VYBERTE SI REGION

Klára Issová se dala na tanec

Praha - Herečku Kláru Issovou teď můžeme vídat v Dejvickém divadle v představení Viliama Klimáčka Dračí doupě, v Divadle pod Palmovkou ve hře Pavla Kohouta Ubohý vrah a v Keanovi od Jean–Paula Sartra a také v Divadle Palace v inscenaci hry Noela Cowarda Líbánky aneb Láska ať jde k čertu.

3.3.2009
SDÍLEJ:

Klára IssováFoto: DENÍK/Ivan Babej

Od soboty se navíc objevuje coby striptérka Alice ve hře anglického autora Patricka Marbera Na dotek, kterou má už nějaký čas na repertoáru Divadlo Na Jezerce. „S Honzou Dolanským, který hraje neúspěšného spisovatele Dana, jsme do inscenace Honzy Hřebejka naskočili za chodu. A věřím, že jsme jí přinesli trošku jinou energii,“ uvedla Issová.

Stálo vás to hodně úsilí?

Docela ano, protože to obnášelo naučit se za poměrně krátkou dobu hodně náročných dialogů. Zároveň nás ale ta hra o vztazích mezi čtyřmi postavami, která je mimochodem výborná a svého času byla velmi kontroverzní, pohltila. Hercům totiž skýtá příležitost pohroužit se do té spousty dramatických a intimních situací, což může být na jedné straně zábavné a na druhé třeba i poučné.

Samotný fakt, že budete hrát striptérku, vás neděsil?

Jen zpočátku, protože tanec u tyče mi opravdu není vlastní. A navíc se trošku stydím. Ale řekla jsem si, že to budu muset překonat a celou tu scénu si prostě užít. Když se na to dívám zpětně, tak musím říct, že víc než taneční číslo mi dal zabrat ten text. Potřebovala jsem jej dostat pod kůži tak, abych se na něj nemusela soustředit, abych si mohla dovolit být v té hře svobodná.

S Janem Hřebejkem, který inscenaci Na Jezerce připravil už v roce 2006, jste se sešla i při natáčení filmu Medvídek. Jak k vám hercům přistupuje při práci v divadle, liší se to nějak?

Myslím, že ne. Honza si do svých projektů vždycky vybere lidi, které zná a kteří jsou jeho dobrými kamarády. A s těmi pak spolupracuje opakovaně. Obsadí je do rolí, které jim podle jeho názoru sedí, a čeká, co mu nabídnou, co mu ukážou. Na základě toho pak přichází na další nápady, které do filmu nebo do divadelní inscenace zakomponuje.

A s Janem Dolanským jste se už na jevišti setkala?

Přestože se známe už od školy, tak výjimečně. Každý máme hold to svoje divadelní působiště. Naposled jsme se setkali při natáčení pilotního dílu historického seriálu Příběhy Oldřicha z Chlumu, který režíruje Petr Nikolaev. Uvidíme, jestli se bude líbit a jestli v něm budeme moci pokračovat.

Pracujete teď ještě na nějakých jiných projektech?

S Janem Švankmajerem připravujeme jeho nový film. Kromě toho jsem natáčela třináctidílný seriál První krok, který vzniká pro televizi Nova v režii Jiřího Vejdělka a Jána Sebechlebského. Odehrává se v prestižní taneční škole a já v něm hraju mladou profesorku baletu, jejíž profesionální kariéra skončila kvůli zranění docela rychle.

Takže jste si v poslední době užila především tancování.

To ano. Balet je disciplína, která se nedá naučit za čtrnáct dní. Zjistila jsem, že je to jedno z nejtěžších povolání na světě. A tak i přesto, že jsem měla odbornou průpravu v Národním divadle, jsme nakonec přistoupili k tomu, že mě v náročných scénách zastoupila dablérka. Protože na pohybu se prozradí úplně všechno.

Nedávno jste se vrátila z dovolené v Kambodži a Thajsku. Co vás tam nejvíc nadchlo?

Jednoznačně příroda. Po dlouhé době jsem se tam vrátila k fotografování, na které jinak nemám moc čas.

A kdy jste se vlastně k fotografování dostala?

Po natáčení filmu Indiánské léto – tehdy mě hrozně uchvátila kamera. Za první vydělané peníze jsem si hned v bazaru koupila fotoaparát a od té doby jsem jenom fotila. Později jsem měla dokonce dvě malé výstavy a uvažovala jsem o studiu na FAMU. Z toho ale brzy sešlo, protože bych musela oželet hraní, kterému se věnuju nepřetržitě od patnácti let. A to se mi nechtělo, svoji profesi mám velmi ráda.

Díky svému jazykovému vybavení jste se objevila i v zahraničních filmech, naposled v Letopisech Narnie: Princ Kaspian. Pomohla vám k tomu i účast v Shooting Star na festivalu Berlinale?

To nevím, ale je pravda, že mě od té doby sem tam nějaká zahraniční castingová agentura kontaktuje. Naposled se mi například ozval nějaký režisér z Chicaga. Ze začátku si s těmi lidmi od filmu přeposílám e-maily a buď se pak sama natočím na video a pošlu jim to, nebo – když je příležitost – se osobně setkáme. Je to sporadické. Důležité je, že pokud se u nás budou zahraniční filmy točit, čeští herci mají šance dostat v nich role. Což je fajn.

Autor: Gabriela Kováříková

3.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies