Kdo zdědí miliony? Napínavá premiéra už zítra

„Mě osobně zajímá téma manželské věrnosti, nikoli však ve smyslu sexuální věrnosti, ale v tom, že manželství je závazek a to v dobách dobrých i zlých," zamýšlí se režisér novinky Michal Zetel.

O čem nejnovější uherskohradišťská inscenace slavné hry pojednává? „Starý pan Pollit se vrací z nemocnice. Všichni, kromě něho a jeho manželky vědí, že umírá. On však posílen falešnými nadějemi i svou buldočí povahou se pokouší vyřešit složitá rébus - komu odkáže své miliony. Významnou spojenkyni nalezne ve své snaše – kočce Maggie," těmito slovy popisuje děj hry dramaturgyně Iva Šulajová. „Skvělé rodinné drama, za které Williams obdržel v roce 1955 už svou druhou Pulitzerovu cenu, patří k tomu nejlepšímu, co můžeme divákům nabídnout," dodává dramaturgyně a těší se, že si publikum silný psychologický příběh na prknech uherskohradišťského divadla velmi vychutná.

Herci se na novinku těší, i když přiznávají, že práce na tak náročném titulu není jednoduchá. „Mám v sobě tolik emocí. Strach, očekávání, napětí," přiznává například představitelka hlavní role Jitka Josková s tím, že takovou roli herečky nedostávají každý den. „Mnohé o ní jenom sní a nikdy se jí nedočkají. Já jsem to štěstí měla," dodala herečka.

První diváci uvidí novinku dnes v předpremiéře, slavnostní premiéra je připravená na zítřejších 19.00 hodin.

Jitka Josková: Humor na jevišti mi zatím moc nejde

Kočka na rozpálené plechové střeše je prý jedno z nejlepších psychologických dramat. Každopádně platí, že hlavní roli hrají ty nejlepší herečky – ať je to Elizabeth Taylorová, z českých pak například Vilma Cibulková. Nyní se strhující příběh dostávbá i na prkna Slováckého divadla. Titulní postavu Meggie svěřil režisér Michal Zetel Jitce Joskové. „Na první aranžovací zkoušku jsem šla děsně nervózní, ale Michal navodil příjemnou atmosféru, že jsem si až po pár hodinách uvědomila, že už zkoušíme," popisuje oblíbená a oceňovaná herečka v následujícím rozhovoru a svěřuje se také, proč jí podle ní moc nejdou komedie a jak se jí spolupracuje s Tomášem Šulajem.

Pro mnohé herečky je sen být Maggie z Kočky na rozpálené plechové střeše. Jak jste to měla vy?
Já nemám vysněné role, takže pro mě to bylo příjemným překvapením. Když jsem se dozvěděla, že se v divadle má Kočka dělat, řekla jsem si, že by bylo fajn, si v tom zahrát. Ale nad konkrétní rolí jsem nepřemýšlela.

Jaké to vůbec je, hrát jednu z nejslavnějších postav, jež proslavila například Elizabeth Taylorovou?
Úplně stejné, jako ostatní jiné role. Není to moje první role, která se už objevila na plátně a herečky v nich byly skvostné! Paní Vlasta Fialová v Divé Báře, Libuše Geprtová ve Viktorce slavné Moskalykově Babičce nebo role Konstance ve Formanově Amadeovi, kterou hrála Elizabeth Berridge. Navíc film a divadlo se moc srovnávat nedá, i když se určitě najde někdo, kdo to bude porovnávat bude, tomu se asi nevyhneme. Film byl natočen roku 1958, my to hrajeme v roce 2014, takže dojde i k aktualizování. Máme i jiné prostředí, kde se příběh odehrává a i herecké prostředky jsou jiné než ve filmu.

Diváci se herců často ptají, jaký typ postavy je jim bližší - jestli komediální, nebo ty tragické. Co byste jim odpověděla?
Lépe se cítím v těch tragických. Humor na jevišti mi zatím moc nejde. Vzpomínám si, že když jsme začali zkoušet 1+2=6, tak jsem sama ze sebe byla dost nešťastná. Mým kolegům to šlo jak po másle a já se tam pořád plácala a nevěděla, jak na to. Pobavit diváka je podle mě jedna z nejtěžších věcí. Ale mám ráda výzvy a nebojím se jich, takže jsem ráda, když jsem obsazena i do komedie.

Zářila jste ve hrách výrazně stylizovaných (Liška Bystrouška), ale také v konverzačních komediích, sama jste vzpomněla 1+2=6. Co je pro vás těžší?
Jednoznačně civilní herectví! Stylizace je mi velmi vlastní a cítím se v ní jako ryba ve vodě. Je to zvláštní, ale ty nejjednodušší věci, které v životě člověk zažije, jdou na jevišti udělat mnohem hůř, než ty stylizované. Na stylizaci mě baví to, že posouvám a rozvíjím gesta, mluvu, intonaci za hranice civilnosti a někdy i mnohem dál.

Jak to bude tentokrát?
(Smích) Noo, tentokrát to bude civilní herectví. Ale jak už jsem říkala, mám ráda výzvy a já se s tím poperu.

Na jevišti jste hrála celou řadu velkých postav. Je Maggie něčím výjimečná?
Každá role je něčím výjimečná. A je jedno, jestli je to velká role nebo malá. Může být výjimečná tím, že vás potká v době, kdy se to propojuje s osobním životem, může být výjimečná, že se při práci potkáte s lidmi, s kterými jste nikdy nepracovali…Těch výjimečností je spousta.

Jak byste Magie popsala?
Žena, která je pevně odhodlaná zachránit manželství, svoji existenci.

Jak se vám spolupracuje s režisérem Michalem Zetelem? Divákům není úplně známý…
Na spolupráci jsem se těšila. Klárka Vojtková i Pavel Hromádka, kteří s ním už pracovali si zkoušení Oleanny, kterou Michal režíroval na Malé scéně, velmi pochvalovali. Představení bylo velmi dobré a moc se mi líbilo. Ale ten pocit, že nevíte, do čeho jdete a jakým způsobem bude režisér pracovat, tam samozřejmě byl.

Bála jste se?
Na první aranžovací zkoušku jsem šla děsně nervózní, ale Michal navodil příjemnou atmosféru, že jsem si až po pár hodinách uvědomila, že už zkoušíme. Na konci zkoušky řekl: „jooo, to půjde" a nervozita byla na pár týdnů pryč. Teď se zase vrátila, ale to je tou blížící se premiérou, tak doufám, že řekne zase něco, co mě povzbudí. (smích)

Po čase se na jevišti potkáváte s Tomášem Šulajem. Jaký je při práci na roli? A jaký je v soukromí?
Ano, naposled jsem s ním partneřila v Kalibově zločinu, kde jsem ho trochu psychicky týrala. Tak tentokrát se role obrátily a vrací mi to se vším všudy. A řekla bych, že si to náramně užívá! (smích) Je vnímavým kolegou, ale aranžmá si do scénáře nepíše. V soukromí se potkáváme často, občas mě v létě pozve i na zahradní grilovačku, Tom je totiž výborný kuchař!

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?
Až se pořádně a v klidu vyspím! To bude ale nejspíš až po premiéře, protože probdělé noci, s neustálým kolotočem textu v hlavě a sny plné hereckých černých scénářů, co všechno se mi může na jevišti stát, už nastaly.

Josef Kajetán