme na Zbraslavi. Od dubna budeme hrát v centru Prahy Na Příkopech v divadle Broadway. Tam budeme hrát veškeré inscenace, které budeme mít v danou chvíli na repertoáru. Je to pro nás po deseti letech konečně prostor, kde budeme moci uvést i náročnější inscenace.

Kdysi jste někde řekl, že černé divadlo je pro vás tajemstvím věcí. Je to tajemství srozumitelné pro každého?
K mojí radosti ano, pro každého. O čemž svědčí jednapadesát let cest po všech kontinentech a sedmasedmdesát divadelních festivalů.

Kdo se na mělnickém přestavení bude spolu s vámi podílet?
Deset členů souboru: Ondřej Feřtek, Michal John, Vladimír Kubíček, Jan Páleník, Milan Vojtíšek, Lucie Vojtíšková, moje žena Dana a naše tři děti, Jiří, Adéla, Anna.

Jaká hudba bude černé divadlo v Mělníku provázet?

Scénickou hudbu k představení, se kterým přijíždíme, jsem komponoval nejčastěji při zkouškách. U celovečerních inscenací, z nichž diváci také uvidí některé scény, například Rybu nebo Lampy, jsem muziku psal na obrazový scénář.

Jak náročná je příprava scény, když někde hostujete?

Díky šikovnosti našich techniků je scéna většinou hotova, včetně světel a zvuku, do tří hodin. Samozřejmě záleží na vybavení divadla. Především v Latinské Americe jsou divadla velice špatně vybavena a stavba se mnohdy protáhne až na neskutečných šest hodin.Rekord byl snad při posledním zájezdu ve Venezuele, kdy na jevišti nebylo nic – pouze holé stěny a podlaha. Scénu jsme stavěli téměř deset hodin.

Herci v černém divadle jsou oblečeni výhradně v černé. Nosíte černou i v civilu, nebo jí máte z jeviště dost a už vás nebaví?

Černá barva je pro mne jako pro malíře nedotknuté bílé plátno. Jsem rád, že žiji v barevném světě. Černou nosím často. Tmavě oblečení herci mají za sebou černé pozadí, tím se stávají neviditelnými.

Byl jste někdy situaci, kdy byste se rád stal na chvíli neviditelným?
H.G. Wells napsal román neviditelný. Být neviditelným je opakem, že je člověk viděn. Na cestách s divadlem všemi kontinenty nás vidělo pět milionů diváků. Jsem tomu rád.

Osmdesátiletý Jiří Srnec je divadelník, scénograf, režisér, výtvarník a hudební skladatel. Vystudoval konzervatoř, loutkářskou katedru DAMU a grafickou školu. Na začátku šedesátých let minulého století založit dnes světoznámé Černé divadlo Jiřího Srnce. Loni byl za svou uměleckou činnost vyznamenán medailí Za zásluhy.

Autor: Petra Špitálská

11.2.2012
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
8 10

Andrej Babiš: Havel měl u nás zavést prezidentský systém

ilustrační fotografie
14

Pro a proti: Facka jako násilí. Zrušíme fyzické tresty dětí?

DOTYK.CZ

Města duchů. Navštivte reálná místa, kde vám může jít i o život

Pokud jste viděli film o Jamesi Bondovi Skyfall, pak si jistě vybavíte scénu, kdy hlavní záporná postava Raoul Silva nutí agenta 007 sestřelit z hlavy jeho milenky panáka alkoholu. To vše mezi betonovými ruinami budov, ze kterých snad mrazí ještě více, než ze samotné scény. Nejde však o počítačem vytvořené kulisy. Hašima, opuštěný ostrov u břehů Japonska, skutečně existuje. Stejně jako další „města duchů" po celém světě. Tady jsou některá z nich.

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

/FOTO/ – Jaké spodní prádlo se nosilo před sto lety? V chalupě ve Staré Vsi budete koukat!

Účet za lety do Mnichova dělá 60 milionů. Letiště Brno už linku dotovat nechce

Brno – Z vlastní kapsy dotuje Letiště Brno provoz letecké linky z Brna do Mnichova. Celkem ho spojení, které využívá v průměru padesát lidí denně, stálo doposud šedesát milionů korun. Jihomoravský kraj a město Brno přitom slíbili linku podpořit celkem pětačtyřiceti miliony korun. Zatím nedali nic.

Facebook je zajatcem politiky

Baracka Obamu dostal Facebook do Bílého domu. Zdeňka Škromacha bazénková selfie z politiky vylila. Jak si politické celebrity vedou na této sociální síti?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies