VYBERTE SI REGION

Režisér Jan Frič: Ti praví pankáči nenosí cvočky. Nosí svobodu v hlavě

Hradec Králové /ROZHOVOR/ – První premiérou letošního roku v Klicperově divadle bude v sobotu 9. února Krysař Viktora Dyka v režii Jana Friče, v titulní roli s Davidem Smečkou. Krysař se tak téměř po dvaceti letech vrací do Hradce Králové, doprovázený současným pohledem tvůrců mladé generace.

28.1.2013
SDÍLEJ:

Klicperovo divadlo v Hradci Králové.Foto: DENÍK/Jan Jelínek

Pro vytvoření zcela nové dramatizace si režisér zvolil mladého dramatika Ondřeje Novotného, který do Dykova textu zakomponoval i verše českých básníků Ivana Blatného, Josefa Hory a Filipa Topola, a spolu se scénografem Nikolou Tempírem zasadili děj přímo do hospody U žíznivého člověka. O přípravě inscenace jsme hovořili s režisérem Janem Fričem.

Které z témat, které Krysař nabízí, jste si vybral jako nosné?
Krysař je pro mě především obrazem vnitřního boje romantického člověka s nástrahami reality. Životní situace, kdy končí mládí, kdy člověk  stojí před rozhodnutím, jaký vztah se světem kolem sebe si vytvoří. Deziluze. Jakým způsobem se lze zapojit do společnosti a zároveň dostát romantickým morálním závazkům z doby dospívání. Je možné se zastavit, je možné a správné se z věčného poutníka proměnit ve spořádaného občana?  Vždyť ale existují i obstarožní pankáči! Ti praví nenosí cvočky. Nosí svobodu v hlavě. Takže určitý vnitřní boj čerstvého třicátníka s rozhodnutím, kudy se dále ubírat, je mi blízký velice. Je v tom i velká temnota, ne nadarmo Krysař potkává doktora  Fausta, a to už vůbec nemluvím o jeho panické hrůze z chrámových chrličů. No a pak samozřejmě tu je hlavní dějový prvek, a to osudová láska, která jediná má sílu změnit svět. To je jasné. A možná i jediné řešení, jak se s ne ideálním světem kolem sebe vyrovnat. V našem příběhu to ovšem skončí tragicky, takže kdo ví…

Bylo těžké dramatizovat Dykovu novelu?
Převést Dykova Krysaře na divadlo, navíc „klasické" činoherní, není úplně jednoduché. Je to romantizující lyrická novela postavená především na kráse jazyka, popisování nálad a pocitů. Děje je tam poskrovnu, navíc je to značně symbolické a tím pádem občas docela nelogicky zamotané. Ovšem použitá legenda o temném, ale zároveň obrovsky svůdném a svobodném Krysaři, je fascinující. 
V české divadelní tradici existuje několik dramatizací, já jsem se však nakonec rozhodl vytvořit novou, vlastní,  pro účely konkrétní inscenace. Když jsem nad dílem přemýšlel, neustále jsem se točil kolem interpretace Krysařovy moci jako moci slova, moci umění, moci krásy, moci něčeho, co přesahuje běžnou každodenní realitu a banalitu. Rozhodl jsem se tedy svěřit práci na textu Ondřeji Novotnému, kterého si jako dramatika vážím pro jeho velmi intimní vztah k poezii, tedy básni jako základní materii. Nakonec jsme přišli na to, že bychom rádi vedle Dykovy řeči chtěli nechat promluvit 
i jiné české básníky a téma poezie jako takové tímto posílit . Nejhlouběji ponořená postava matky například promlouvá slovy Ivana Blatného.  Vyrábět tisíce umělých krys 
a jejich loutkoherecké animování mi přijde zbytečné. No 
a někde vzadu v hlavě mám 
i takovou naději, že se mi společně s herci podaří připravit zážitek natolik jímavý, že aspoň jeden z diváků druhý den po zhlédnutí představení zajde do knihovny a vypůjčí si knihu veršů třeba Ivana Blatného, protože ta krása slova, ta svoboda jazyka mu nedala spát a cítil se opojen…

Jakou cestou jste došli ke scénografickému řešení inscenace?
Román se svou mnohostí dějišť, popisy krajiny a dlouhých cest po městě i okolí je pro scénografické pojetí velkým oříškem. Ve výsledku ale jde především o návštěvu cizince – Krysaře ve městě Hameln a o magickou horu Koppel, za jejíž propastí se skrývá tajemství smrti. Vzhledem 
k zacílení na postavu Krysaře jsme tedy hledali univerzální prostor, v němž by se nacházel Hameln s tamními občany: panoptikum ctihodných, spokojených, otylých, omezených, zodpovědných, smířených, blbých, obyčejných, zpocených. Zároveň je to místo zastavení na cestě Krysařově.  Po dlouhých úvahách jsme tedy došli k prostoru hospody, hospody U žíznivého člověka, která se pro nás stává celým Hameln s jeho kýčovitou a nevkusnou malostí. Důležité v této inscenaci je pro mě především slovo, možnosti jeho sdělení. I proto je to hospoda spíš současná, než že bychom vytvářeli historický obraz romantizující středověké vesničky.  

(zd)

Autor: Redakce

28.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies